Struktura a druhové složení. V porostech dominuje mohutná, bohatě rozvětvená, jednoletá až dvouletá miříkovitá bylina halucha vodní (Oenanthe aquatica). Vyznačuje se až několik centimetrů silnými dutými stonky a listy členěnými v úzké, na zaplavených rostlinách niťovité úkrojky. Početná květenství drobných bílých květů dodávají porostům ve druhé polovině léta nápadný aspekt. Porosty dosahují nejčastěji výšky 40–100 cm, vzácněji i přes 2 m, a celkové pokryvnosti 80–100 %. Oenanthe aquatica produkuje v příznivých podmínkách velké množství biomasy, např. u dvouletých rostlin z rybníčku v údolí Alochu u Valtic na jižní Moravě byla zjištěna hmotnost sušiny až 1368 g.m–2 (Hroudová et al. 1992). Porosty s pokryvností dominanty pod 75 % jsou zpravidla druhově bohatší a obsahují okolo 15 druhů na ploše 4–25 m². Jde především o vegetaci na obnažených dnech v hlubších částech rybníků. Oenanthe aquatica zde klíčí ze semen společně s vlhkomilnými jednoletými druhy tříd Isoëto-Nano-Juncetea a Bidentetea tripartitae (např. Alopecurus aequalis, Carex bohemica, Persicaria lapathifolia a Rumex maritimus), které v pozdějších stadiích vývoje tvoří nižší vrstvu porostů. Porosty v mělké vodě nebo krátce po jejím opadnutí bývají druhově chudší a čítají zpravidla kolem 5–7 druhů na ploše 4–25 m². Vedle dominanty se, někdy i se značnou pokryvností, uplatňují hlavně pleustofyty (např. Lemna minor a L. trisulca) a druhy z jiných typů rákosin (např. Carex vesicaria, Equisetum fluviatile, Glyceria fluitans a G. maxima). Mechové patro bývá vyvinuto jen v některých porostech na obnažených dnech rybníků a jeho pokryvnost jen zřídka přesahuje 5 %. Vyskytují se v něm druhy s krátkým životním cyklem, např. Physcomitrium pyriforme.
Stanoviště. Tato vegetace se u nás vyskytuje hlavně v rybnících a stojatých aluviálních vodách, vzácně byla doložena i z příkopů a struh spojujících rybníky. Velmi častá je na obnažených, mokrých nebo vlhkých, případně jen velmi mělce (do 5 cm) zaplavených substrátech. Společenstvo se však může běžně vyskytovat i ve vodě hluboké 40–60 cm, někdy i v hloubkách až 1 m (Hroudová et al. 1992). Oenanthe aquatica se ze všech dominant svazu Eleocharito-Sagittarion váže na nejširší spektrum různých substrátů: osídluje většinou hlinitý nebo jílovitý substrát, optimum má na stanovištích s hlubokou vrstvou černého organického bahna na povrchu, většinou v sedimentární zóně rybníků (Nováček 1937, Neuhäusl 1959, Hejný 1980). Vyskytuje se ale i na hrubozrnných písčitých substrátech (Jílek 1956, Kopecký 1963). Půdní reakce se pohybuje od kyselé po bazickou, nejčastější v rozmezí pH 5–7 (Hroudová et al. 1992). Podklad je obvykle bohatý dusíkem, uhlíkem a minerálními živinami, kvůli anaerobním poměrům v organických sedimentech je však značná část dusíku vázána v nerozložené organické hmotě na povrchu substrátu nebo v amonných sloučeninách (Hroudová et al. 1992, Hanáková & Duchoslav 2002, 2003a). Společenstvo snáší i mírné zasolení, takže se někdy vyskytuje v nejhlubších částech mokřadních komplexů s halofilními rákosinami. Stanoviště jsou plně osluněná nebo mírně zastíněná, chráněná před větrem. Výskyt této vegetace se váže na oblasti s mírně teplým a mírně vlhkým klimatem. V teplých a suchých oblastech, např. v panonské oblasti, Středomoří a kontinentálně laděných částech Asie, ji nahrazuje asociace Oenantho aquaticae-Rorippetum amphibiae; u nás se v Polabí a na jižní a střední Moravě vyskytují obě tyto asociace.
Dynamika a management. Jde o přirozenou vegetaci mělkých vod v pokročilém stadiu zazemňování. K jejímu velkému rozšíření přispělo zřizování rybníků a jejich postupná eutrofizace. Oenanthetum aquaticae je pravděpodobně jediným společenstvem svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae, které po intenzifikaci rybničního hospodaření a regulaci vodních toků ve druhé polovině 20. století neustoupilo. Rostoucí úživnost prostředí a zvýšená sedimentace organického bahna v mělkých rybnících, zejména v souvislosti s menší frekvencí letnění, této vegetaci naopak vyhovuje a přispívá k jejímu šíření. Letnění rybníků je sice důležité pro obnovu porostů, ale Oenanthe aquatica se může vyskytovat i v mělké vodě v rozvolněných rákosinách, díky čemuž se neustále dosycuje semenná banka tohoto druhu na dně nádrže. Oenanthe aquatica produkuje velké množství semen, která se mohou šířit vodou mezi jednotlivými rybníky v rybniční soustavě. Jejich plovatelnost sice trvá jen několik málo dní, ale během pobytu ve vodě mohou vyklíčit a rostliny se dále šíří ve formě semenáčků (Hroudová et al. 1992). Přenos semen je možný i na rybářském náčiní (Šumberová & Ducháček, nepubl.). Pravděpodobná je rovněž dlouhá životnost semen. Proto se husté porosty této asociace objevují i v rybnících letněných po dlouhé době. Malá frekvence letnění podporuje také nitrofilní jednoletá společenstva třídy Bidentetea tripartitae, s nimiž se Oenanthetum aquaticae často vyskytuje v mozaice. Je možné, že masový výskyt této vegetace souvisí též s obsahem jedovaté pryskyřičné látky oenanthinu v rostlinách Oenanthe aquatica (Jirásek et al. 1957), které zřejmě proto nespásají vodní ptáci ani savci. Díky tomu se mohla zachovat například i na rybnících s farmovým chovem kachen. Tato vegetace je u nás dostatečně hojná a na některých lokalitách se projevuje expanzivně. Nevyžaduje ochranářský management, naopak musí být někdy odstraňována, aby se předešlo rychlému zazemňování nádrží.
Variabilita. Hejný (in Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64) neplatně popsal několik subasociací asociace Glycerio fluitantis-Oenanthetum aquaticae (= Oenanthetum aquaticae), z nichž některé patří v našem pojetí do jiných asociací. V závislosti na dynamice vodního režimu lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Lycopus europaeus (MCC01a) je vázána hlavně na mělké, častěji vysychající vody, jako jsou aluviální tůně a mrtvá ramena. Spadají do ní však i zaplavené porosty Oenanthe aquatica v rybnících. K diagnostickým druhům patří vedle Lycopus europaeus také Lemna minor a Rorippa amphibia. Charakteristická je i přítomnost dalších pleustofytů (např. Riccia spp.) a druhů třídy Phragmito-Magno-Caricetea (např. Galium palustre agg. a Iris pseudacorus). Varianta je přechodem k asociaci Oenantho aquaticae-Rorippetum amphibiae.
Varianta Carex bohemica (MCC01b) zahrnuje převážně porosty letněných rybníků a jiných nádrží, kde se střídá fáze několikaletého zaplavení hlubokou vodou a několikaměsíčního obnažení dna. Jsou charakterizovány výskytem jednoletých druhů obnažených den ze tříd Bidentetea tripartitae (např. Bidens radiata, B. tripartita, Persicaria lapathifolia a Rumex maritimus) a Isoëto-Nano-Juncetea (např. Carex bohemica a Eleocharis ovata). Běžné jsou i další druhy svazu Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae, např. Alisma plantago-aquatica a Bolboschoenus maritimus s. l. Podle Hejného klasifikace (Hejný & Husák in Dykyjová & Květ 1978: 23–64) by tato varianta odpovídala subasociaci Glycerio fluitantis-Oenanthetum aquaticae oenanthetosum aquaticae (Eggler 1933) Hejný in Dykyjová et Květ 1978.
Hospodářský význam a ohrožení. V plůdkových rybnících jsou rozvolněné porosty submerzní Oenanthe aquatica úkrytem rybího plůdku a jsou na ně vázáni vodní bezobratlí. Při nadměrném rozrůstání však ztěžují výlovové práce a přispívají k rychlému zabahňování rybníka, proto se omezují sečením. Posečenou biomasu lze kompostovat. Pokud se posečená biomasa O. aquatica neodstraní z rybníka, plovoucí rostliny dále kvetou a produkují semena. Kromě toho také stíní vodu, což není prospěšné ani vegetaci, ani rybám. Oenanthetum aquaticae nepatří u nás ani v dalších evropských zemích k ohroženým typům vegetace.