Struktura a druhové složení. Tato asociace vytváří jednovrstevné až dvouvrstevné porosty, ve kterých dominují severoamerické druhy hvězdnic, zejména hvězdnice kopinatá (Aster lanceolatus), hvězdnice novobelgická (A. novi-belgii) a jejich kříženci; může se vyskytovat i hvězdnice hladká (A. laevis). Většinou jde o husté nebo mírně rozvolněné porosty dosahující výšky až 1,5 m. V nižší vrstvě jsou zastoupeny ruderální druhy (např. Artemisia vulgaris, Cirsium arvense a Urtica dioica), některé druhy lužních lesů (např. Calystegia sepium a Rubus caesius), luční byliny (např. Galium album subsp. album) a trávy (např. Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Elytrigia repens a Phalaris arundinacea). V porostech se obvykle vyskytuje 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro zpravidla schází.
Stanoviště. Porosty s dominujícími hvězdnicemi (Aster novi-belgii s. l.) se vyskytují jednak na ruderálních stanovištích v sídlech a jejich okolí (např. rumiště, skládky, lemy plotů, neudržované meze, nesečené trávníky a okolí hřbitovů), ale často rostou také na přirozených a polopřirozených stanovištích v lemech lužních lesů a na březích vodních toků a rybníků. Stanoviště jsou výslunná nebo mírně zastíněná s vysychavými nebo mírně vlhkými až vlhkými půdami, které jsou různého složení, od lehkých písčitých po hluboké humózní půdy bohaté na živiny.
Dynamika a management. Druhy rodu Aster často zplaňují ze zahrad a hřbitovů, kde jsou pěstovány jako okrasné trvalky. Díky intenzivnímu vegetativnímu rozrůstání oddenků vytvářejí rozsáhlé polykormony, které se na lokalitách udržují často velmi dlouhou dobu (Jedlička in P. Pyšek & Tichý 2001: 20–21). Druhy rodu Aster mají širokou ekologickou valenci a pronikají do různých typů vegetace. Nejčastěji se jejich porosty vytvářejí na kontaktu s vrbovými křovinami a lužními lesy a hojně pronikají do bylinných společenstev svazů Senecionion fluviatilis a Aegopodion podagrariae. Produkují velké množství semen, která se snadno rozšiřují větrem a klíčí především na narušených plochách s obnaženým povrchem půdy a malou konkurencí ostatních druhů (Jedlička in P. Pyšek & Tichý 2001: 20–21). Fenologického optima dosahují tyto porosty od srpna do listopadu. Lze je potlačovat pravidelným kosením, popřípadě použitím herbicidů.
Variabilita. Rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Phalaris arundinacea (XDE09a) se vyznačuje diagnostickými druhy Phalaris arundinacea, Poa palustris, Potentilla reptans, Ranunculus repens, Symphytum officinale aj. Jde o vlhkomilnější porosty v plochých říčních nivách a na březích řek.
Varianta Urtica dioica (XDE09b) zahrnuje mezofilnější porosty s větším zastoupením ruderálních druhů rostoucí převážně na březích vodních toků a v jejich okolí zejména tam, kde řeka protéká městem. Zastoupeny jsou vytrvalé ruderální druhy (např. Aegopodium podagraria, Artemisia vulgaris, Convolvulus arvensis a Urtica dioica) a některé luční byliny (např. Galium album subsp. album a Geranium pratense) a trávy (např. Arrhenatherum elatius a Dactylis glomerata).
Hospodářský význam a ohrožení. Hustě zapojené porosty hvězdnic především v nivách řek postupně nahrazují různé typy přirozené a polopřirozené vegetace. Porosty v sídlech a jejich blízkém okolí slouží jako zdroj diaspor pro další šíření do okolní krajiny (Jedlička in P. Pyšek & Tichý 2001: 20–21). Hvězdnice patří mezi významné pylové alergeny (Unar & Unarová 1996).