Struktura a druhové složení. Jde o lesy s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších dřevin. V nižších polohách je to zejména jeřáb břek (Sorbus torminalis), dub zimní (Quercus petraea agg.) a habr obecný (Carpinus betulus), ve vyšších pak smrk ztepilý (Picea abies) a jedle bělokorá (Abies alba). Na rozdíl od ostatních typů bučin bývá keřové patro bohaté a vyskytují se v něm světlomilné druhy, např. Berberis vulgaris a Sorbus aria agg. V bylinném patře se kombinují mezofilní druhy středoevropské lesní květeny (např. Dentaria enneaphyllos, Galeobdolon luteum agg. a Mercurialis perennis) se světlomilnými a teplomilnými lesními nebo lemovými druhy (např. Hylotelephium maximum, Melittis melissophyllum, Polygonatum odoratum, Primula veris a Vincetoxicum hirundinaria). Častá je přítomnost orchidejí (zejména Cephalanthera damasonium, C. rubra a Epipactis helleborine agg.) nebo zástupců čeledi Ericaceae (např. Orthilia secunda). V porostech se obvykle vyskytuje 20–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je silněji vyvinuto zejména na skalních stanovištích: běžné jsou druhy Ctenidium molluscum, Hypnum cupressiforme s. l., Homalothecium lutescens a Rhytidiadelphus triquetrus.
Stanoviště. Tato vegetace se vyskytuje většinou na vápencích, opukách a vápnitých pískovcích, ale také na vulkanitech, např. čedičích a znělcích. Stanoviště jsou poměrně variabilní, a to od relativně vlhkých ve vyšších polohách nebo na severně orientovaných svazích po vysychavé jižní svahy. Půdy jsou rendziny a pararendziny, ale také kambizemě. Lokality této asociace se nacházejí v mírně teplé, vzácně i teplé klimatické oblasti v kolinním a suprakolinním stupni, v nadmořských výškách 270–625 m (Boublík et al. 2007b).
Dynamika a management. Porosty na hlubších půdách mají obdobnou dynamiku jako ostatní vysokokmenné bučiny. Stanoviště s mělkou půdou však sezonně vysychají, buky jsou nízké, jejich koruny často proschlé a podrost je prosvětlený. Některé porosty byly v minulosti využívány jako les nízký, zejména na skalních stanovištích. Ostatní jsou obhospodařovány jako kmenovina.
Variabilita. Podle druhového složení a charakteru stanoviště rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Galium odoratum (LBD01a) s diferenciálními druhy mezofilních lesů, jako jsou Bromus benekenii, Carex muricata agg., Cephalanthera damasonium, C. rubra, Fragaria moschata, Galium odoratum, Lathyrus vernus, Lilium martagon, Melica nutans, Poa nemoralis, Pulmonaria obscura a Viola mirabilis. Půda je většinou rendzina, často též kambizem, a je hlubší než u následující varianty. Obvykle jde o vysokokmenný les. Varianta odpovídá subasociacím C. d.-F. s. typicum Oberdorfer 1957 a C. d.-F.s.actaeetosum (Winterhoff 1963) Boublík et al. 2007 (Boublík et al. 2007b).
Varianta Sesleria caerulea (LBD01b) je vymezena druhy Cornus sanguinea, Corylus avellana, Anthericum ramosum, Asplenium trichomanes, Convallaria majalis, Galium album, Sesleria caerulea a Vincetoxicum hirundinaria. V porostech obvykle dominuje Sesleria caerulea; typický je výskyt vápnomilných skalních druhů (Asplenium ruta-muraria) a druhů pěchavových trávníků svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion (např. Seseli osseum a Teucrium chamaedrys). Varianta se vyskytuje na skalních výchozech s mělkými litickými rendzinami nebo pararendzinami. Buky jsou zakrslého vzrůstu a v podrostu se vyskytují reliktní druhy nelesních stanovišť pozdního glaciálu a staršího holocénu (např. Anthericum ramosum, Carex humilis, Cotoneaster integerrimus, Galium glaucum, Seseli osseum a Sesleria caerulea). Tyto bučiny osídlují podobné biotopy jako pěchavové skalní lipiny asociace Seslerio albicantis-Tilietum cordatae (Chytrý & Sádlo 1998). Varianta odpovídá subasociaci C. d.-F. s. seslerietosum caeruleae Oberdorfer 1957 (Boublík et al. 2007b).
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty řazené k této asociaci jsou zdrojem bukového dřeva. Jejich význam je však zejména ochranářský, jelikož v nich roste mnoho vzácných druhů rostlin včetně orchidejí. Ohrožení spočívá zejména v převodu porostů na smrkové monokultury, ačkoliv i po desítkách let trvání smrkového lesa je bylinné patro schopno se pod vysazeným bukem obnovit (V. Chán, ústní sdělení).