Barva květu je uvedena pro téměř všechny krytosemenné rostliny s výjimkou okřehků (Araceae p. p.) a některých kříženců, k nimž se přesnější údaje o barvě květů nepodařilo zjistit.
Pokud se u jednoho druhu setkáváme s více barvami květu, jsou v případě planých druhů uvažovány všechny, a to bez ohledu na jejich frekvenci. Stejným způsobem jsou tedy hodnoceny jak druhy, které pravidelně vytvářejí populace rostlin s různou barvou květů (např. Corydalis cava a Iris pumila), tak i druhy, kde se s barevnou odchylkou setkáváme spíše výjimečně (např. albinismus u Salvia pratensis nebo růžové květy u Ajuga reptans). Celá variabilita barvy květů ale není důsledně uvedena u rostlin pěstovaných, takže nemusí být zahrnuty všechny barevně odlišné kultivary (např. Gladiolus hortulanus a Callistephus chinensis).
U rostlin s květy dvoubarevnými (např. Cypripedium calceolus) jsou uvedeny barvy obě, u rostlin s květy vícebarevnými, např. se „strakatým“ pyskem (např. Ophrys apifera), je uvedena barva převažující.
Má-li květ zřetelnou korunu nebo okvětí, udávaná barva květů se řídí těmito částmi. Pokud jsou u takového květu kontrastně zbarveny listeny (např. Melampyrum nemorosum), jejich barva není uvažována. Pokud koruna nebo okvětí není vyvinuto, barva květu vychází z kalicha (např. Daphne mezereum) nebo listenů (např. Aristolochia clematitis). Podobně u pryšců (Euphorbia) byla hodnocena barva soustavy listenů a listenců v květenství a u Bupleurum longifolium byla hodnocena barva listenů obalíčku. U áronovitých rostlin s kontrastně zbarveným vlastním květenství a toulcem (např. Calla palustris) je uvedena barva obou částí, zatímco u drobných vzplývavých druhů s miniaturními květy (okřehky) nebyla barva uvažována vůbec.
U dřevin s velmi redukovanými květy se udává celková barva květenství (např. jehnědy u rodu Betula nebo Salix). Podobným způsobem byla hodnocena barva redukovaných květů graminoidních rostlin, zejména Cyperaceae a Typhaceae. U lipnicovitých (Poaceae) byly klásky hodnoceny jako zelené, a to bez ohledu na případný fialový nádech; výjimkou jsou např. Melica ciliata agg. a Cortaderia, hodnocené jako bílé. Rovněž v dalších – málo obvyklých – případech je barva květů dána barvou květenství (např. Ficus carica – zelená).
U zástupců hvězdnicovitých byla zvlášť hodnocena barva paprsku a terče v případě, že paprsek je vyvinut a kontrastně zbarven (např. Bellis perennis). U druhů s velmi drobnými úbory a málo zřetelnými květy byla hodnocena především barva zákrovu (např. Artemisia campestris a Xanthium). Barva zákrovu byla hodnocena i u „slaměnek“ (např. Helichrysum a Xeranthemum).
Barvy květů byly rozděleny na tyto hlavní kategorie, zahrnující barvy různých odstínů a sytostí:
- bílá (včetně šedé nebo stříbřité a vzácných případů jedinců s bílými květy) – např. květy paprsku u Leucanthemum vulgare, albinotické rostliny Glechoma hederacea, „kočičky“ Salix caprea
- žlutobílá (včetně bíložluté a smetanové) – např. Scabiosa ochroleuca
- zelenobílá (včetně bílozelené a nazelenalé) – např. Orthilia secunda
- zelená – např. Poa pratensis (barva je dána barvou plev a pluch)
- žlutozelená (včetně zelenožluté) – např. Acer pseudoplatanus, Rhamnus cathartica
- žlutá – např. Taraxacum
- oranžová – např. Pilosella aurantiaca
- růžová (včetně bílorůžové, růžovobílé a tmavě růžové) – např. Malva alcea, Rosa canina
- růžovofialová – např. Allium schoenoprasum
- červená – např. Papaver rhoeas
- červenofialová (zahrnuje všechny odstíny nachové (purpurové), růžově a fialově červené) – např. Astragalus onobrychis, Cirsium palustre
- fialová (včetně tmavě fialové až černofialové) – např. Bartsia alpina, Salvia verticillata
- modrá – např. Centaurea cyanus
- modrofialová – např. Aconitum plicatum
- hnědá (včetně žlutohnědé, hnědožluté, béžové a hnědofialové) – např. Euonymus verrucosus, Neottia nidus-avis
- červenohnědá – např. Asarum europaeum, Scrophularia nodosa
- černá – např. Carex acuta (barva je dána barvou listenů)
Informace o barvě květů byla získána z terénní znalosti, různých fotografií a popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně ČR nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních druhů naší flóry), byly použity další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Kategorie
- bílá
- žlutobílá
- zelenobílá
- zelená
- žlutozelená
- žlutá
- oranžová
- růžová
- růžovofialová
- červená
- červenofialová
- fialová
- modrá
- modrofialová
- hnědá
- červenohnědá
- černá
Zdroj dat a citace
Štěpánková P. & Grulich V. (2019): Barva květu. – www.pladias.cz.
Další literatura
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.