Struktura a druhové složení. Porosty jsou tvořeny nízkými travami, a to jak trsnatými, např. smilkou tuhou (Nardus stricta), tak výběžkatými, např. psinečkem obecným (Agrostis capillaris). Mezi nimi je přítomno poměrně velké množství různých bylin. Výška porostů dosahuje na živinami bohatších půdách 40–50 cm, maximální množství biomasy je ale ve výšce do 10 cm. Vyšší druhy širokolistých bylin (např. Bistorta major, Geranium sylvaticum, Phyteuma spicatum a Ranunculus acris) jsou velmi často sterilní. Na oligotrofních stanovištích jsou porosty vysoké do 20 cm, s větší pokryvností dominant a menším zastoupením dalších druhů. Pokud jsou louky sečeny, pak i tyto porosty jsou druhově bohaté. V oligotrofních porostech se velmi často nacházejí druhy ze smrčin, např. Maianthemum bifolium a Vaccinium myrtillus. Kombinace druhů různého původu určuje velkou druhovou bohatost porostů, které obsahují zpravidla 30–40 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m².
Stanoviště. Asociace se vyskytuje v komplexech druhotných luk v montánním stupni Krkonoš v oblastech s průměrnými ročními teplotami mezi 3–5 °C a ročními srážkovými úhrny 1100–1500 mm. Tyto luční komplexy jsou převážně svahové a porosty asociace Sileno-Nardetum jsou soustředěny vždy v jejich horních částech nebo na konvexních tvarech reliéfu. Vyhýbají se konkávním polohám, kde se díky lepšímu zásobení živinami nebo větší vlhkosti vyvíjejí společenstva svazů Polygono-Trisetion nebo Calthion palustris.
Dynamika a management. Toto společenstvo vzniklo v době, kdy byly krkonošské enklávy hustě osídleny a bylo potřeba zajistit velké množství sena pro dlouhou zimu, trvající většinou od října do poloviny května. Louky byly většinou jednosečné, s letním a podzimním přepásáním, pouze v nejnižších částech pohoří dvousečné. Od konce druhé světové války neustále klesal jejich význam pro produkci sena a v současné době mají význam především estetický a sportovní, neboť představují kvalitní terén pro lyžování (Krahulec et al. 1997). Proto je zájem o jejich seč, při kterém však dochází k ochuzování o živiny, zejména báze, a postupné přeměně v druhově chudá, oligotrofní společenstva s dominantní metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). K uchování druhově bohatých porostů je proto vhodné doplnit seč mírným pohnojením hnojem nebo kompostem a alternativou může být i pastva. Nesečené porosty přecházejí v sukcesní stadia s dominancí druhů Bistorta major, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Poa chaixii aj. Dynamika a management těchto společenstev byly v posledních letech intenzivně studovány (výsledky shrnují např. Krahulec et al. 1996). K přeměně degradační fáze společenstva s dominancí druhu Bistorta major na květnaté louky nestačí pouhá obnova seče, ale je nutné i přihnojení: při pouhé seči se totiž projevuje nedostatek živin (Pecháčková & Krahulec 1995). Degradační fáze s druhem Holcus mollis je nutno hnojit a síct vícekrát ročně (Scharffová 2003). Od začátku devadesátých let 20. století bylo do Krkonoš zavedeno mulčování; to při dlouhodobém používání vede především u oligotrofnějších společenstev k úbytku bylin a k převládnutí trav Avenella flexuosa a Holcus mollis (Moravcová 2003). Jako ochranářský management je tedy možné využívat mulčování jen v deštivých létech, kdy je obtížné sušit nebo odvážet seno.
Variabilita. Variabilita společenstva je dána rozdíly v trofii půd, nadmořskou výškou, systémem obhospodařování a také polohou v rámci pohoří, protože jednak směrem od hlavního hřebene ubývají alpínské druhy, jednak mají ve východních a západních Krkonoších některé druhy odlišnou cenologickou vazbu (Krahulec et al. 1997). Rozlišujeme tři varianty s různou úživností půd, která ovlivňuje velikost produkce, a tím i frekvenci seče.
Varianta Carlina acaulis (TEB01a) s diagnostickými druhy Anemone narcissiflora, Avenella flexuosa, Campanula bohemica, Carlina acaulis, Galium saxatile, Holcus mollis, Poa chaixii, Ranunculus auricomus agg., Rhinanthus pulcher, Rumex acetosella, Silene vulgaris, Solidago virgaurea a Ceratodon purpureus zahrnuje nepravidelně sečené, málo produktivní porosty na chudých půdách. V posledních letech byly mnohé z těchto porostů opuštěny nebo na nich byl pouze odstraňován dřevinný nálet, což vedlo k převládnutí druhů Avenella flexuosa nebo Nardus stricta.
Varianta Rumex acetosa (TEB01b) zahrnuje nejproduktivnější typ, kde dominantou bývají druhy ze skupiny Festuca rubra agg. a jako diagnostické druhy se uplatňují mimo jiné druhy svazu Polygono-Trisetion. Diagnostické druhy jsou Agrostis capillaris, Alchemilla vulgaris s. l., Anthoxanthum odoratum s. lat., Deschampsia cespitosa, Festuca rubra agg., Geranium sylvaticum, Hieracium iseranum, Leontodon hispidus, Poa pratensis s. l., Phleum rhaeticum, Phyteuma spicatum, Rumex acetosa a Rhytidiadelphus squarrosus.
Varianta Galium pumilum (TEB01c) zahrnuje druhově velmi bohaté porosty bez jakékoliv výraznější dominanty. Vyznačují se diagnostickými druhy Anemone nemorosa, Campanula bohemica, C. patula, Galium pumilum, Gymnadenia conopsea, Hieracium iseranum, H. pilosella, Lathyrus pratensis, Plantago lanceolata, Poa chaixii, Trifolium pratense, T. repens, Trisetum flavescens, Vaccinium myrtillus, Plagiomnium affine s. l. a Pleurozium schreberi. Většinou jde o nízké druhy, které mohou růst společně jen s nízkými travami.
Hospodářský význam a ohrožení. V Krkonoších tyto porosty spolu se společenstvy svazu Polygono-Trisetion představují hlavní vegetační typ rozsáhlých lučních enkláv. Dříve byla důležitá produkční funkce luk, v současnosti to je hlavně udržování bezlesých ploch využívaných pro lyžování. V létě má tato vegetace převážně estetickou funkci a význam pro ochranu biodiverzity. Z tohoto důvodu není vhodné používat mulčování, které způsobuje postupné ochuzení o dvouděložné byliny (Moravcová 2003).