Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje acidofilní vegetaci stinných a polostinných stanovišť s výskytem geofytní kapradiny osladiče obecného (Polypodium vulgare), která v porostech často dominuje. Většina přítomných druhů je tolerantní vůči zastínění, nedostatku živin a kyselosti substrátu. Často se vyskytují další kapradiny (např. Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, D. filix-mas, Gymnocarpium dryopteris a Phegopteris connectilis), lesní traviny (např. Avenella flexuosa, Luzula luzuloides a Poa nemoralis), dvouděložné byliny humózních, ale minerálně chudších půd (např. Oxalis acetosella), pasekové polokeře (např. Rubus idaeus) a robustní mechorosty lesního podrostu (např. Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme a Polytrichastrum formosum) nebo otevřených skalních výchozů (např. Bartramia pomiformis). Porosty jsou oproti jiným typům skalní a suťové vegetace často velmi rozsáhlé a mohou zaujímat i stovky m² s pokryvností bylinného patra až přes 60 %. Pokryvnost mechového patra běžně přesahuje 75 %. Počet druhů bylinného patra značně kolísá: na pískovcových skalách jsou často porosty tvořeny jen samotným osladičem, na břidličných sutích však počet druhů může přesáhnout 15 na plochách o velikosti 2–10 m².
Stanoviště. Společenstvo je vázáno převážně na přirozená stanoviště, a to většinou skalní, vzácněji i na nepohyblivé sutě tvořené většími balvany. Je hojné především v hlubších údolích řek a potoků na stinných stanovištích s kyselými horninami. Běžné je zejména v pískovcových skalních městech. Mimo tato území se vyskytuje např. na zalesněných kopcích s vrcholovými skalkami nebo balvanovými rozpady. Občas se nachází i na stěnách starých lomů, zatímco na zdech je velmi vzácné, protože dominantnímu osladiči nevyhovuje vápnitá malta. Občas však osídluje nasucho postavené kamenné opěrné zdi v lesním prostředí, které jsou částečně zazemněné a vlhké. Většina porostů se nachází v lesním prostředí nebo alespoň v chráněných závětrných, stinných polohách s větší vlhkostí vzduchu. Na sutích se vyskytuje hlavně v jejich okrajové části částečně zastíněné stromovým patrem okolního lesa, případně na plošně nevelkých sutích obklopených lesem. Na stinná místa je osladič vázán proto, že mikroklima otevřených slunných a větrných míst mu poškozuje jeho stálezelené, pomalu rostoucí listy. Po poškození předčasně odumřou a rostlina je nestačí nahrazovat novými. Substrátem porostů bývá pískovec, granitoidy, ruly, svory, granulit, algonické nebo kulmské břidlice, vzácně i znělec a další vulkanické horniny. Převažují tedy minerálně slabší silikátové horniny s kyselým humusem. Přísun minerálních látek ze zvětrávající matečné horniny je často modifikován jehličnatými stromy rostoucími v okolí porostu, z jejichž opadu vzniká kyselý humus.
Dynamika a management. Většinou jde o dlouhodobě stabilní porosty. Jen místy se na skalách uplatňuje cyklická dynamika způsobovaná odtrháváním polštářů mechů a humusu a následnou kolonizací obnažených skalních plošek (Zittová-Kurková 1984).
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Asplenium trichomanes (SAC03a) se vyskytuje na minerálně bohatších horninách, jako jsou znělce, ruly a algonkické břidlice. Porosty jsou častější na otevřených biotopech než v lesním zástinu. Kombinují se v nich chasmofytní kapradiny (např. Asplenium trichomanes subsp. trichomanes a Cystopteris fragilis), lesní acidofyty (např. Calamagrostis arundinacea a Luzula luzuloides), hájové a nitrofilní druhy (např. Dryopteris filix-mas, Impatiens noli-tangere, Mycelis muralis a Poa nemoralis) a některé druhy otevřených suchých stanovišť (např. Festuca ovina, Hieracium murorum, Hylotelephium maximum a Lychnis viscaria). Fyziognomicky nápadné porosty hrubých sutí s větší pokryvností vysokých kapradin a dvouděložných bylin a menší pokryvností osladiče byly popsány jako asociace Impatienti-Dryopteridetum filicis-maris Chytrý 1993.
Varianta Vaccinium myrtillus (SAC03b) je vázána na stinné polohy na minerálně velmi chudých půdách, např. na žulách a pískovcích nebo na místech s velkým vlivem kyselého humusu z opadu jehličnanů. Porosty jsou druhově velmi chudé, často tvořené jen samotným osladičem. Spolu s ním se v nich vyskytují převážně lesní acidofyty, a to na sušších místech Avenella flexuosa, Dryopteris dilatata a Vaccinium myrtillus, na vlhčích místech pak Athyrium filix-femina, Gymnocarpium dryopteris a Phegopteris connectilis.
Varianta Cystopteris fragilis (SAC03c) se v České republice vyskytuje nejčastěji na antropogenních stanovištích lomových stěn v minerálně chudých horninách. Porosty mají druhově chudé bylinné patro s výrazným zastoupením druhu Cystopteris fragilis a s menší pokryvností Polypodium vulgare. Tato varianta byla popsána jako asociace Bartramio-Cystopteridetum Stöcker 1962, která je udávána hlavně z Německa (Stöcker 1962) a Rakouska (Mucina in Grabherr & Mucina 1993: 241–275).
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo je poměrně hojné a bez ohrožení vzhledem k tomu, že často roste na špatně přístupných a hospodářsky nevyužitelných místech.