Struktura a druhové složení. Asociaci tvoří porosty habru obecného (Carpinus betulus) a dubu zimního (Quercus petraea agg.), k nimž často přistupuje lípa srdčitá (Tilia cordata). Keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto. Hojně se v něm vyskytují keřové formy druhů stromového patra, líska obecná (Corylus avellana), javor babyka (Acer campestre) a teplomilné keře Cornus mas, Crataegus monogyna s. l., Euonymus verrucosus, Ligustrum vulgare a Sorbus torminalis. V bylinném patře se nacházejí mezofilní hájové druhy (např. Brachypodium sylvaticum, Campanula persicifolia, C. rapunculoides, C. trachelium, Convallaria majalis, Fragaria vesca, Lathyrus vernus, Melica nutans, Poa nemoralis a Pulmonaria officinalis agg.) a současně byliny typické pro teplomilné doubravy a lesní lemy (např. Buglossoides purpurocaerulea, Dictamnus albus, Lathyrus niger, Melittis melissophyllum, Tanacetum corymbosum a Viola mirabilis). Bohatě vyvinut je jarní aspekt s geofyty, např. Adoxa moschatellina, Anemone nemorosa, A. ranunculoides, Corydalis cava, C. pumila a Galanthus nivalis. V porostech se obvykle vyskytuje 40–55 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je vyvinuto vzácně a má malou pokryvnost; častěji se v něm vyskytují Hypnum cupressiforme s. l. a Polytrichum formosum.
Stanoviště. Tyto dubohabřiny se vyskytují na teplých mezických, v létě často vysychavých stanovištích. Půdy jsou zpravidla hlinité až hlinitopísčité pararendziny nebo hnědozemě na bazických flyšových pískovcích, s malým obsahem skeletu, nebo rendziny na vápenci. V povrchovém horizontu bylo zaznamenáno pH 5,0–7,5. Často se vyskytují v kontaktu s teplomilnými doubravami, které porůstají jižně orientované svahy, zatímco Primulo-Carpinetum na ně navazuje na svahových úpatích, svazích jiné orientace než jižní a někdy i na plošinách.
Dynamika a management. Dubohabřiny asociace Primulo-Carpinetum se vyvinuly v teplých a suchých oblastech, kde buk chybí nebo má omezenou konkurenční schopnost. V takových podmínkách je habr díky své hustě olistěné koruně konkurenčně nejsilnější dřevinou mezických stanovišť. V době své expanze ve starším subatlantiku se rozšířil do nížinných smíšených doubrav, ve kterých převládl a dlouhodobě se udržoval pod vlivem výmladkového hospodaření s krátkou dobou obmýtí (Szabó 2010a). Po ukončení výmladkového hospodaření kolem poloviny 20. století se původně prosvětlené nízké lesy změnily na hustě zapojené vysoké lesy, z nichž začaly ustupovat světlomilné druhy a naopak se šířily druhy mezofilní. Vzhledem k tomu, že mnohé světlomilné druhy rostlin i bezobratlých vyskytující se v těchto lesích jsou zároveň ohrožené, je žádoucí porosty alespoň v chráněných územích prosvětlovat, případně v nich obnovit výmladkové hospodaření.
Hospodářský význam a ohrožení. Tyto lesy byly dříve obhospodařovány výmladkovým způsobem a v současné době jsou to nepravé kmenoviny vzniklé z původních pařezin. Jde o poměrně vzácné společenstvo: velká část porostů se vyskytuje v chráněných územích, kde mají význam především pro ochranu biodiverzity. K zajištění této funkce je však nezbytné zamezit vzniku hustých habrových porostů prosvětlováním stromového patra a v ideálním případě obnovou výmladkového hospodaření. Mnohé porosty byly v minulosti pozměněny nebo zanikly v důsledku výsadeb akátu či borovice lesní. V oborách, ale i mimo ně, jsou silně poškozovány vlivem spárkaté zvěře (Chytrý & Danihelka 1993). V bylinném patře se v důsledku eutrofizace šíří nitrofilní druhy včetně invazní Impatiens parviflora.