Na skladbě společenstev horských trojštětových luk se podílejí převážně luční druhy středoevropského rozšíření, dále druhy původně lesní a druhy subalpínské vysokobylinné vegetace (Mulgedio-Aconitetea), případně i druhy sestupující z alpínských trávníků. Jsou to společenstva druhově bohatá, květnatá, středního až vyššího vzrůstu. Na rozdíl od luk nižších poloh se v porostech většinou neuplatňuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a hlavními dominantami jsou trávy nižšího vzrůstu, nejčastěji kostřava červená (Festuca rubra agg.), psineček obecný (Agrostis capillaris) a trojštět žlutavý (Trisetum flavescens).

Jde o horské louky lesního stupně rostoucí na živinami bohatých, v kontextu okolní krajiny středně vlhkých až sušších stanovištích. Horské klima určuje kratší vegetační sezonu, delší a tužší zimu s pravidelnou sněhovou pokrývkou, a v důsledku toho i extenzivnější obhospodařování. Průměrné roční teploty na lokalitách této vegetace u nás se pohybují v rozpětí 3–6 °C a roční úhrny srážek mezi 900–1500 mm.

Louky svazu Polygono-Trisetion představují náhradní společenstva bukových, dílem i smrkových lesů. Donedávna byly v horách hlavním zdrojem píce. Sklízely se jednou, v příznivých letech dvakrát ročně, případně se otavy přepásaly. V současnosti se zemědělské využívání těchto luk omezuje. Jsou přeměňovány na pastviny či travní kultury nebo se od hospodaření zcela upouští a louky degradují na lada, často s převládnutím některého expanzního druhu. Alespoň vybraným porostům je třeba zajistit náhradní obhospodařování, které je důležité jak pro zachování celých společenstev, tak pro ochranu některých chráněných a ohrožených druhů (např. Viola lutea subsp. sudetica nebo krkonošský endemit Campanula bohemica).

Svaz Polygono-Trisetion je nejhojněji rozšířen v Alpách a ve středohořích západní části střední Evropy. Analogická společenstva se však vyskytují také v severozápadní Evropě, kde se v tamním vlhkém klimatu s chladnými léty vyvíjejí v nižších nadmořských výškách (Rodwell 1992, Julve 1993). Směrem na východ je svaz Polygono-Trisetion poměrně bohatě zastoupen ještě v Západních Karpatech (Kliment 1994) a patrně zasahuje i do ukrajinských Karpat. V České republice se vyskytuje zejména v Krušných horách, Jizerských horách a Krkonoších, méně hojně ve vyšších částech Šumavy a vzácně v Hrubém Jeseníku a Orlických horách. Fragmentární a méně vyhraněné porosty se snad nacházejí i v jiných hercynských pohraničních pohořích.

V Alpách je některými autory (Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401, Ellmauer 1994) svaz Polygono-Trisetion vymezen úžeji a zahrnuje pouze společenstva supramontánního až subalpínského stupně. Z asociací vyskytujících se v České republice by do něj v tomto pojetí patřilo Melandrio rubri-Phleetum alpini. Společenstva nižších horských poloh jsou ve stejném pojetí řazena do svazu Phyteumo-Trisetion, do něhož by z našich asociací patřily Geranio sylvatici-Trisetetum flavescentis a Meo athamantici-Festucetum rubrae. Ačkoli je floristický rozdíl mezi subalpínskými a montánními společenstvy zvláště v Alpách nepochybný, většina ostatních autorů (Passarge 1969, Dierschke 1981, 1997b) jej vyjadřuje pouze na úrovni podsvazů v rámci svazu Polygono-Trisetion (na jedné straně subalpínský Phyteumo-Trisetenion Passarge 1969 či Lathyro linifolii-Trisetenion Dierschke 1981, na druhé straně montánní Rumici alpestris-Trisetenion Passarge 1969 či Campanulo-Trisetenion Dierschke 1981).

V České republice jsou uváděny kromě níže popisovaných asociací svazu ještě další, spíše regionální jednotky, které nemají dobré diagnostické druhy, a nelze je proto jednoznačně vymezit. Jsou to Melandrio-Trisetetum Moravec 1965 a Cardaminopsio halleri-Agrostietum Moravec 1965 ze Šumavy a Cirsio heterophylli-Alchemilletum acutilobae Hadač 1981 ze synantropních lemů cest v Krušných horách.