Struktura a druhové složení. Porosty této asociace jsou nízké, s převažujícími hnědými mechy a rašeliníky. Bylinné patro obsahuje 10–25 druhů na ploše 16 m² a je slabě diferencováno na dvě vrstvy. V nižší vrstvě převládá suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), který dosahuje výšky asi 30 cm a svým drobným bílým chmýrem tvoří nápadný jarní aspekt. Vyšší vrstva je tvořena suchopýry (Eriophorum angustifolium a E. latifolium, vzácněji E. gracile), hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba), bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora), bařičkou bahenní (Triglochin palustris), různými druhy ostřic (např. Carex demissa, C. dioica, C. echinata, C. nigra, C. panicea, C. pulicaris a C. rostrata), sítin (Juncus alpinoarticulatus, J. articulatus a J. bulbosus) a dvouděložných bylin (např. Linum catharticum, Parnassia palustris, Potentilla erecta a Valeriana dioica). Z trav se častěji vyskytuje Agrostis canina. Zastoupení širokolistých dvouděložných bylin a trav v porostech je menší než u předchozí asociace. Někdy se objevuje i nejnižší vrstva bylinného patra tvořená rosnatkami (Drosera rotundifolia, vzácněji i D. anglica a D. intermedia), kořenícími v mechových polštářích, nebo bublinatkou menší (Utricularia minor), rostoucí ve sníženinách naplněných vodou. Bylinné patro není kvůli trvalému zamokření a nedostatku živin zapojené. Porosty obsahují velký počet specializovaných rašeliništních druhů. Mechové patro je tvořeno nejčastěji 6–10 druhy, převážně hnědými mechy (Campylium stellatum, Fissidens adianthoides, Hamatocaulis vernicosus a Scorpidium cossonii), frondózní játrovkou Aneura pinguis a rašeliníkem Sphagnum contortum. Tento rašeliník patří k drobnějším druhům s malou hlavičkou, která vyčnívá jen několik centimetrů nad vodu nebo je ponořená. Vzácněji se mohou vyskytovat i jiné druhy ve vodě ponořených rašeliníků ze sekce Subsecunda, případně i kalcitolerantní druhy ze sekce Acutifolia, jako jsou Sphagnum subnitens a S. warnstorfii.
Stanoviště. Společenstvo se vyvíjí na svahových prameništích tam, kde je minerálně středně bohaté a fosforem chudé vody na krystalinickém podloží. Vrstva rašeliny může být na některých místech hluboká jen 30 cm, ale jinde dosahuje mocnosti až 150 cm. Obsah minerálních částic v půdě může činit až 50 % (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Jde o gleje se svrchním horizontem náslatě. Velká část našich porostů představuje extenzivně obhospodařované rašelinné louky. Hladina podzemní vody je na lokalitách s nenarušeným vodním režimem položena vysoko a po většinu roku dosahuje k mechovému patru. Často se vytvářejí sníženiny naplněné vodou, ve kterých rostou submerzní druhy rostlin. Reakce prostředí je slabě kyselá až neutrální, nejčastěji kolem pH 5,5. Koncentrace vápníku a hořčíku se zpravidla pohybuje kolem 10 mg.l–1 (Rybníček 1970a), ale může převýšit i 50 mg.l–1 (J. Navrátilová & Navrátil 2005a). Konduktivita vody se pohybuje kolem 100 µS.cm–1 (Rybníček 1970a), ale může dosáhnout až 350 µS.cm–1. Vysokých hodnot mohou dosáhnout i koncentrace dusičnanů (J. Navrátilová & Navrátil 2005a). Produkce bylinného patra je však omezena nedostatkem fosforu a trvalým zamokřením (J. Navrátilová et al. 2006). Oproti předchozí asociaci jsou stanoviště vlhčí a hladina vody je v průměru položena výše. Vliv na floristickou odlišnost těchto dvou asociací mají i fytogeografické vazby. V porostech asociace Campylio-Trichophoretum se častěji vyskytují subatlantské druhy a druhy vázané na oblasti, kde se světlomilná rašeliništní flóra mohla vyskytovat i v dobách, kdy byla krajina lesnatá. Například Carex dioica, C. pulicaris, Drosera anglica, Juncus alpinoarticulatus, Rhynchospora alba, Trichophorum alpinum a Hamatocaulis vernicosus, které jsou pro tuto asociaci typické, se nevyskytují na ekologicky odpovídajících rašeliništích Moravskoslezských Beskyd, tedy v území, kde byla většina mokřadů před valašskou kolonizací pokryta lesem bez světlomilných druhů v podrostu (Rybníčková et al. in Poulíčková et al. 2005: 29–57). Zvodnělá beskydská rašeliniště s kalcitolerantními rašeliníky a kalcikolními cévnatými rostlinami proto řadíme k asociaci Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii.
Dynamika a management. V optimálních podmínkách pro tvorbu rašeliny a bez lidského vlivu vzniká tato asociace dlouhodobou autogenní sukcesí z asociací Scorpidio scorpioidis-Utricularietum a Campylio stellati-Caricetum lasiocarpae nebo sama představuje první stadium zazemňování mělkých jezírek. Může se také utvořit na obnažené mokré slatinné rašelině. Další autogenní sukcese pak vede k asociaci Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii s dominantním Trichophorum alpinum. Na méně vápnitých a kyselejších stanovištích může sukcese směřovat i k asociaci Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae (Březina et al. 1963, Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Sukcese vyvolaná antropogenními vlivy, jako je eutrofizace nebo pokles hladiny podzemní vody, směřuje k porostům vrb a olší, vlhkým pcháčovým loukám svazu Calthion palustris nebo k přechodovým rašeliništím svazu Sphagno-Caricion canescentis. Sukcesi k porostům vrb a olší a do značné míry i k pcháčovým loukám lze blokovat odstraňováním nadzemní biomasy pravidelnou sečí.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Valeriana dioica (RBB02a) s diagnostickými druhy Equisetum palustre, Menyanthes trifoliata, Triglochin palustris, Valeriana dioica a Hamatocaulis vernicosus, zahrnuje porosty vyvinuté na slatiništích s hladinou podzemní vody dosahující trvale k povrchu. Rašeliníky jsou zastoupeny vtroušeným ponořeným druhem Sphagnum contortum.
Varianta Sphagnum warnstorfii (RBB02b) s diagnostickými druhy Eriophorum latifolium, Molinia caerulea s. l., Succisa pratensis, Sphagnum subnitens a S. warnstorfii je sukcesně pokročilejší a sdružuje porosty přechodné k asociaci Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii.
Hospodářský význam a ohrožení. Zatímco na Českomoravské vrchovině bývaly porosty této asociace většinou pravidelně obhospodařovány spolu s jinými typy mokřadních luk, na Třeboňsku byl jejich zemědělský význam zanedbatelný i v minulosti. Porosty nejsou většinou hospodářsky významné ani jako zdroje rašeliny nebo vody a jejich hlavní význam spočívá v ochraně biodiverzity, neboť jsou biotopem mnoha rašeliništních specialistů včetně ohrožených druhů. Jsou rovněž výrazným krajinotvorným prvkem a mají stejný krajinně-ekologický význam jako ostatní typy mokřadů. Jejich ohrožení je značné. Poslední zbytky porostů postupně zanikají vlivem poklesu hladiny podzemní vody, eutrofizace, hloubení rybníčků a tůní a zalesňování. Eutrofizace a pokles hladiny vody se projevují i v některých chráněných územích.