Výšky rostlin se vztahují k území České republiky. Uvádějí se v metrech a vztahují se k plně vyvinutým rostlinám v generativním stavu rostoucím ve volné přírodě. Pro každý taxon jsou uvedeny dvě hodnoty: minimum (běžná dolní hranice) a maximum (běžná horní hranice). Údaje byly převzaty z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019a).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019a) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. Ed. 2. – Academia, Praha.
Růstová forma popisuje potenciální délku života rostliny a jejích částí (ramet), její reproduktivní strategii a trvalost nadzemních částí (Klimešová et al. 2016, Ottaviani et al. 2017). Růstové formy zde dělíme do devíti kategorií, které rovněž zohledňují bylinný nebo dřevnatý charakter stonku. Jednoleté byliny žijí obvykle jen jednu sezónu, během níž se pohlavně rozmnožují. Některé z nich mohou být klonální, ale klonalita u nich zpravidla nevede k fragmentaci. Vytrvalé byliny se dělí do tří kategorií: (i) monokarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují jen jednou za život a nemají zdřevnatělé nadzemní části ani orgány klonálního růstu, (ii) polykarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují víc než jednou za život, ale nemají orgány klonálního růstu, a (iii) klonální byliny, které mají orgány klonálního růstu, takže mohou během svého života fragmentovat a vytvářet samostatné jednotky (ramety) vegetativním rozmnožováním; celá rostlina se pohlavně rozmnožuje vícekrát za život, zatímco jednotlivé ramety se mohou rozmnožovat jedenkrát nebo vícekrát během svého života. Další kategorie zahrnují dřeviny, tj. rostliny s dřevnatějícími stonky, které mohou (ale nemusí) mít orgány klonálního růstu a být schopny fragmentace. Dřeviny se dělí na keříčky (rostliny vysoké zpravidla do 30 cm, zahrnující i druhy, u nichž z dřevnaté báze vyrůstají přímé bylinné prýty, které na podzim odumírají s výjimkou nejspodnější části s obnovovacími pupeny), keře (vyšší dřeviny větvené na bázi), stromy (vyšší dřeviny s vyvinutým kmenem a korunou), dřevnaté liány a parazitické epifyty, k nimž u nás patří jen Loranthus europaeus a Viscum album.
Data byla zčásti převzata z agregované databáze CLO-PLA verze 3.4 (Klimešová et al. 2017), původní kategorie však byly doplněny rozlišením bylinných a dřevnatých druhů a kromě toho byly doplněny údaje pro taxony nezahrnuté v databázi CLO-PLA.
Dřevojan P. (2020) Růstová forma. – www.pladias.cz.
Klimešová J., Nobis M.P. & Herben T. (2016): Links between shoot and plant longevity and plant
economics spectrum: Environmental and demographic implications. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 22: 55–62.
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017): CLO-PLA: a database of clonal and bud-bank traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Ottaviani G., Martínková J., Herben T., Pausas J. G. & Klimešová J. (2017): On plant modularity traits: functions and challenges. – Trends in Plant Science 22: 648–651.
Životní formy jsou klasifikovány podle Raunkiaerova systému (Raunkiaer 1934) na základě polohy obnovovacích pupenů, kterými rostliny přežívají nepříznivé období. Makrofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny umístěnými nejméně 2 m nad zemí, obvykle stromy; nanofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny ve výšce 0,3–2 m nad zemí, obvykle keře; chamaefyty jsou byliny nebo nízké dřeviny s obnovovacími pupeny nad zemí do výše 30 cm; hemikryptofyty jsou vytrvalé nebo dvouleté byliny s obnovovacími pupeny na nadzemních stoncích těsně při povrchu půdy; geofyty jsou vytrvalé byliny s obnovovacími pupeny pod povrchem půdy, obvykle s cibulemi, hlízami nebo oddenky; hydrofyty jsou rostliny s obnovovacími pupeny pod vodní hladinou, obvykle na dně; terofyty jsou jednoleté nebo ozimé byliny bez obnovovacích pupenů, které přežívají nepříznivá období pouze v semenech klíčících na podzim, v zimě nebo na jaře.
Data byla převzata z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019a). Některé taxony mohou mít víc než jednu životní formu, přičemž dominantní životní forma se v tom případě uvádí na prvním místě.
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019a) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. Ed. 2. – Academia, Praha.
Raunkiaer C. (1934): The life forms of plants and statistical plant geography. – Clarendon Press, Oxford.
Grime (1974, 1979) rozlišil tři základní ekologické strategie rostlin: kompetitivní strategii (C), výhodnou na stanovištích, která mají dostatek zdrojů, podmínky nejsou extrémní a narušování je omezené; stres toleranční strategii (S), výhodnou na stanovištích s nedostatkem zdrojů, extrémními podmínkami, ale omezeným narušováním; a ruderální strategii (R), výhodnou na stanovištích, kde je dostatek zdrojů, podmínky nejsou extrémní, ale úroveň narušování je značná. Dále existují přechodné strategie mezi všemi třemi základními typy (CR, CS, SR, CSR). Údaje byly převzaty z databáze BiolFlor (Klotz & Kühn 2002).
Klotz S. & Kühn I. (2002): Ökologische Strategietypen. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 197–201.
Grime J. P. (1974): Vegetation classification by reference to strategies. – Nature 250: 26–31.
Grime J. P. (1979): Plant strategies and vegetation processes. – Wiley, Chichester.
Údaje o přítomnosti listů na rostlině, přeměnách a redukcích listů byly převzaty z Květeny České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019a).
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky
[Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. Jr., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České
republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Rozlišují se čtyři kategorie postavení listů na stonku: střídavé, vstřícné, přeslenité a v přízemní růžici. Znak je hodnocen u dobře vyvinutých rostlin, nikoli u jedinců kompenzačně větvených po poškození sečí nebo okusem ani jedinců teratologicky změněných. Pokud může tento znak nabývat více než jednoho stavu u jednoho taxonu, jsou zaznamenány všechny (např. Hylotelephium jullianum a Salix purpurea). Hodnoceny jsou i případy, kdy je odlišné postavení listů a lupenitých listenů v květenství (např. Veronica persica a V. polita). Listy s vmezeřenými palisty u čeledi Rubiaceae jsou hodnoceny jako přeslenité. U Rhamnus cathartica jsou listy považovány za vstřícné, i když obvykle jsou na letorostu od sebe poněkud oddáleny.
Uspořádání listů na stonku bylo hodnoceno podle popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů) konfrontováno s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017) Uspořádání listů na stonku. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Podle tvaru se rozlišují listy jednoduché a složené. Jednoduché listy se dále dělí podle členění čepele a souvisejícího uspořádání žilnatiny na celistvé (např. Fagus sylvatica), dlanitě členěné (např. Alchemilla), peřeně členěné (např. Achillea millefolium), vidličnaté (např. Batrachium, Ceratophyllum a Utricularia) a znožené (Helleborus). Uvedené zařazení do kategorií se vztahuje k dobře vyvinutým listům. I tak je členění listů často proměnlivé a na jedné rostlině existují přechody mezi listy celistvými a členěnými. Za listy členěné se považují listy se zářezy mezi úkrojky dosahujícími nejméně do 1/4 šířky čepele. Mnohé taxony s variabilními listy jsou zařazeny do dvou a více kategorií.
Složené listy se dělí na dlanité a zpeřené. Rostliny, které mají menší listy trojčetné a větší zpeřené, se dvěma jařmy (např. Aegopodium podagraria a některé další druhy čeledi Apiaceae), jsou klasifikovány v obou kategoriích. Uváděný stupeň vícenásobného zpeření se vztahuje k dobře vyvinutým listům, a to zejména k jejich bazální části. Taxony s vícenásobně zpeřenými listy jsou klasifikovány ve více než jedné kategorii složeného listu, ale velmi malé listy, které mohou mít charakter listu jednoduchého členěného, nejsou vzaty v potaz.
Nezřídka existují i přechody mezi jednoduchými a složenými listy, zejména mezi peřenosečnými a zpeřenými. Listy s čárkovitými až nitkovitými úkrojky jsou hodnoceny jako jednoduché, a to i u listů vícenásobně členěných (např. lodyžní listy Batrachium fluitans, Cardamine pratensis a druhů rodu Seseli). Naopak širší úkrojky přisedající na vřeteno zřetelným zúžením nebo stopečkou jsou hodnoceny jako listy složené (např. lodyžní listy Cardamine dentate nebo přízemní listy Pimpinella saxifrage). Vícenásobně zpeřené listy se považují za složené v případě, že alespoň první stupeň členění odpovídá listu složenému.
Heterofylní (různolisté) rostliny jsou zařazeny do více kategorií, za heterofylii se však nepovažuje odlišná míra členění mladších listů. Pro rostliny s listy zakrnělými (paraziti, např. Cuscuta) nebo s fylokladii nahrazujícími (zakrnělé) listy (např. Asparagus) je použita kategorie listy redukované.
Zdrojem údajů jsou popisy v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). V nejasných případech (především u nepůvodních taxonů naší flóry) byly použity i další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017) Tvar listu. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Palisty, tedy párové listové úkrojky na bázi řapíku nebo přisedlé listové čepele, mohou být přítomny nebo chybět. Palisty prchavé, tj. záhy opadavé (zpravidla po vývinu listové čepele), jsou posuzovány jako přítomné (např. Prunus). Za palisty se považují i palisty vmezeřené, které nejsou morfologicky odlišitelné od pravých listů, s nimiž tvoří čtyřčetné nebo vícečetné přesleny (např. Rubiaceae). Palisty přeměněné na žlázky (např. Lotus) nebo chlupovité útvary (např. Portulacaceae) se zde nepovažují za palisty.
Přítomnost palistů byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v nejasných případech (především u nepůvodních taxonů) byly popisy konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Palisty. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Řapík může být přítomen nebo chybět. U některých rostlin může být u některých listů přítomen a u jiných chybět. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002) a atlasy Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Jäger & Werner 2000).
Prokešová H. & Grulich V. (2017) Řapík. – www.pladias.cz.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011): Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Rothmaler W. (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Atlasband. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Doba kvetení je uvedena jako měsíce začátku a konce kvetení taxonu v České republice. Údaj je převzat z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019a).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019a) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. Ed. 2. – Academia, Praha.
Barva květu je uvedena pro téměř všechny krytosemenné rostliny s výjimkou okřehků (Araceae p. p.) a některých kříženců, k nimž se přesné údaje o barvě květů nepodařilo zjistit.
Pokud má jeden druh více barev květu, jsou u planých druhů uvažovány všechny, a to bez ohledu na jejich frekvenci. Stejným způsobem jsou tedy hodnoceny jak druhy, které pravidelně vytvářejí populace rostlin s různou barvou květů (např. Corydalis cava a Iris pumila), tak druhy, kde se s barevnou odchylkou setkáváme spíše výjimečně (např. albinismus u Salvia pratensis nebo růžové květy u Ajuga reptans). Celá variabilita barvy květů ale není důsledně uvedena u rostlin pěstovaných, tudíž nemusí být zahrnuty všechny barevně odlišné kultivary (např. Gladiolus hortulanus a Callistephus chinensis). U rostlin s květy dvoubarevnými (např. Cypripedium calceolus) jsou uvedeny barvy obě, u rostlin s květy vícebarevnými (např. „strakatý“ pysk u Ophrys apifera) je uvedena barva převažující.
Má-li květ zřetelnou korunu nebo okvětí, udávaná barva květů se řídí těmito částmi. Pokud jsou u takového květu kontrastně zbarveny listeny (např. Melampyrum nemorosum), jejich barva se nebere v potaz. Pokud koruna nebo okvětí není vyvinuto, barva květu vychází z kalicha (např. Daphne mezereum), listenů (např. Aristolochia clematitis), souboru listenů a listenců v květenství (Euphorbia) nebo listenů obalíčku (Bupleurum longifolium). U áronovitých rostlin s kontrastně zbarveným vlastním květenství a toulcem (např. Calla palustris) je uvedena barva obou částí. U některých skupin rostlin s velmi redukovanými květy se udává celková barva květenství (např. Betula, Salix, některé Cyperaceae a Typhaceae). U lipnicovitých (Poaceae) jsou klásky hodnoceny jako zelené, a to bez ohledu na případný fialový nádech; výjimkou jsou např. Melica ciliata agg. a Cortaderia, hodnocené jako bílé. Rovněž v dalších, vzácných případech je jako barva květů uvedena barva květenství (např. zelená u Ficus carica). U zástupců hvězdnicovitých byla zvlášť hodnocena barva paprsku a terče v případě, že paprsek je vyvinut a kontrastně zbarven (např. Bellis perennis). U druhů s velmi drobnými úbory a málo zřetelnými květy byla hodnocena především barva zákrovu (např. Artemisia campestris a Xanthium). Barva zákrovu byla hodnocena i u „slaměnek“ (např. Helichrysum a Xeranthemum).
Informace o barvě květů byla získána z terénní znalosti, různých fotografií a popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních druhů naší flóry), byly použity další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Kategorie
Štěpánková P. & Grulich V. (2019): Barva květu. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Květy krytosemenných rostlin se dělí na zygomorfní (souměrné, s jednou rovinou souměrnosti) a aktinomorfní (pravidelné, se dvěma nebo více rovinami souměrnosti). Symetrie květů se neuvádí u taxonů, jimž květní obaly chybějí nebo jsou zakrnělé a přeměněné v šupinovité nebo štětinovité útvary. Byla však posuzována u taxonů, jejichž květní obaly jsou redukovány jen na petalizované kalichy (např. Aizoaceae a Daphne) nebo kde je v květu složitý soubor útvarů listového původu (listeny) spolu s vlastními květními obaly a případně i petalizovanými staminodii a tyčinkami (např. Canna). Spirální a spirocyklické květy, ve skutečnosti asymetrické, jsou přiřazeny ke květům aktinomorfním u čeledi Nymphaeaceae a většiny druhů čeledi Ranunculaceae, zatímco u některých druhů druhé z čeledí (např. Aconitum a Delphinium) jsou hodnoceny jako zygomorfní. Květy bisymetrické (Brassicaceae, Dicentra a Lamprocapnos) jsou vždy hodnoceny jako aktinomorfní. Zygomorfní i aktinomorfní květy jsou současně uváděny u taxonů s oběma typy symetrie (např. Succisa pratensis).
Údaje o symetrii květů byly získány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (zejména u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Symetrie květů. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Květní obaly krytosemenných, tj. části květu, které nemají reprodukční funkci, mohou být rozděleny na kalich a korunu (heterochlamydní květy), anebo mohou být kalich a koruna morfologicky nerozlišitelné a tvořit okvětí (homochlamydní květy). Květní obaly mohou být redukované nebo mohou chybět.
V čeledi Apiaceae je přítomnost kališních zoubků hodnocena jako kalich redukovaný; pokud tyto zoubky nejsou zřetelné, je kalich hodnocen jako chybějící. U čeledi Asteraceae je kalich považován za redukovaný, jestliže je přeměněn v chmýr, šupiny nebo zřetelný lem na vrcholu nažky; pokud tyto struktury nejsou přítomny, je kalich považován za chybějící. V čeledi Cyperaceae je přítomnost okvětních štětinek hodnocena jako okvětí redukované. Květy u všech zástupců čeledi Poaceae jsou hodnoceny jako květy s okvětím redukovaným. U rodu Basella jsou květní obaly arbitrárně hodnoceny jako kalich, ačkoli je některé prameny klasifikují jako okvětí. Hodnocení „okvětí, někdy chybí“ nebo „okvětí redukované, někdy chybí“ znamená, že na rostlině mohou být současně přítomny květy s okvětím (případně redukovaným) i bez něj (např. Atriplex).
Údaje byly excerpovány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Prokešová H. & Štěpánková P. (2017): Květní obaly. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Tato vlastnost květů krytosemenných není uváděna u taxonů, jimž květní obaly chybějí (např. Salix) nebo jsou zakrnělé nebo přeměněné v šupinovité nebo štětinovité útvary (např. u čeledí Cyperaceae a Poaceae). U zástupců čeledi Amaranthaceae a rodu Cannabis jsou sice květní obaly víceméně zřetelné a jsou hodnoceny z hlediska srůstu, u srostlého okvětí však není jeho tvar hodnocen. Pokud koruna nebo okvětí svým tvarem stojí mezi základními rozlišovanými kategoriemi, je taxon přiřazen k oběma. U srostlých korun (okvětí) existuje mnoho obtížně kategorizovatelných zvláštností. Proto byla použita kategorie koruny nebo okvětí zvláštního typu, a to zejména u rodů Canna, Cyclamen, Dicentra, Gladiolus, Impatiens a Iris.
Základní informace byly získány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v nejasných případech (zejména u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Srůst koruny/okvětí. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Kalich květů krytosemenných rostlin může být buď srostlý do kališní trubky (srostlolupenný, synsepalní kalich), nebo tvořený volnými kališními lístky (volnolupenný, chorisepalní kalich). U některých rostlin (zejména v čeledi Asteraceae) se kalich mění ve věneček štětinek označovaný jako chmýr. Taxony, které mají jak srostlolupenný, tak volnolupenný kalich (např. Platanus), se zde klasifikují jako „srostlolupenný i volnolupenný“. Češule (hypanthium) vzniká při srůstu květního lůžka s dolní částí květních obalů a tyčinkami. Podle jiných názorů jde o výsledek interkalárního růstu květního lůžka, v jehož důsledku vzniká pohárkovitý útvar, který na horním okraji nese oba kruhy květních obalů a tyčinky. Někdy dokonce srůstá vnitřní strana hypanthia s vnějšími stěnami plodolistů, čímž vzniká spodní semeník. U většiny rodů čeledi Onagraceae hypanthium vytváří nad semeníkem delší nebo kratší květní trubku.
Údaje o srůstu kalicha byly sestaveny podle příruček Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), jakož i atlasů Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Jäger & Werner 2000).
Prokešová H. & Grulich V. (2017): Srůst kalicha. – www.pladias.cz.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011): Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Rothmaler W. (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Atlasband. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Typy květenství vycházejí z morfologického systému použitého v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). Přesné určení typu květenství je však často nejednoznačné kvůli různým interpretacím téhož objektu. U druhů s jednopohlavnými květy mohou být květy různých pohlaví uspořádány v odlišných typech květenství. V některých případech není možné typ květenství rozlišit bez podrobnějších znalostí evoluční morfologie, např. okolík versus lichookolík u rodu Butomus. Vyskytují se také květenství složená, jejichž jednotlivé komponenty mohou mít výrazně odlišnou stavbu, zejména u čeledi Asteraceae, kde může být až trojité skládání (např. Echinops sphaerocephalus má často kružel hlávek úborů).
Údaje byly získány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan). U kritických skupin (např. Rubus) byla zejména u nedávno popsaných druhů tato charakteristika vyhledána v originálních pramenech.
Grulich V. & Štěpánková P. (2019) Typ květenství. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Diklinie popisuje prostorové oddělení samčích a samičích generativních orgánů. Synecické (monoklinní) rostliny, zahrnující většinu taxonů středoevropské flóry, mají jen oboupohlavné (hermafroditní) květy. Rostliny s jednopohlavnými květy jsou jednodomé (monoecické, s květy různých pohlaví na témže jedinci), anebo dvoudomé (diecické, s květy různých pohlaví na různých jedincích). Rostliny gynomonoecické mají samičí a oboupohlavné květy na jednom jedinci, zatímco rostliny andromonoecické mají samčí a oboupohlavné květy na jednom jedinci. Rostliny gynodiecické mají samičí a oboupohlavné květy na různých jedincích, anebo někteří jedinci mají jen samičí květy a jiní jedinci samčí i samičí květy. Rostliny androdiecické mají samčí a oboupohlavné květy na různých jedincích, anebo někteří jedinci mají jen samčí květy a jiní jedinci samčí i samičí květy. Rostliny triecické mají jedince jen se samčími květy, jedince jen se samičími květy a jedince s oboupohlavnými (nebo samčími i samičími) květy. Rostliny trimonoecické mají na jedné rostlině samčí, samičí i oboupohlavné květy. Další rostliny mají samčí orgány sterilní. Údaje byly převzaty z databáze BiolFlor (Durka 2002).
Durka W. (2002): Blüten- und Reproduktionsbiologie. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 133–175.
Způsob generativního rozmnožování je určován původem gamet, které se účastní vzniku potomstva. Na jedné straně může jít o obligátní alogamii (cizosprášení, kdy je k opylení potřeba pyl geneticky odlišného jedince), podmíněnou geneticky odmítnutím vlastního pylu (autoinkompatibilita), vzájemným časovým posunem tvorby vaječných buněk a pylu v rámci jednoho květu nebo jedné rostliny (dichogamie) nebo prostorovým oddělením samčích a samičích orgánů (v krajním případě dvoudomost). Na druhé straně může jít o obligátní autogamii, kdy dochází k opylení a oplození v rámci jednoho květu. Zřejmě nejčastější jsou smíšené strategie, kdy rostliny v různé míře využívají opylení jak cizím, tak i vlastním pylem. Míra samosprášení může být ovlivněna jak genetickými, tak ekologickými faktory, mimo jiné frekvencí, diverzitou a způsobem pohybu opylovačů. Zde se rozlišují tři kategorie: (i) fakultativní alogamie (cizosprášení převládá, samosprášení je ale možné, často jako „pojistka“ při nedostatku cizího pylu), (ii) fakultativní autogamie (převážně samosprášení, občas ale i cizosprášení) a (iii) smíšená reprodukce, kde podíl cizosprášení a samosprášení kolísá v rámci jednoho druhu (časté jsou např. rozdíly mezi populacemi na gradientu určitého geograficky strukturovaného ekologického faktoru). Poslední hlavní kategorií je apomixe, tj. tvorba semen bez oplození vaječné buňky. Může být buď obligátní (potomstvo je geneticky totožné s mateřskou rostlinou), nebo fakultativní (doprovázená zbytkovou sexualitou, zpravidla ale s malou četností). Nejasné případy spadají do kategorie apomixe. Hybridní rostliny jsou často sterilní (sterilita), ale mohou se někdy šířit vegetativně, a tak na lokalitě dlouhodobě přežívat a vytvářet porosty. V některých případech (např. Pilosella) jsou sterilní hybridy hodnoceny jako druhy a zařazeny do tohoto seznamu. Některé morfologicky dobře definované a široce přijímané druhy zahrnují populace s kontrastními způsoby reprodukce (zpravidla úzce spojenými s ploidní úrovní), např. některé populace jsou sexuální a alogamické, zatímco jiné jsou apomiktické. Údaje o způsobu generativního rozmnožování taxonů české flóry byly získány rešerší různých literárních zdrojů.
Chrtek J. Jr. (2018): Způsob generativního rozmnožování. – www.pladias.cz
Přenos pylu na bliznu je zprostředkován buď abiotickými vektory (přenašeči), jako je vítr (anemofilie) nebo voda (hydrofilie), anebo biotickými vektory, jako je hmyz (entomofilie). Alternativním mechanismem je samoopylení (autogamie), které může mít různé speciální formy, jako je kleistogamie (samoopylení v neúplně vyvinutých, obligátně autogamních květech), pseudokleistogamie (samoopylení v květech, které se neotevřou kvůli nepříznivým podmínkám prostředí) nebo geitonogamie (samoopylení pylem ze sousedního květu stejné rostliny, kdy pyl není přenesen vektorem). Informace o způsobech opylení byla převzata z databáze BiolFlor (Durka 2002).
Durka W. (2002): Blüten- und Reproduktionsbiologie. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 133–175.
Základní členění plodů je na suché a dužnaté. V rámci těchto kategorií jsou plody dále klasifikovány typologickou metodou podle schématu popsaného v prvním svazku Květeny České republiky (Slavíková 1988). Typ plodu tedy není odvozen od typu plodu u blízce příbuzných druhů nebo rodů, pokud plod z morfologického hlediska formálně naplňuje charakteristiku jiného typu plodu.
Jednosemenné nepukavé plody u druhů čeledi Brassicaceae jsou důsledně hodnoceny jako nažka (např. Crambe). Nepukavé vícesemenné plody v téže čeledi, které se rozlamují na jednosemenné díly, se označují jako struk (např. Bunias a Raphanus), a to i v případě, kdy se plod láme na dvě samostatné části, z nichž jedna je jednosemenná a nepukavá, zatímco druhá, morfologicky odlišná dvousemenná nebo vícesemenná část se otvírá (např. Rapistrum rugosum). Podobně jsou posuzovány i plody u většiny zástupců čeledi Fabaceae. Pukavé plody většiny taxonů jsou označeny jako lusk, zatímco nepukavé vícesemenné plody, které se lámou na jednosemenné díly, jsou označeny jako struk (např. Hippocrepis a Securigera). Nepukavé jednosemenné plody jsou hodnoceny jako nažka (např. Onobrychis a Trifolium). Termín lusk však zůstal zachován pro dvousemenné a vícesemenné, ale nepukavé plody, pro něž v české morfologické terminologii neexistuje vhodné označení (Sophora japonica, Vicia faba). Plody všech pryšců (Euphorbia) jsou hodnoceny jako tobolky, ačkoli v některých případech se zřejmě samotná semena neuvolňují. Do samostatné kategorie plodů zvláštního typu se řadí plody, které se podle použitých schémat obtížně klasifikují. Dužnaté nepravé plody rodů Basella, Ficus, Maclura, Morus, Nuphar a Nymphaea jsou sloučeny do zvláštní kategorie.
Informace o typu plodů byly získány především z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních taxonů naší flóry), byly konfrontovány další prameny, zejména kompendia Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan), v případě čeledi Fabaceae také Flora iberica (Castroviejo et al. 1986).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Typ plodu. – www.pladias.cz.
Castroviejo, S., Laínz M., López González G., Montserrat P., Muñoz Garmendia F., Paiva J.
& Villar L. (eds.) (1986): Flora Iberica. Plantas vasculares de la Península Ibérica e Islas Baleares. – Real Jardín Botánico, Madrid.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Slavíková Z. (1988): Terminologický slovník. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, Academia, Praha, p. 130–153.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Rozmnožování je tvorba potomků, kteří jsou fyzicky oddělení od mateřské rostliny. Rostliny se rozmnožují buď semeny (nebo sporami), anebo vegetativně, přičemž kombinace obou typů rozmnožování u jednoho taxonu je běžná. Nepohlavní tvorba semen (apomixe) není považována za vegetativní rozmnožování. Údaje byly převzaty z databáze BiolFlor (Durka 2002).
Durka W. (2002): Blüten- und Reproduktionsbiologie. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 133–175.
Diaspora, nazývaná také disperzule nebo propagule, je generativní nebo vegetativní část těla rostliny, která se šíří od mateřské rostliny a může dát vzniknout novému jedinci.
Generativní diaspory zahrnují spory, semena a plody nebo podobné jednotky šíření (např. souplodí v rodu Fragaria, plodenství v rodu Morus, šiška nahosemenných, semeno obklopené míškem v rodu Taxus nebo klásky a jejich různé fragmenty v čeledi Poaceae). U rostlin s pukavými plody nebo rozkládajícími se zralými dužnatými plody, které uvolňují semena, lze za diasporu považovat semeno i plod, zatímco u rostlin s nepukavými plody je diasporou pouze plod. Zvláštním typem generativních diaspor jsou velké nadzemní části rostlin s větvemi a velkým květenstvím u tzv. stepních běžců (např. Crambe tataria a Falcaria vulgaris).
Vegetativní diaspory jsou životaschopné a přenositelné části rostlin, které vznikají nad zemí nebo ve vodě a oddělují se od mateřské rostliny před zakořeněním a tvorbou výhonků. Za vegetativní diaspory nepovažujeme klonální orgány spojené s mateřskou rostlinou do té doby, než se dceřiná rostlina osamostatní (např. výběžky v rodu Fragaria), a různé typy podzemních orgánů nebo bazálních částí prýtů rostoucích v zemi (např. hlízy u Helianthus tuberosus a podzemní výběžky trav). Vegetativní diaspory zahrnují (i) turiony (např. v rodech Myriophyllum a Utricularia) a podobné přezimující struktury (např. oddělitelné pupeny v rodech Elodea a Groenlandia a zkrácené prýty některých rdestů na vrcholu oddenku nebo výběžku, např. u Potamogeton alpinus); (ii) pacibulky a hlízky stonkového původu (např. u Allium oleraceum a Dentaria bulbifera) nebo kořenového původu (jen v rodu Ficaria); (iii) rostlinky vzniklé pseudoviviparií, tj. vyrostlé vegetativně v květu nebo klásku (např. Poa alpina); (iv) rostlinky vzniklé z pupenů na listech (např. Cardamine pratensis); (v) rostlinky vzniklé na koncích výběžků a oddělitelné před zakořeněním (např. Hydrocharis a Jovibarba); (vi) nespecializované fragmenty prýtů (např. Sedum album a řada vodních rostlin), konce výhonků (např. Ceratophyllum demersum) nebo oddělitelné útvary vzniklé z úžlabních pupenů (např. Agrostis canina, Arabidopsis halleri a Rorippa amphibia); (vii) rostliny množící se pučením (jen Lemnaceae); a (viii) gemy tvořené gametophyty (jen Trichomanes speciosum).
Údaje byly převzaty z publikace Sádlo et al. (2018).
Sádlo J., Chytrý M., Pergl J. & Pyšek P. (2018): Plant dispersal strategies: a new classification based on the multiple dispersal modes of individual species. – Preslia 90: 1–22.
Rostliny se šíří různými způsoby, pomocí různých vektorů. Například anemochorie je šíření větrem, hydrochorie šíření vodou, endozoochorie v trávicím traktu zvířat, epizoochorie přichycením na povrchu těla zvířat apod. Jednotlivé rostlinné taxony však využívají spíše kombinace různých způsobů šíření než jediný způsob. Kombinace způsobů šíření, které se opakovaně vyskytují u různých rostlinných taxonů, se nazývají strategie šíření. Sádlo et al. (2018) rozlišili devět strategií šíření nazvaných podle rodových jmen typických zástupců. Zařazení jednotlivých taxonů české flóry do strategií je převzato z tohoto zdroje.
Kategorie
Sádlo J., Chytrý M., Pergl J. & Pyšek P. (2018): Plant dispersal strategies: a new classification based on the multiple dispersal modes of individual species. – Preslia 90: 1–22.
Rostlinný parazitismus je založený na dvou mechanismech. První skupina parazitických rostlin parazituje přímo na jiné rostlině. K čerpání zdrojů z cévních svazků hostitele používají tito paraziti specializovaný orgán, haustorium, proto se označují jako haustorioví paraziti. Druhá skupina parazituje na houbách, s nimiž navazuje mykorhizní interakci a čerpá od nich organický uhlík, proto se tyto rostliny nazývají mykoheterotrofové.
Zástupci obou skupin vykazují různou míru závislosti na hostiteli. V rámci haustoriových parazitů se tradičně rozlišují zelení poloparaziti (tj. částeční paraziti s vlastní fotosyntézou, kteří ovšem mohou získávat i část organického uhlíku od hostitele) a nezelení holoparaziti (úplní paraziti bez schopnosti fotosyntetizovat). Z funkčního hlediska je dále významné, zda se napojují na kořen, nebo stonek hostitele. Hranice mezi částečným a úplným parazitizmem není vždy úplně jasná. Mezi holoparazity tak byly zařazeny rostliny v dospělosti převážně nezelené, i když některé mohou mít reziduální fotosyntézu (např. Cuscuta).
Ve skupině mykoheterotrofů existuje kontinuum od iniciálních mykoheterotrofů přes částečné mykoheterotrofy až po úplné mykoheterotrofy. U iniciálních mykoheterotrofů je mykoheterotrofní pouze gametofyt nebo klíčící rostlina, jejíž přežití je závislé na přítomnosti houby, ale dospělci jsou plně autotrofní, ač stále závislí na mykorhizní symbióze jakožto zdroji vody a minerálních živin. U částečných mykoheterotrofů fotosyntetizující dospělci od hub přijímají kromě vody a minerálních živin v různé míře i organický uhlík. Úplní mykoheterotrofové ztratili chlorofyl a mohou být s jistotou zařazeny mezi úplné parazity. U některých částečných mykoheterotrofů (např. rod Cephalanthera), můžeme najít chlorotické jedince (tj. jedince postrádající chlorofyl), kteří jsou závislí na houbovém symbiontu v plné míře.
Klasifikace haustoriových parazitů byla převzata podle práce Těšitel (2016) a upravena. Identifikace mykoheterotrofních rostlin byla provedena podle práce Merckx (2012).
Těšitel J., Těšitelová T., Blažek P. & Lepš J. (2016): Parazitismus a mykoheterotrofie. – www.pladias.cz.
Těšitel J. (2016): Functional biology of parasitic plants: a review. – Plant Ecology and Evolution 149: 5–20.
Merckx V. S. F. T. (2012): Mycoheterotrophy: The biology of plants living on fungi. – Springer, Berlin.
Masožravé rostliny jsou rostliny, které přitahují, chytají a zabíjejí svoji kořist, tj. živočichy (hlavně hmyz, nebo malé korýše) a prvoky, a následně získávají živiny z jejich mrtvých těl. Nedochází zde k toku energie z kořisti do masožravých rostlin.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Rostliny jsou rozděleny na ty, které nemají symbiotické bakterie fixující vzdušný dusík, a na ty, které je mají. Ty dělíme do skupiny, jejichž symbiotické bakterie patří do skupiny rhizobií (např. rody Allorhizobium, Bradyrhizobium, Mesorhizobium, Rhizobium a Sinorhizobium), a skupiny tvořící symbiosu s bakteriemi rodu Frankia (Bond 1983, Pawlowski & Sprent 2007, Sprent 2008, Benson 2016).
Blažek P. & Lepš J. (2016): Symbiotická fixace dusíku. – www.pladias.cz.
Benson D. R. (2016): Frankia & Actinorhizal Plants. – http://web.uconn.edu/mcbstaff/benson/Frankia/FrankiaHome.htm (accessed on 28 Apr 2016)
Bond G. (1983): Taxonomy and distribution of non-legume nitrogen-fixing systems. – In: Gordon J. C. & Wheeler C. T. (eds), Biological nitrogen fixation in forests: foundations and applications, p. 55–87, Martinus Nijhoff/Dr W. Junk Publ., The Hague.
Pawlowski K. & Sprent J. I. (2007): Comparison between actinorhizal and legume symbioses. – In: Pawlowski K. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing actinorhizal symbioses, p. 261–288, Springer, Dordrecht.
Sprent J. I. (2008): Evolution and diversity of legume symbiosis. – In: Dilworth M. J., James E. K., Sprent J. I. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing leguminous symbioses, p. 1–21, Springer, Dordrecht.
Taxony jsou rozděleny do skupin v závislosti na tom, zda jsou na území České republiky původní, nebo nepůvodní. Nepůvodní taxony jsou rozděleny podle toho, zda byly na území České republiky zavlečeny v předkolumbovském období (archeofyty), nebo v novověku (neofyty). Další kategorií nepůvodních taxonů jsou taxony pěstované, ale dosud nezplanělé.
Původní taxon na území České republiky vznikl v průběhu evoluce nebo se sem dostal bez přispění člověka z území, kde vznikl. Nepůvodní taxon se na území České republiky dostal v důsledku činnosti člověka z území, ve kterém je původní, anebo přirozenou cestou z území, ve kterém je nepůvodní. Archeofyt je definován jako nepůvodní taxon zavlečený v období mezi počátkem neolitického zemědělství a rokem 1500, tj. dobou následující po objevení Ameriky charakterizovanou rozvojem zámořského obchodu. Neofyt je nepůvodní taxon zavlečený po roce 1500 (podrobné definice viz Richardson et al. 2000, Pyšek et al. 2008). Zvlášť jsou uváděny nepůvodní taxony, které jsou na území České republiky pouze pěstovány v kultuře, ale nezplaňují.
Údaje o původnosti a době zavlečení pocházejí z Katalogu nepůvodní flóry České republiky (Pyšek et al. 2012; zde jsou uvedeny i odkazy na originální zdroje informací o původu taxonů) a jsou doplněny o údaje ze Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky (Danihelka et al. 2012) a novější údaje.
Danihelka J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. jun., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255.
Pyšek P., Chytrý M., Moravcová L., Pergl J., Perglová I., Prach K. & Skálová H. (2008): Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. – Zprávy České botanické společnosti 43, Materiály 23: 219–222.
Richardson D. M., Pyšek P., Rejmánek M., Barbour M. G., Panetta F. D. & West C. J. (2000): Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. – Diversity and Distributions 6: 93–107.
Indikační hodnota pro světlo je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu ke světlu. Indikační hodnoty pro stromy se vztahují k mladým jedincům rostoucím v bylinném nebo keřovém patře.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Indikační hodnota pro teplotu je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k teplotě.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Indikační hodnota pro vlhkost je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 12, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k vlhkosti.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Indikační hodnota pro reakci půdy nebo vody je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k reakci prostředí. V kyselých prostředích tato indikační hodnota vyjadřuje variabilitu v pH, zatímco v prostředích neutrálních nebo bazických vyjadřuje spíš koncentraci vápníku.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Indikační hodnota pro živiny je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k dostupnosti živin. Tato hodnota vyjadřuje variabilitu v dostupnosti dusíku nebo fosforu a do jisté míry také primární produktivitu stanoviště.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Indikační hodnota pro salinitu je vyjádřená na ordinální stupnici od 0 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Tato indikační hodnota vyjadřuje koncentraci lehce rozpustných solí, zejména síranů, chloridů a uhličitanů sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scr. Geobot. 18: 1–248.
Údaj o výskytu taxonu v lesním prostředí podle metodiky použité v německém národním seznamu lesních taxonů (Schmidt et al. 2011). Jako výchozí zdroj dat byly použity údaje ze seznamu taxonů v českých biotopech (Sádlo et al. 2007), které byly agregovány a expertně revidovány na základě terénní zkušenosti a literatury. Klasifikace každého taxonu byla provedena samostatně pro oblast termofytika a oblast sloučeného mezofytika a oreofytika (Skalický 1988).
Taxony byly klasifikovány do kategorií:
Dřevojan P., Chytrý M., Sádlo J. & Pyšek P. (2016): Vazba na lesní prostředí. – www.pladias.cz
Sádlo J., Chytrý M. & Pyšek P. (2007): Regional species pools of vascular plants in habitats of theCzech Republic. – Preslia 79: 303–321.
Schmidt M., Kriebitzsch W.-U. & Ewald J. (eds.) (2011): Waldartenlisten der Farn- und Blütenpflanzen, Moose und Flechten Deutschlands. – BfN-Skripten 299: 1–111.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, p. 103–121, Academia, Praha.
Floristická zóna Země, kde se taxon vyskytuje podle fytogeografických atlasů (Meusel et al. 1965, 1978, Meusel & Jäger 1992). Údaje jsou převzaty z databáze BiolFlor (Kühn & Klotz 2002). Rozlišují se tyto zóny:
Kühn I. & Klotz S. (2002): Angaben zu den Arealen. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 227–239.
Meusel H. & Jäger E. (1992): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band III. – Gustav Fischer, Jena.
Meusel H., Jäger E. & Weinert E. (1965): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band I. – Gustav Fischer, Jena.
Meusel H., Jäger E., Rauschert S. & Weinert E. (1978): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band II. – Gustav Fischer, Jena.
Floristická oblast je udávána jako kontinent nebo jeho část, kde se taxon vyskytuje podle atlasových údajů (Meusel et al. 1965, 1978, Meusel & Jäger 1992). Údaje jsou převzaty z databáze BiolFlor (Kühn & Klotz 2002).
Kühn I. & Klotz S. (2002): Angaben zu den Arealen. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 227–239.
Meusel H. & Jäger E. (1992): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band III. – Gustav Fischer, Jena.
Meusel H., Jäger E. & Weinert E. (1965): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band I. – Gustav Fischer, Jena.
Meusel H., Jäger E., Rauschert S. & Weinert E. (1978): Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Band II. – Gustav Fischer, Jena.
Údaj o výškových vegetačních stupních, v nichž se taxon vyskytuje v České republice, podle Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019). Je uveden nejnižší a nejvyšší výškový stupeň, v němž se taxon běžně vyskytuje. U některých taxonů jsou navíc uvedeny jako extrémy i výškové stupně, v nichž se taxon vyskytuje vzácně mimo své hlavní výškové rozpětí. Podhůří odpovídá sloučenému suprakolinnímu a submontánnímu stupni a hory odpovídají sloučenému montánnímu a supramontánnímu stupni v podrobnější klasifikaci výškových stupňů vymezené v Květeně České republiky (Skalický 1988).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019a) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. Ed. 2. – Academia, Praha.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění [Regional phytogeographical division]. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1 [Flora of the Czech Socialist Republic 1], p. 103–121, Academia, Praha.
Počet základních polí a kvadrantů síťového mapování středoevropské flóry na území České republiky, v nichž byl taxon zaznamenán. Základní pole mají rozměr 10 × 6 minut (10 ve směru západ–východ, 6 ve směru jih–sever), což na 50. rovnoběžce odpovídá přibližně 12,0 × 11,1 km, tj. 133,2 km2. Území České republiky obsahuje celkem 679 těchto základních polí (včetně neúplných pohraničních polí). Kvadranty jsou odvozeny od základních polí síťového mapování rozdělených na čtvrtiny a mají rozměr 5 × 3 minuty (5 ve směru západ–východ, 3 ve směru jih–sever), což na 50. rovnoběžce odpovídá přibližně 6,0 × 5,55 km, tj. 33,3 km2. Údaj se generuje z aktuálních záznamů o rozšíření taxonů v databázi Pladias. Údaje označené při revizi jako chybné se nezapočítávají.
Pladias. Databáze české flóry a vegetace. www.pladias.cz.
Národní kategorie ohrožení podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 (Grulich 2017). Tyto kategorie, zavedené v předchozích vydáních, jsou podobné kategoriím používaným pro červené seznamy IUCN, přesně jim však neodpovídají. Hlavní kategorie A zahrnuje taxony vyhynulé nebo nezvěstné, zatímco hlavní kategorie C zahrnuje taxony ohrožené včetně vzácnějších taxonů vyžadujících pozornost a nejasných případů.
Grulich V. (2017): Červený seznam cévnatých rostlin ČR. – Příroda 35: 75–132.
Mezinárodní kategorie ohrožení podle IUCN stanovené v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2017 (Grulich 2017). Taxony byly do těchto kategorií zařazeny s ohledem na mezinárodně uznávaná pravidla (IUCN 2012, 2014) a poněkud se liší od národních kategorií tradičně používaných v České republice.
Grulich V. (2017): Červený seznam cévnatých rostlin ČR. – Příroda 35: 75–132.
IUCN (2012): Guidelines for application of IUCN Red List criteria at regional and national levels. Version 4.0. – IUCN, Gland.
IUCN (2014): Guidelines for using the IUCN Red List categories and criteria. Version 11. – IUCN, Gland.
Zákonná ochrana se v České republice vztahuje na zvláště chráněné druhy, což jsou vzácné, ohrožené a vědecky nebo kulturně významné taxony zahrnuté v příloze II vyhlášky č. 395/1992 Sb. Zahrnují 487 taxonů cévnatých rostlin rozdělených do tří kategorií podle stupně ohrožení: 246 kriticky ohrožených, 149 silně ohrožených a 92 ohrožených.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.