Struktura a druhové složení. Vzhled porostů je zpravidla určen společným výskytem dvou příbuzných a vzhledem podobných druhů – drnavce lékařského (Parietaria officinalis) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Tyto statné vytrvalé byliny tvoří husté porosty o výšce až 1,5 m. Podobné výšky dosahují některé další vytrvalé nebo víceleté druhy nitrofilních lemů (např. Arctium lappa, Ballota nigra a Campanula trachelium) i některé jednoleté druhy (např. Fallopia dumetorum a Galium aparine). Do porostů často zasahují i mladí jedinci dřevin z náletu (např. Fraxinus excelsior a Sambucus nigra). V nižší vrstvě porostu (do 0,5 m) se uplatňují především nitrofilní vlhkomilné druhy snášející stín. Jsou to jednoleté až víceleté druhy lemové (např. Alliaria petiolata a Geranium robertianum), vytrvalé trávy polostinných stanovišť (např. Brachypodium sylvaticum a Poa trivialis) a rovněž četné hájové geofyty (např. Ficaria verna subsp. bulbifera a Mercurialis perennis) a hemikryptofyty (např. Asarum europaeum a Viola reichenbachiana). Porosty obsahují zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–16 m². Rozvoj mechového patra bývá omezen zástinem bylin. Převládají pleurokarpní mechy, např. z rodu Brachythecium.
Stanoviště. Tato asociace se vyskytuje na trvale vlhkých nebo přes léto vysychavých půdách, často suťových nebo kamenitých. Porosty jsou většinou stíněny korunami okolních stromů nebo rostou na stinných úpatích svahů. Kontaktními lesními společenstvy jsou v České republice suťové lesy a porosty neudržovaných parků a zahrad. Mimo lesní lemy byly tyto porosty pozorovány jen vzácně v lemech komunikací, při patách budov, u pat skal v sídlech a na starých zdech. V hlavní části areálu jsou porosty drnavce častěji vázány nejen na lesní okraje, ale také na suťové osypy, kde se jejich přirozenou součástí stávají například druhy Cardaminopsis arenosa a Vincetoxicum hirundinaria. Tyto porosty, označované jako Parietarietum officinalis Csűrös 1958, jsou řazeny do třídy Thlaspietea rotundifolii (Valachovič et al. 1997).
Dynamika a management. Porosty drnavce lékařského jsou většinou stabilizovaným společenstvem okrajů lesů nebo křovin. Drnavec je poměrně stínomilný a jeho populace zpravidla pokračuje do nitra navazujícího lesa, takže se porost po narušení lesního okraje snadno obnoví.
Variabilita. V České republice je variabilita této vegetace dána rozdílem mezi výskyty v ruderálním prostředí sídel s druhy svazů Arction lappae a Geo urbani-Alliarion.petiolatae a výskyty na lesních okrajích mimo sídla s druhy hájové vegetace. Vzhledem k malému počtu snímků však nerozlišujeme žádné varianty.
Hospodářský význam a ohrožení. Drnavec lékařský je neofyt bez tendence ústupu nebo šíření. Jeho porosty jsou vzhledem ke své vzácnosti bez většího významu. Ohroženy nejsou.