Struktura a druhové složení. Anthrisco nitidae-Aegopodietum tvoří zapojené porosty s převahou širokolistých bylin. Dominantou porostů je kerblík lesklý (Anthriscus nitida), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a méně často krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Podél lesních cest a silnic a především poblíž horských potoků bývá s větší pokryvností zastoupen devětsil bílý (Petasites albus), někdy i devětsil lékařský (P. hybridus). Dále se v tomto společenstvu pravidelně vyskytují některé další širokolisté dvouděložné byliny (např. Chaerophyllum aromaticum, Galeopsis tetrahit s. l., Heracleum sphondylium, Rubus idaeus a Silene dioica), včetně druhů lesních (např. Impatiens noli-tangere, Senecio nemorensis agg. a Stachys sylvatica), a trávy (např. Dactylis glomerata a Poa trivialis). V přízemní vrstvě porostů rostou druhy vlhkých půd snášející stín, např. Geranium robertianum, Glechoma hederacea, Ranunculus repens a Stellaria nemorum. V porostech se obvykle nachází 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se vytváří vzácně.
Stanoviště. Původně toto společenstvo osídlovalo přirozená stanoviště na okrajích suťových lesů a potočních olšin v submontánním stupni (Kopecký 1974b), odkud se rozšířilo na místa ovlivněná člověkem. Přestože kerblík lesklý (Anthriscus nitida) patří mezi expanzivní apofyty, má poměrně úzkou ekologickou amplitudu, a jeho šíření na ruderální stanoviště je tak do určité míry omezeno (Kopecký & Husáková 1985). Kvůli vysokým požadavkům na půdní a vzdušnou vlhkost se porosty s převládajícím A. nitida formují výhradně na zastíněných stanovištích v lesích, zatímco v bezlesé krajině se tento druh neuplatňuje. Anthrisco nitidae-Aegopodietum se vyskytuje především na krajnicích a v příkopech podél lesních cest a silnic v horských oblastech, kde často vytváří liniové porosty. Osídluje také břehy vodních toků narušené člověkem, především hluboce zaříznutá stinná lesnatá údolí s teplotní inverzí (Kopecký 1974b). S pobřežními porosty se však lze setkat i přímo v obcích. Podél řek A. nitida proniká i do nižších poloh (Slavík in Slavík et al. 1997: 273–284). Půdy jsou čerstvé až vlhké, živinami bohaté, humózní a často bazické. Na silničních krajnicích společenstvo ale často roste i na antropogenních substrátech tvořených směsí hlíny, písku, štěrku a škváry (Kopecký & Husáková 1985).
Dynamika a management. Porosty s převládajícím Anthriscus nitida se vytvářejí na nepravidelně narušovaných stanovištích (Kopecký 1974b, Kopecký & Husáková 1985), kde jsou díky čištění silničních příkopů, přibližování dřeva a dalším lidským zásahům omezovány ostatní konkurenčně silné nitrofilní druhy (např. Chaerophyllum hirsutum a Urtica dioica). Tato stanoviště s narušovaným půdním povrchem se podobají původním přirozeným stanovištím při úpatí svahových sutí nebo na říčních náplavech. Naopak na méně narušovaných místech se s větší pokryvností uplatňuje devětsil bílý (Petasites albus), případně devětsil lékařský (P. hybridus).
Variabilita. V České republice rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Aegopodium podagraria (XDE06a) zahrnuje porosty s větší pokryvností Aegopodium podagraria. Zastoupeny jsou i další nitrofilní (např. Geranium robertianum) a luční druhy (např. Alchemilla vulgaris s. l., Glechoma hederacea, Heracleum sphondylium, Ranunculus acris a Vicia sepium). Tyto porosty se vyvíjejí na narušovanějších stanovištích.
Varianta Petasites albus (XDE06b) se vyznačuje větší pokryvností devětsilu bílého (Petasites albus), který doprovázejí druhy Rumex obtusifolius, Senecio nemorensis agg., Urtica dioica aj. Tyto porosty se oproti předchozí variantě vyvíjejí na vlhčích místech a bývají v nich zastoupeny i některé pleurokarpní mechy (např. Brachythecium rutabulum). Tvoří přechody k přirozené nitrofilní vegetaci svazu Petasition hybridi.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá hospodářský význam a není ohroženo. Není ani biotopem ohrožených druhů rostlin.
Syntaxonomická poznámka. Jarolímek et al. (1997) řadí tuto asociaci do zvláštního svazu Carduo-Urticion dioicae Hadač ex Hadač in Hadač et al. 1969 v rámci třídy Galio-Urticetea, který podle slovenského systému klasifikace vegetace sdružuje nitrofilní vysokobylinnou vegetaci subalpínského stupně, přechodnou mezi svazy Aegopodion podagrariae a Adenostylion alliariae.