Struktura a druhové složení. Jde o husté porosty s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) vysoké 1,5–2 m. Struktura porostů této asociace je v porovnání s ostatními tužebníkovými společenstvy jednodušší. Často jde o druhově velmi chudé a výrazně monodominantní porosty, bez subdominant v nižším bylinném patře. Místy se s větší pokryvností uplatňují vysoké ostřice (např. Carex acuta, C. acutiformis, C. rostrata a C. vesicaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a dvouděložné byliny blatouch bahenní (Caltha palustris) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Druhové spektrum doplňují druhy rákosin a porostů vysokých ostřic (např. Galium palustre agg., Equisetum palustre, Lythrum salicaria a Scutellaria galericulata) i druhy vlhkých a rašelinných luk (např. Carex nigra, C. panicea a Cirsium palustre). Počet druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m² se zpravidla pohybuje mezi 15 a 20. Mechové patro většinou chybí.
Stanoviště. Tato asociace se vyskytuje na půdách ovlivňovaných podzemní vodou. Optimum nachází v litorálních zónách rybníků a na dnech údolí řek a potoků, kde zarůstá i mělčí vodní kanály a nesečené vlhké louky (Duchoslav 1997). Vegetace je ovlivňována častým zaplavováním půdního povrchu, zejména na jaře a po vydatných deštích (Balátová-Tuláčková in Rybníček et al. 1984). Alespoň po část roku je však půda provzdušněná. Půdy jsou typu glej, často zrašelinělé. Tento ekosystém je většinou dobře zásoben hlavními živinami, které jsou však z velké části obsaženy v biomase rostlin a v nejhořejší vrstvě půdy (Hájek & Hájková 2004). Oproti tužebníkovým ladům s kakostem bahenním (Filipendulo ulmariae-Geranietum palustris), která se rovněž často vyskytují v nižších polohách, mají půdy vrbinových tužebníkových lad zpravidla vyrovnanější vodní režim a menší obsah vápníku.
Dynamika a management. Společenstvo se vyvíjí zarůstáním vlhkých luk při ponechání ladem a eutrofizaci, případně jako sukcesní stadium v hydrosérii při zazemňování rybníků a vodních kanálů. Při pravidelné seči, zejména v živinami limitovaných ekosystémech, se může vyvíjet zpět k vegetaci vlhkých luk. Ponechání porostů ladem vede k dalšímu úbytku druhů, při velkém přísunu živin i k rozrůstání ruderálních bylin. Porosty litorálních stanovišť se mohou výrazně a různým způsobem měnit při déletrvajících změnách vodního režimu. U některých porostů existují i vývojové vztahy k mezotrofním společenstvům vysokých ostřic.
Variabilita. V některých porostech se vyskytují druhy rašelinných a vlhkých luk (Carex nigra, C. panicea, Cirsium palustre, Valeriana dioica, Viola palustris aj.), zatímco jinde scházejí. Místy se naopak uplatňují vysoké ostřice, např. Carex acuta, C. acutiformis, C. rostrata a C. vesicaria. Z praktických důvodů však tuto druhově poměrně chudou asociaci spíše není nutné členit do variant.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty asociace mají zanedbatelný význam a nejsou v současnosti hospodářsky využívány. Při plošném rozšíření v oblastech se zdroji pitné vody slouží jako filtr podzemních vod. Společenstvo není České republice ohroženo.