Struktura a druhové složení. Asociaci tvoří slabě až středně zapojené jednovrstevné až dvouvrstevné porosty o výšce 0,5–1,5 m. Dominuje v nich subatlantský druh náprstník červený (Digitalis purpurea), který roste společně s dalšími druhy pasekové vegetace, jako jsou Epilobium angustifolium, Rubus fruticosus agg., Salix caprea, Sambucus nigra, Senecio ovatus a S. sylvaticus. Vedle náprstníku červeného se místy objevují také další druhy subatlantského rozšíření, jako jsou acidofilní Galium saxatile a Rubus plicatus. Mezi dalšími acidofyty jsou časté např. Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Calluna vulgaris, Carex pilulifera, Dryopteris dilatata, Holcus mollis, Juncus effusus, Rumex acetosella a Vaccinium myrtillus. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje kolem 60 %. Počet druhů cévnatých rostlin v porostech se zpravidla pohybuje kolem 15 na plochách o velikosti 15–50 m². Mechové patro má pokryvnost obvykle do 5 % a převažují v něm běžné mechy, jako jsou Ceratodon purpureus, Dicranella heteromalla a Polytrichastrum formosum.
Stanoviště. Digitali-Epilobietum je společenstvem mýtin po acidofilních bučinách a jejich náhradních smrkových kulturách v rovinatých nebo mírně zvlněných polohách v nadmořských výškách většinou mezi 500 a 600 m. Na vrcholových plošinách horských oblastí mohou tyto porosty vystoupit i výše, kdežto v chladných inverzních údolích sestupují na příkrých svazích až ke 250 m n. m. (např. v Labských pískovcích). Půdy jsou zpravidla vlhké, řidčeji čerstvě vlhké oligotrofní kambizemě, ve větších nadmořských výškách nebo vlhčích klimaticky inverzních polohách podzoly nebo pseudogleje. Jsou málo nasyceny dvojmocnými bázemi a mají široký poměr C : N (Neuhäuslová & Härtel 2001). Jsou velmi silně kyselé a zpravidla lehčí, hlinité nebo slabě písčité. Výskyt tohoto společenstva je podmíněn především dostatečnou půdní vlhkostí v oblastech se subatlantským klimatem.
Dynamika a management. Toto společenstvo s dominancí vysokých dvouděložných bylin a travin se vyvíjí brzy po smýcení lesa na pasekách v subatlantsky laděné části České republiky. Bývá prvním pasekovým společenstvem zahajujícím sukcesi k lesu. Při dolní hranici svého rozšíření navazuje na otevřené iniciální porosty asociace Senecioni-Epilobietum angustifolii. V další sukcesi je zpravidla vystřídáno porosty třtin, zejména Calamagrostis epigejos a C. villosa, řidčeji C. arundinacea. Při občasném vyžínání pasek dochází k ústupu dvouděložných bylin ve prospěch expanzivních trav. Sukcese pokračuje nejčastěji v porosty břízy bělokoré (Betula pendula) a ve vyšších polohách i jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Digitalis purpurea se považuje za nepůvodní druh naší flóry (Mackeová 1999, P. Pyšek et al. 2002), který se v posledních letech šíří na lesní mýtiny, podél cest a na rumištích. Podle Dittricha (in Klement 1941) může být za výskyt náprstníku červeného ve vyšších polohách zodpovědné lesní hospodaření. Rozšíření tohoto druhu (a společenstva) v severozápadních Čechách spadá do doby vlády saského krále Bedřicha Augusta II. (1836–1854), který doporučoval rozšířit náprstník všude v saských státních lesích s cílem „zvelebit krajinu”. I přes zřejmou nepůvodnost na českých lokalitách však Digitalis purpurea neohrožuje diverzitu původní flóry. Jeho porosty představují neofytocenózu, která se vyvíjí z asociace Senecioni-Epilobietum angustifolii v důsledku invaze náprstníku. Schází v ní mnoho subatlantských druhů (např. Corydalis claviculata nebo Teucrium scorodonia) a druhovým složením je velmi podobná asociaci Senecioni-Epilobietum angustifolii, přesto ji však považujeme za shodnou s asociací popsanou ze západní části střední Evropy.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato asociace nemá větší hospodářský význam, chrání však na lesních pasekách půdu před erozí.