Struktura a druhové složení. Vegetace této asociace se vyznačuje dominancí zdrojovek (Montia fontana a M. hallii) v bylinném patře; někdy dosahují větších pokryvností i Agrostis canina a Stellaria alsine. Horní vrstvu bylinného patra tvoří sítiny Juncus articulatus a J. effusus a ostřice Carex canescens a C. rostrata. Pravidelně se vyskytují také Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Deschampsia cespitosa, Epilobium palustre, Galium palustre agg. a Glyceria fluitans. Při silné konkurenci zdrojovek, které často tvoří značně zapojené porosty, bývá mechové patro vyvinuto poměrně málo. V našich porostech dosahuje pokryvnosti do 10 % a nejčastěji se v něm vyskytují druhy Calliergon cordifolium, Philonotis caespitosa a Straminergon stramineum, případně rašeliníky z okruhu Sphagnum recurvum s. l. Ze západní Evropy jsou však dokumentovány i porosty s lépe vyvinutým mechovým patrem, tvořeným nejčastěji druhy rodu Philonotis (Büker 1942, Hinterlang 1992). Porosty této asociace jsou v rámci prameništní vegetace středně druhově bohaté; obsahují 10–15 druhů cévnatých rostlin a 1–4 druhy mechorostů na plochách o velikostech 1–16 m².
Stanoviště. Vegetace s dominujícími zdrojovkami osídluje vodou bohatě zásobená stanoviště, jako jsou nezastíněná prameniště, pramenné stružky nebo odvodňovací kanály s mírně proudící vodou. Reakce vody je kyselá až neutrální (Zechmeister & Mucina 1994) a zásobení minerály nízké až střední. Valachovič & Hájek (2000) udávají na Slovensku pH vody kolem 6 a konduktivitu vody 44–63 µS.cm-1. Podobné hodnoty naměřila i Králová (2005) na prameništích v Jizerských horách (pH vody 6,0 a 6,2, konduktivita 62 a 74 µS.cm-1). Asociace se u nás vyskytuje nejčastěji v montánním stupni v nadmořských výškách 800–1000 m, jen vzácně je vyvinuta i níže (např. v Orlických horách kolem 600 m).
Dynamika a management. Pokud malé zásobení minerály a stagnující voda umožní uchycení rašeliníků, může se postupně vyvinout vegetace svazu Sphagno-Caricion canescentis, případně Caricion canescenti-nigrae. Takové přechody pozorovali Valachovič & Hájek (2000) na Slovensku. Při eutrofizaci v důsledku intenzivní pastvy zdrojovky ustupují (Valachovič in Valachovič 2001: 297–344) a jejich místo zaujímá nejčastěji Stellaria alsine. Při silné eutrofizaci se společenstvo může vyvíjet směrem k produktivním vlhkým loukách svazu Calthion palustris. Mírné narušení může být v některých případech i prospěšné, neboť uvolňuje světlomilným zdrojovkám prostor a omezuje zástin způsobený vyššími bylinami.
Variabilita. Na území České republiky lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Sphagnum fallax (RAC01a) s diagnostickými druhy Carex nigra, Polytrichum commune a Sphagnum recurvum s. l. (převážně S. fallax) představuje přechodný typ k vegetaci svazu Sphagno-Caricion canescentis. Rašeliníky nedosahují velké pokryvnosti a dominuje bylinné patro se zdrojovkami. Budoucí vývoj k přechodovým rašeliništím však není vyloučen. Přítomnost rašeliníků indikuje slabou koncentraci minerálů a nízké pH vody. Varianta byla zaznamenána v Jizerských horách v rašelinném komplexu Velké Jizerské louky (Králová 2005).
Varianta Philonotis caespitosa (RAC01b) s diagnostickými druhy Calliergon cordifolium, Epilobium obscurum, Glyceria fluitans, Juncus effusus, Myosotis palustris agg. a Philonotis caespitosa víceméně odpovídá subasociaci Philonotido fontanae-Montietum rivularis typicum Hinterlang 1992 s tím, že oproti typovému snímku má slaběji vyvinuté mechové patro. U nás se nachází ve všech územích s výskytem této asociace vyjma Jizerských hor.
Hospodářský význam a ohrožení. V posledních desetiletích byl v celé Evropě zaznamenán ústup prameništních porostů s Montia fontana a M. hallii, a to i v subatlantské oblasti s relativně hojným výskytem zdrojovek (P. Bureš 1990, Eysink et al. 1999). Tento ústup je pravděpodobně spojen s celkovou eutrofizací krajiny a zvýšením produktivity porostů. Drobné a světlomilné zdrojovky nejsou v zapojených porostech schopné konkurence a postupně mizí. Zechmeister (in Grabherr & Mucina 1993: 213–240) považuje tato společenstva za nejohroženější v rámci celé třídy Montio-Cardaminetea. Porosty se zdrojovkami v Krušných a Jizerských horách jsou součástí rašeliništních komplexů, díky čemuž nejsou v současné době přímo ohroženy, jejich výskyt je však omezen na několik málo lokalit, jejichž narušení by znamenalo významný ústup této vegetace u nás.
Syntaxonomická poznámka. Protože se ve snímkovém materiálu originální diagnózy (Büker 1942) vyskytují i porosty bez zdrojovek, vybral Hinterlang (1992) jako nomenklatorický typ snímek 6 v tab. 7 (Büker 1942), který představuje vegetaci s dominantní Montia rivularis. Jako samostatnou asociaci Stellario alsines-Montietum fontanae popsal Hinterlang (1992) porosty bez přítomnosti nebo s malou pokryvností mechorostů. Druhové složení typového snímku se však nijak podstatně neliší od typového snímku asociace Philonotido-Montietum. Asociaci Stellario alsines-Montietum fontanae uvádí jako synonymum asociace Philonotido-Montietum rovněž Hilbig (in Schubert et al. 2001b: 247–251).
Nomenklatorická poznámka. Büker (1942) uvádí jméno asociace ve tvaru Philonotis fontana-Montia rivularis-Ass. Jméno Montia rivularis se může vztahovat jak k druhu M. fontana, tak i k druhu M. hallii (Skalický & Sutorý in Hejný et al. 1990: 70–75). Büker (1942) dále v textu uvádí, že kromě M. rivularis se v jeho fytocenologických snímcích možná vyskytuje i druh M. limosa, který je dnes u nás hodnocen jako přechodný typ mezi M. hallii var. hallii a M. hallii var. variabilis (Skalický & Sutorý in Hejný et al. 1990: 70–75).