Údaj o výšce taxonu je převzat z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019) a je relevantní pro oblast České republiky. Hodnoty jsou uváděny v metrech a vztahují se k plně vyvinutým rostlinám rostoucím ve volné přírodě. Pro každý taxon jsou uváděny dvě hodnoty: minimum (běžná dolní hranice) a maximum (běžná horní hranice).

Zdroj dat a citace

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.

Růstová forma popisuje potenciální délku života rostliny a jejích částí (ramet), její reproduktivní strategii a trvalost nadzemních částí (Klimešová et al. 2016, Ottaviani et al. 2017). Růstové formy zde dělíme do devíti kategorií, které rovněž zohledňují bylinný nebo dřevnatý charakter stonku. Jednoleté byliny žijí typicky jen jednu sezónu, během níž se pohlavně rozmnožují. Některé z nich mohou být klonální, ale klonalita u nich zpravidla nevede k fragmentaci. Vytrvalé byliny zahrnují rostliny bez vytrvalých nadzemních částí nebo s nízkými (do 20 cm) nadzemními částmi. Ty jsou děleny do tří kategorií: (i) monokarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují jen jednou za život a nemají zdřevnatělé nadzemní části ani orgány klonálního růstu, (ii) polykarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují vícekrát za život, ale nemají orgány klonálního růstu, a (iii) klonální byliny, které mají orgány klonálního růstu, takže mohou během svého života fragmentovat a vytvářet samostatné jednotky (ramety) vegetativním rozmnožováním; celá rostlina se pohlavně rozmnožuje vícekrát za život, zatímco jednotlivé ramety se mohou rozmnožovat jedenkrát nebo vícekrát během svého života. Další kategorie zahrnují dřeviny – rostliny s dřevnatějícími stonky, které mohou, ale nemusí mít orgány klonálního růstu a být schopny fragmentace. Dřeviny se dělí na keříčky (rostliny vysoké zpravidla do 30 cm, zahrnující i druhy se stonky dole dřevnatými a nahoře bylinnými), keře (vyšší dřeviny větvené na bázi), stromy (vyšší dřeviny s vyvinutým kmenem a korunou), dřevnaté liány a parazitické epifyty, k nimž u nás patří jen Loranthus europaeus a Viscum album. Data byla zčásti převzata z agregované databáze CLO-PLA verze 3.4 (Klimešová et al. 2017), původní kategorie však byly doplněny rozlišením bylinných a dřevnatých druhů a údaje byly doplněny pro taxony chybějící v databázi CLO-PLA.

Kategorie

• jednoletá bylina
• monokarpická vytrvalá neklonální bylina
• polykarpická vytrvalá neklonální bylina
• klonální bylina
• keříček
• keř
• strom
• dřevnatá liána
• parazitický epifyt

Zdroj dat a citace

Dřevojan P. (2020): Růstová forma. – www.pladias.cz.

Další literatura

Klimešová J., Nobis M.P. & Herben T. (2016): Links between shoot and plant longevity and plant economics spectrum: Environmental and demographic implications. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 22: 55–62.
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017): CLO-PLA: a database of clonal and bud-bank traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Ottaviani G., Martínková J., Herben T., Pausas J. G. & Klimešová J. (2017): On plant modularity traits: functions and challenges. – Trends in Plant Science 22: 648–651.

Klasifikace životních forem podle Raunkiaerova systému (Raunkiaer 1934). Životní formy jsou převzaty z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019), přičemž dominantní životní forma se uvádí na prvním místě.

Makrofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny, kterými přežívají nepříznivé období, umístěnými nejméně 2 m nad zemí, obvykle stromy; nanofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny ve výšce 0,3–2 m nad zemí, obvykle menší keře; chamaefyty jsou byliny nebo nízké dřeviny s obnovovacími pupeny nad zemí do výše 30 cm; hemikryptofyty jsou vytrvalé nebo dvouleté byliny s obnovovacími pupeny na nadzemních stoncích těsně při povrchu půdy; geofyty jsou vytrvalé byliny s obnovovacími pupeny pod povrchem půdy, obvykle cibulemi, hlízami nebo oddenky; hydrofyty jsou rostliny s obnovovacími pupeny pod vodní hladinou, obvykle na dně; terofyty jsou jednoleté nebo ozimé byliny bez obnovovacích pupenů, které přežívají nepříznivá období pouze v semenech klíčících na podzim, v zimě nebo na jaře.

Kategorie

• makrofanerofyt
• nanofanerofyt
• chamaefyt
• hemikryptofyt
• geofyt
• hydrofyt
• terofyt

Zdroj dat a citace

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.

Další literatura

Raunkiaer C. (1934): The life forms of plants and statistical plant geography. – Clarendon Press, Oxford.

Délka života a počet cyklů generativního rozmnožování je převzata z databáze BiolFlor (Krumbiegel 2002). Víceleté monokarpické a polykarpické rostliny jsou známy také jako hapaxantní a pollakantní.

Kategorie

• jednoletá
• dvouletá
• víceletá monokarpická
• víceletá polykarpická

Zdroj dat a citace

Krumbiegel A. (2002): Morphologie der vegetativen Organe (außer Blätter). – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 93–118.

Údaj o přítomnosti listů na rostlině a přeměnách listů. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002).

Kategorie

• listy přítomny, nejsou přeměněné
• listy přeměněné na trny
• listy přeměněné na úponky
• listy přeměněné na fylodia
• listy přeměněné na láčky
• listy redukované na objímavé lemy
• listy redukované na pochvy
• listy redukované na šupiny
• listy chybějí

Zdroj dat a citace

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně České republiky [Key to the Flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Rozlišují se čtyři kategorie postavení listů na stonku: střídavé, vstřícné, přeslenité a v přízemní růžici. Znak je hodnocen u dobře vyvinutých jedinců, nikoli u jedinců kompenzačně větvených po poškození sečí nebo okusem ani u jedinců teratologicky změněných. Pokud může tento znak nabývat více stavů u jednoho taxonu, jsou zaznamenány všechny (např. Hylotelephium jullianum a Salix purpurea). Hodnoceny jsou i případy, kdy je odlišné postavení listů a lupenitých listenů v květenství (např. Veronica persica a V. polita). Listy s vmezeřenými palisty (Rubiaceae) jsou hodnoceny jako přeslenité. V některých případech není postavení listů snadno hodnotitelné, např. u Rhamnus cathartica jsou listy považovány za vstřícné, i když obvykle jsou na větvičce navzájem poněkud posunuty. Hodnocení se však netýká postavení lístků ve zpeřeném listu (např. Vicia dumetorum versus V. sepium).

Uspořádání listů na stonku bylo hodnoceno podle popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• střídavé
• vstřícné
• přeslenité
• v přízemní růžici

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Uspořádání listů na stonku. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Vlastnost určuje, zda je list jednoduchý, nebo složený. V této zdánlivě jednoznačné charakteristice je však obtížné odlišení listů peřenosečných a složených (zpeřených) u taxonů, kde existují přechodné stavy mezi těmito kategoriemi. Listy s čárkovitými až nitkovitými úkrojky jsou hodnoceny jako jednoduché, a to i u listů vícenásobně členěných (např. lodyžní listy Batrachium fluitans, Cardamine pratensis a druhů rodu Seseli). Naopak širší úkrojky přisedající na vřeteno zřetelným zúžením nebo stopečkou jsou klasifikovány jako listy složené (např. lodyžní listy Cardamine dentata nebo přízemní listy Pimpinella saxifraga). Heterofylní taxony jsou zařazeny do obou skupin. Vícenásobně zpeřené listy jsou považovány za složené v případě, že alespoň první stupeň členění odpovídá listu složenému. Listy znožené (Helleborus) jsou zařazeny mezi listy jednoduché. Pro rostliny s listy zakrnělými (paraziti, např. Cuscuta) nebo s fylokladii nahrazujícími (zakrnělé) listy (např. Asparagus) je použita kategorie listy redukované.

Zdrojem údajů byly popisy v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). V nejasných případech (především u nepůvodních taxonů naší flóry) byly použity i další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org).

Kategorie

• jednoduchý
• složený
• redukovaný

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Základní tvar listu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Vzhledem k velmi širokému rozsahu proměnlivosti jsou uvažovány pouze základní tvary, a to členění čepele podle žilnatiny: dlanitě členěné (např. Alchemilla), peřeně členěné (např. Achillea millefolium), vidličnaté (např. Batrachium, Ceratophyllum a Utricularia) a znožené (Helleborus).

Hodnocení se vztahuje k dobře vyvinutým listům. I tak je členění listů často proměnlivé a na jedné rostlině existují přechody mezi listem celistvým a členěným. Za listy členěné jsou považovány listy se zářezy mezi úkrojky dosahujícími nejméně do 1/4 šířky čepele. Mnohé taxony s variabilními listy jsou zařazeny do dvou a více kategorií.

Zdrojem údajů byly popisy v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). V nejasných případech (především u nepůvodních taxonů naší flóry) byly použity i další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org).

Kategorie

• celistvý
• dlanitě členěný
• peřeně členěný
• vidličnatě členěný
• znožený

Zdroj dat a citace

Grulich V. & Štěpánková P. (2017): Členění jednoduchého listu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Základní rozlišení je na listy dlanité a zpeřené. Rostliny, které mají menší listy trojčetné a větší zpeřené, se dvěma jařmy (např. Aegopodium podagraria a některé další druhy z čeledi Apiaceae), jsou klasifikovány v obou kategoriích. Uváděný stupeň vícenásobného zpeření se vztahuje k dobře vyvinutým listům, a to zejména k jejich bazální části. Taxony s vícenásobně zpeřenými listy jsou klasifikovány ve více kategoriích složeného listu, ale velmi malé listy, které mohou mít charakter listu jednoduchého členěného, nejsou uvažovány. Heterofylní (různolisté) rostliny jsou zařazeny do více kategorií, za heterofylii se však nepovažuje odlišná míra členění mladších listů.

Zdrojem údajů byly popisy v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). V nejasných případech (především u nepůvodních taxonů naší flóry) byly použity i další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org).

Kategorie

• trojčetný
• dlanitě složený pětičetný
• dlanitě složený sedmičetný
• dlanitě složený mnohočetný
• lichozpeřený
• sudozpeřený
• přetrhovaně zpeřený
• dvakrát zpeřený
• třikrát zpeřený
• čtyřikrát zpeřený

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Tvar složeného listu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993+): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Údaj o přítomnosti palistů, tj. párových listových úkrojků na bázi řapíku nebo přisedlé listové čepele. Palisty prchavé, tj. záhy opadavé (zpravidla po vývinu listové čepele), byly vždy posuzovány jako přítomné (např. Prunus). Jako palisty přítomné byly posuzovány i palisty vmezeřené, které nejsou morfologicky odlišitelné od pravých listů a tvoří s nimi čtyřčetné nebo vícečetné přesleny (Rubiaceae). Jako absence palistů byly naopak posuzovány případy přeměny palistů na žlázky (např. u rodu Lotus) nebo chlupovité útvary (např. u čeledi Portulacaceae).

Přítomnost palistů byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• přítomny
• chybějí

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Palisty. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Údaj o přítomnosti/nepřítomnosti řapíku. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Rothmaler 2000).

Kategorie

• přítomen
• převážně přítomen
• přítomen i chybí
• převážně chybí
• chybí

Zdroj dat a citace

Prokešová H. & Grulich V. (2017): Řapík. – www.pladias.cz.

Další literatura

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011): Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Rothmaler W. (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Atlasband. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Vytrvalost listů je důležitá vlastnost pro konkurenceschopnost rostliny. Je ovlivněna dostupností živin a světla a také teplotou na typických stanovištích taxonu. Údaje jsou převzaty z databáze BiolFlor (Klotz & Kühn 2002). Rozlišují se tyto kategorie:

• přezimující – listy se vyvíjejí na podzim, přezimují zelené a odumírají na jaře nebo v létě
• jarní – listy zelené od časného jara do časného léta, potom obvykle odumírají
• letní – listy zelené v teplém období roku
• stálezelený – listy zelené po celý rok, často přežívají víc než jeden rok

Kategorie

• přezimující
• jarní
• letní
• stálezelený

Zdroj dat a citace

Klotz S. & Kühn I. (2002): Blattmerkmale. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 119–126.

Listy různých druhů dřevin se fenologicky výrazně liší. Většina druhů středoevropských dřevin má listy opadavé na zimu, zatímco menší část má listy vždyzelené. Poloopadavé listy se vyskytují jen vzácně, většinou u nepůvodních (často jen pěstovaných) druhů. Do kategorie listů poloopadavých na zimu řadíme jen listy aspoň částečně zelené přes zimu a opadávající na jaře, nikoliv tzv. marcescentní listy, které odumírají na podzim, ale přes zimu ještě vytrvávají v suchém stavu na matečné rostlině (např. u mladých jedinců rodu Quercus).

Údaje o opadavosti listů byly převzaty z Květeny České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010), Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019), některých zahraničních flór a doplněny vlastním pozorováním.

Kategorie

• vždyzelené
• opadavé na zimu
• poloopadavé na zimu
• poloopadavé v období sucha

Zdroj dat a citace

Štěpánková P. & Grulich V. (2020): Opadavost listů dřevin. – www.pladias.cz

Další literatura

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Anatomie listů je důležitá ekologická adaptace rostlin zajišťující co nejúčinnější fotosyntézu v různých podmínkách prostředí. Odráží především dostupnost vody na stanovišti (Klotz & Kühn 2002). Sukulentní listy obsahují dužnatá pletiva a spolu se skleromorfními listy jsou adaptovány na suchá stanoviště, mezomorfní listy jsou adaptovány na stanoviště středně zásobená vodou, hygromorfní listy na humidní prostředí, helomorfní listy na nedostatek kyslíku na zamokřených půdách a hydromorfní listy na vodní prostředí. Nejčastějším typem listů v naší flóře jsou listy mezomorfní. Anatomie listů je převzata z databáze BiolFlor (Klotz & Kühn 2002).

Kategorie

• sukulentní
• skleromorfní
• mezomorfní
• hygromorfní
• helomorfní
• hydromorfní

Zdroj dat a citace

Klotz S. & Kühn I. (2002): Blattmerkmale. – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 119–126.

Typy listů dřevin jsou rozlišovány podle morfologie a anatomické stavby. Většina krytosemenných dřevin středoevropské flóry má široké opadavé nebo poloopadavé listy, které mají velkou specifickou listovou plochu, tj. jsou relativně velké vzhledem ke své tloušťce. Ostatní typy listů jsou až na vzácné výjimky (Larix) víceleté a zpravidla se označují jako vždyzelené. Jehlicovité a šupinovité listy se vyskytují zejména u jehličnanů a některých druhů čeledi Ericaceae. Sklerofylní listy jsou ploché, ale mají silně vyvinuté sklerenchymatické pletivo, což způsobuje jejich tuhost; zpravidla jde o malé kožovité listy s malou specifickou listovou plochou, které jsou adaptované na suché klima. Laurofylní listy jsou větší a tenčí než sklerofylní listy a mají menší podíl sklerenchymatického pletiva; zpravidla jsou tmavě zelené, hladké a lesklé. Tyto listy jsou adaptovány na celoročně vlhké klima s mírnou zimou.

Údaje o typech listů byly převzaty z Květeny České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010), Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019), některých zahraničních flór a doplněny vlastním pozorováním.

Kategorie

• jehlicovité
• šupinovité
• široké opadavé nebo poloopadavé
• sklerofylní
• laurofylní
• zvláštní typ

Zdroj dat a citace

Štěpánková P. & Grulich V. (2020): Funkční typ listů dřevin. – www.pladias.cz

Další literatura

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Doba kvetení je uvedena jako měsíc začátku kvetení a konce kvetení taxonu v České republice. Údaj je převzat z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019).

Zdroj dat a citace

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.

Barva květu je uvedena pro téměř všechny krytosemenné rostliny s výjimkou okřehků (Araceae p. p.) a některých kříženců, k nimž se přesnější údaje o barvě květů nepodařilo zjistit.

Pokud se u jednoho druhu setkáváme s více barvami květu, jsou v případě planých druhů uvažovány všechny, a to bez ohledu na jejich frekvenci. Stejným způsobem jsou tedy hodnoceny jak druhy, které pravidelně vytvářejí populace rostlin s různou barvou květů (např. Corydalis cava a Iris pumila), tak i druhy, kde se s barevnou odchylkou setkáváme spíše výjimečně (např. albinismus u Salvia pratensis nebo růžové květy u Ajuga reptans). Celá variabilita barvy květů ale není důsledně uvedena u rostlin pěstovaných, takže nemusí být zahrnuty všechny barevně odlišné kultivary (např. Gladiolus hortulanus a Callistephus chinensis).

U rostlin s květy dvoubarevnými (např. Cypripedium calceolus) jsou uvedeny barvy obě, u rostlin s květy vícebarevnými, např. se „strakatým“ pyskem (např. Ophrys apifera), je uvedena barva převažující.

Má-li květ zřetelnou korunu nebo okvětí, udávaná barva květů se řídí těmito částmi. Pokud jsou u takového květu kontrastně zbarveny listeny (např. Melampyrum nemorosum), jejich barva není uvažována. Pokud koruna nebo okvětí není vyvinuto, barva květu vychází z kalicha (např. Daphne mezereum) nebo listenů (např. Aristolochia clematitis). Podobně u pryšců (Euphorbia) byla hodnocena barva soustavy listenů a listenců v květenství a u Bupleurum longifolium byla hodnocena barva listenů obalíčku. U áronovitých rostlin s kontrastně zbarveným vlastním květenství a toulcem (např. Calla palustris) je uvedena barva obou částí, zatímco u drobných vzplývavých druhů s miniaturními květy (okřehky) nebyla barva uvažována vůbec.

U dřevin s velmi redukovanými květy se udává celková barva květenství (např. jehnědy u rodu Betula nebo Salix). Podobným způsobem byla hodnocena barva redukovaných květů graminoidních rostlin, zejména Cyperaceae a Typhaceae. U lipnicovitých (Poaceae) byly klásky hodnoceny jako zelené, a to bez ohledu na případný fialový nádech; výjimkou jsou např. Melica ciliata agg. a Cortaderia, hodnocené jako bílé. Rovněž v dalších – málo obvyklých – případech je barva květů dána barvou květenství (např. Ficus carica – zelená).

U zástupců hvězdnicovitých byla zvlášť hodnocena barva paprsku a terče v případě, že paprsek je vyvinut a kontrastně zbarven (např. Bellis perennis). U druhů s velmi drobnými úbory a málo zřetelnými květy byla hodnocena především barva zákrovu (např. Artemisia campestris a Xanthium). Barva zákrovu byla hodnocena i u „slaměnek“ (např. Helichrysum a Xeranthemum).

Barvy květů byly rozděleny na tyto hlavní kategorie, zahrnující barvy různých odstínů a sytostí:

• bílá (včetně šedé nebo stříbřité a vzácných případů jedinců s bílými květy) – např. květy paprsku u Leucanthemum vulgare, albinotické rostliny Glechoma hederacea, „kočičky“ Salix caprea
• žlutobílá (včetně bíložluté a smetanové) – např. Scabiosa ochroleuca
• zelenobílá (včetně bílozelené a nazelenalé) – např. Orthilia secunda
• zelená – např. Poa pratensis (barva je dána barvou plev a pluch)
• žlutozelená (včetně zelenožluté) – např. Acer pseudoplatanus, Rhamnus cathartica
• žlutá – např. Taraxacum
• oranžová – např. Pilosella aurantiaca
• růžová (včetně bílorůžové, růžovobílé a tmavě růžové) – např. Malva alcea, Rosa canina
• růžovofialová – např. Allium schoenoprasum
• červená – např. Papaver rhoeas
• červenofialová (zahrnuje všechny odstíny nachové (purpurové), růžově a fialově červené) – např. Astragalus onobrychis, Cirsium palustre
• fialová (včetně tmavě fialové až černofialové) – např. Bartsia alpina, Salvia verticillata
• modrá – např. Centaurea cyanus
• modrofialová – např. Aconitum plicatum
• hnědá (včetně žlutohnědé, hnědožluté, béžové a hnědofialové) – např. Euonymus verrucosus, Neottia nidus-avis
• červenohnědá – např. Asarum europaeum, Scrophularia nodosa
• černá – např. Carex acuta (barva je dána barvou listenů)

Informace o barvě květů byla získána z terénní znalosti, různých fotografií a popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně ČR nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních druhů naší flóry), byly použity další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• bílá
• žlutobílá
• zelenobílá
• zelená
• žlutozelená
• žlutá
• oranžová
• růžová
• růžovofialová
• červená
• červenofialová
• fialová
• modrá
• modrofialová
• hnědá
• červenohnědá
• černá

Zdroj dat a citace

Štěpánková P. & Grulich V. (2019): Barva květu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Květy se dělí na zygomorfní (souměrné, s jednou rovinou souměrnosti) a aktinomorfní (pravidelné, s více rovinami souměrnosti). Z posuzování byly vyloučeny rostliny, které květy netvoří (cévnaté výtrusné a nahosemenné). Dále nebyla symetrie květů posuzována u taxonů, jimž květní obaly zcela chybějí (např. Salix), a taxonů, jejichž květní obaly jsou zakrnělé a přeměněné v šupinovité nebo štětinovité útvary. To se týká více rostlin adaptovaných na anemogamní nebo hydrogamní opylování: v případě prvním jsou to všichni zástupci čeledí Betulaceae, Fagaceae, Cyperaceae a Poaceae, v případě druhém např. druhy rodů Ceratophyllum a Zannichellia. U těchto rostlin jsou květy označeny jako redukované. Symetrie květů byla naopak posuzována u rostlin, jejichž květní obaly jsou redukovány jen na petalizované kalichy (Daphne, Aizoaceae), kde květní obaly nahrazuje petalizovaný listen (Aristolochia), nebo kde je v květu složitý soubor útvarů listového původu (listeny) spolu s vlastními květními obaly a případně i petalizovanými staminodii a tyčinkami (Canna). Druhy se spirálními nebo spirocyklickými květy, které činí na první pohled dojem květů s určitou symetrií (přestože jsou přísně vzato asymetrické), byly z hlediska tohoto znaku přiřazeny buď ke květům aktinomorfním (Nymphaeaceae, většina Ranunculaceae), anebo zygomorfním (např. Aconitum a Delphinium). Květy bisymetrické (Brassicaceae, Dicentra a Lamprocapnos) byly důsledně klasifikovány jako aktinomorfní.

Symetrie květů byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (zejména u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• aktinomorfní (dvě a více rovin souměrnosti)
• zygomorfní (jedna rovina souměrnosti)

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Symetrie květů. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Květní obaly, tj. části květu, které nemají reprodukční funkci, mohou být rozděleny na kalich a korunu (heterochlamydní kěty), nebo může být kalich a koruna morfologicky nerozlišitelná a tvořit okvětí (homochlamydní květy). Květní obaly mohou být redukované nebo chybět. V čeledi Apiaceae byla přítomnost kališních zoubků hodnocena jako kalich redukovaný; pokud tyto zoubky nejsou zřetelné, byl kalich hodnocen jako chybějící. U čeledi Asteraceae byl kalich hodnocen jako redukovaný, pokud je přeměněn v chmýr, šupiny nebo zřetelný lem na vrcholu nažky; pokud chmýr ani další analogické struktury nejsou přítomny, je uvedeno, že kalich chybí. V čeledi Cyperaceae byla přítomnost okvětních štětinek hodnocena jako okvětí redukované. Květy u všech zástupců čeledi Poaceae byly zahrnuty do kategorie okvětí redukované. U rodu Basella byly květní obaly arbitrárně hodnoceny jako kalich, ačkoli je některé prameny klasifikují jako okvětí. Hodnocení „okvětí, někdy chybí“ nebo „okvětí redukované, někdy chybí“ znamená, že na rostlině mohou být současně přítomny květy s okvětím (příp. redukovaným) i bez něj (např. v čeledi Amaranthaceae, zejména v rodu Atriplex). U rodu Aristolochia byly posuzovány skutečné (redukované) květní obaly, ačkoli v květu je mnohem nápadnější barevný srostlý zygomorfní listen (souměrnost květu je však posuzována s ohledem na tento listen).

Charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• okvětí
• okvětí, někdy redukované
• okvětí, někdy redukované nebo chybí
• okvětí, někdy chybí
• okvětí, redukované nebo chybí
• kalich a koruna
• kalich a koruna, koruna redukovaná nebo chybí
• kalich a koruna, koruna někdy chybí
• kalich přítomen, koruna někdy redukovaná
• kalich přítomen, koruna redukovaná
• kalich přítomen, koruna redukovaná nebo chybí
• kalich přítomen, koruna někdy chybí
• kalich přítomen, koruna chybí
• kalich redukovaný, koruna přítomna
• kalich někdy chybí, koruna přítomna
• kalich chybí, koruna přítomna
• kalich chybí, koruna někdy přítomna
• redukované
• redukované nebo chybí
• květ bezobalný

Zdroj dat a citace

Grulich V., Prokešová H. & Štěpánková P. (2017): Květní obaly. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Vlastnost je posuzována buď jako srůst koruny, nebo v případě nerozlišených květních obalů jako srůst okvětí (např. Liliaceae, Amaryllidaceae a Orchidaceae). Z posuzování byly vyloučeny rostliny, které květy netvoří (cévnaté výtrusné a nahosemenné) nebo jimž květní obaly chybějí (např. Salix). Dále nebyly posuzovány rostliny, jejichž květní obaly jsou zakrnělé, nezřetelné, nepočitatelné nebo přeměněné v šupinovité nebo štětinovité útvary, které mohou být volné (např. Cyperaceae), anebo dílčím způsobem srostlé (např. většina Poaceae). Květy těchto rostlin jsou označeny jako redukované. Za květy s redukovanými květními obaly (a v této vlastnosti tedy neposuzované) jsou považovány i květy druhů rodu Aristolochia (květní obaly jsou ve skutečnosti nepatrné šupinovité útvary uvnitř na dně srostlého trubkovitého útvaru listenového původu). Srůst koruny nebyl posuzován ani v rodu Daphne, kde koruna chybí a funkčně je nahrazena petalizovaným kalichem. Pokud se u taxonů s jednopohlavnými květy tyto květy srůstem koruny nebo okvětí liší, jsou zařazeny do obou hlavních kategorií (Cannabis). Do obou kategorií jsou rovněž zařazeny taxony, jejichž některé květy květní obaly vytvářejí a jiné nikoli (např. Atriplex).

Základní charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010), a v případech nejasností (zejména u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• volné
• srostlé
• redukované

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Srůst koruny/okvětí. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Z posuzování byly vyloučeny rostliny, které květy netvoří (cévnaté výtrusné a nahosemenné). Dále nebyla tato vlastnost posuzována u taxonů, jimž květní obaly chybějí (např. Salix) nebo jsou zakrnělé a nezřetelné, často nepočitatelné a přeměněné v šupinovité nebo štětinovité útvary (např. u čeledí Cyperaceae a Poaceae). U zástupců čeledi Amaranthaceae a v rodu Cannabis jsou sice květní obaly víceméně zřetelné a byly hodnoceny z hlediska srůstu, v případě existence srostlého okvětí ale nebyl jeho tvar rovněž klasifikován. Pokud koruna nebo okvětí svým tvarem stojí mezi základními rozlišovanými kategoriemi, taxon je přiřazen k oběma. V případě srostlých korun (okvětí) existuje mnoho obtížně kategorizovatelných zvláštností. Proto byla použita kategorie koruny nebo okvětí zvláštního typu, která sdružuje různé obtížně klasifikovatelné případy, zejména u rodů Canna, Cyclamen, Dicentra, Gladiolus, Impatiens, Lamprocapnos a Iris. Rod Dorotheanthus (Aizoaceae), u nějž je v květech nenápadné srostlé okvětí a početný soubor petalizovaných staminodií, nebyl v této vlastnosti klasifikován. Rovněž nebyly klasifikovány květy, u kterých zakrnělé květní obaly nahrazuje srostlý listen (Aristolochia) nebo jsou přítomny jen barevné kalichy (Daphne).

Základní charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (zejména u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).

Kategorie

• baňkovitá
• dvoupyská
• jazykovitá
• kolovitá
• nálevkovitá
• řepicovitá
• šklebivá
• tlamatá
• trubkovitá
• zvonkovitá
• niťovitá
• zvláštního typu

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Tvar srostlé koruny nebo srostlého okvětí. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Kalich může být srostlý do kališní trubky (synsepalní, srostloplátečný kalich) nebo tvořen volnými kališními lístky (chorisepalní, volnoplátečný kalich). Češule (hypanthium) vzniká při srůstu květního lůžka s dolní částí květních obalů a tyčinkami. U některých rostlin (např. v čeledi Asteraceae) se kalich mění ve věneček štětinek označovaný jako chmýr. Údaje o srůstu kalicha byly sestaveny podle příruček Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Rothmaler 2000).

Kategorie

• volnolupenný
• srostlý na bázi
• srostlolupenný i volnolupenný
• srostlolupenný
• chmýr
• češule/hypanthium

Zdroj dat a citace

Prokešová H. & Grulich V. (2017): Srůst kalicha. – www.pladias.cz.

Další literatura

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011): Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Rothmaler W. (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Atlasband. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Typy květenství vycházejí z morfologického systému použitého v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010). Přesné určení typu květenství je však často nejednoznačné kvůli různým interpretacím téhož objektu. U druhů s jednopohlavnými květy mohou být květy různých pohlaví uspořádány v odlišných typech květenství. V některých případech není možné typ květenství rozlišit bez podrobnějších znalostí evoluční morfologie, např. okolík versus lichookolík u rodu Butomus. Vyskytují se také květenství složená, jejichž jednotlivé komponenty mohou mít výrazně odlišnou stavbu, zejména u rostlin hvězdnicovitých (Asteraceae), kde může být až trojité skládání (např. Echinops nese často kružel hlávek úborů).

Charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan). U kritických skupin (např. rod Rubus) byla zejména u nedávno popsaných druhů tato charakteristika dohledána v originálních pramenech.

Kategorie

• cyathium
• hlávka
• hrozen
• chocholičnatá lata
• chocholík
• jehněda
• klas
• klásek
• kružel
• květy jednotlivé
• lata
• lata úborů
• lichoklas
• lichookolík
• lichopřeslen
• nepravý hrozen
• okolík
• palice
• složený okolík
• svazeček
• sykonium
• šištice
• šroubel
• úbor
• vějířek
• vidlan
• vijan

Zdroj dat a citace

Grulich V. & Štěpánková P. (2019) Typ květenství. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Základní členění plodů je na suché a dužnaté.

Informace o typu plodů byly získány především z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních taxonů naší flóry), byly konfrontovány další prameny, zejména kompendia Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org).

Kategorie

• dužnatý
• suchý

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Základní typ plodu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Plody jsou klasifikovány typologickou metodou podle schématu popsaného v 1. svazku Květeny České republiky (Slavíková 1988). Typ plodu tedy není odvozován od typu plodu u blízce příbuzných druhů nebo rodů, pokud plod z morfologického hlediska formálně naplňuje charakteristiku jiného typu plodu. Dužnaté nepravé plody rodů Basella, Ficus, Maclura, Morus, Nuphar a Nymphaea jsou sloučeny do zvláštní kategorie.

Informace o typu plodů byly získány především z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních taxonů naší flóry), byly konfrontovány další prameny, zejména kompendia Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org).

Kategorie

• bobule
• malvice
• peckovice
• souplodí peckoviček
• šípek
• zvláštního typu

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Typ dužnatého plodu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Slavíková Z. (1988): Terminologický slovník. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, Academia, Praha, p. 130–153.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Plody jsou klasifikovány typologickou metodou podle schématu popsaného v 1. svazku Květeny České republiky (Slavíková 1988). Typ plodu tedy není odvozován od typu plodu u blízce příbuzných druhů nebo rodů, pokud plod z morfologického hlediska formálně naplňuje charakteristiku jiného typu plodu.

Jednosemenné nepukavé plody u druhů čeledi Brassicaceae jsou důsledně hodnoceny jako nažka (např. Crambe). Nepukavé vícesemenné plody v téže čeledi, které se rozlamují na jednosemenné díly, se označují jako struk (např. Bunias a Raphanus), a to i v případě, kdy se plod láme na dvě samostatné části, z nichž jedna je jednosemenná a nepukavá, zatímco druhá, morfologicky odlišná dvousemenná nebo vícesemenná část se otvírá (např. Rapistrum rugosum). Podobně jsou posuzovány i plody u většiny zástupců čeledi Fabaceae. Pukavé plody většiny taxonů jsou označeny jako lusk, zatímco nepukavé vícesemenné plody rozlamující se na jednosemenné díly jsou označeny jako struk (např. Hippocrepis a Securigera). Nepukavé jednosemenné plody jsou hodnoceny jako nažka (např. Onobrychis a Trifolium). Termín lusk však zůstal zachován pro dvou- a vícesemenné, ale nepukavé plody, pro něž v české morfologické terminologii neexistuje vhodné označení (Sophora japonica, Vicia faba). Plody všech pryšců (Euphorbia) jsou hodnoceny jako tobolky, ačkoli v některých případech se zřejmě samotná semena neuvolňují.

Informace o typu plodů byly získány především z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988 et seq.). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních taxonů naší flóry), byly konfrontovány další prameny, zejména kompendia Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993 et seq.), Flora of China (Wu et al. 1994 et seq.) a Flora of Pakistan (www.efloras.org), v případě čeledi Fabaceae také Flora iberica (Castroviejo et al. 1986 et seq.).

Kategorie

• diskovitý
• dvounažka
• dvounažka s karpoforem
• křídlatá dvounažka
• lusk
• měchýřek
• nažka
• nažka v mošničce
• obilka
• oříšek
• poltivý
• souplodí měchýřků
• souplodí nažek
• struk
• šešule
• šešulka
• tobolka
• tvrdka
• zobanitý

Zdroj dat a citace

Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Typ suchého plodu. – www.pladias.cz.

Další literatura

Castroviejo, S., Laínz M., López González G., Montserrat P., Muñoz Garmendia F., Paiva J. & Villar L. (eds.) (1986): Flora Iberica. Plantas vasculares de la Península Ibérica e Islas Baleares. – Real Jardín Botánico, Madrid.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Slavíková Z. (1988): Terminologický slovník. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, Academia, Praha, p. 130–153.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.

Barva plodu se stupnicí členěnou do desíti základních barev podle Květeny České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002).

Kategorie

• bílá
• zelená
• žlutá
• oranžová
• fialová
• červená
• modrá
• hnědá
• šedá
• černá

Zdroj dat a citace

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Stonkové metarmorfózy jsou přeměny stonku, při nichž se vyvíjejí různé struktury zajišťující speciální funkce, jako je vegetativní šíření a ukládání zásobních látek. Typy stonkových metamorfóz jsou převzaty z databáze BiolFlor (Krumbiegel 2002). Rozlišují se následující kategorie:

• výběžek – boční (výjimečně hlavní) prýt s dlouhými články a adventivními kořeny; jeho oddělením od mateřské rostliny vznikají samostatné ramety
• výběžek zakončený hlízou – podzemní výběžek s hlízovitým zduřením několika článků na distálním konci, které se vyvíjí na konci vegetačního období a slouží k ukládání živin; v dalším vegetačním období se z těchto hlíz vyvíjejí nadzemní prýty
• výběžek zakončený cibulí – podzemní výběžek zakončený cibulí na distálním konci; v dalším vegetačním období se z těchto cibulí vyvíjejí nadzemní prýty
• oddenek – podzemní nebo při povrchu půdy rostoucí prýt, většinou ztlustlý, žijící déle než jeden rok, nesoucí adventivní kořeny, pupeny a obvykle i redukované listovité struktury (oddenky s delšími články, které mají význam spíš pro šíření než ukládání zásobních látek, jsou hodnoceny jako oddenek podobný výběžku)
• oddenek podobný výběžku – oddenek s delšími články, který má význam hlavně pro šíření
• pleiokorm – systém nahloučených vytrvalých prýtů na proximálním konci vytrvávajícího hlavního kořene; nové prýty vznikají z pupenů v paždí bazálních listů a spojení těchto prýtů s primárním kořenem je trvalé (pokud některé prýty vznikají z adventivně kořenících prýtů, potom je systém klasifikován jako pleiokorm podobný oddenku)
• pleiokorm podobný oddenku – pleiokorm, u kterého nové prýty nejprve vyrůstají z pupenů v paždí bazálních listů, později vzniklé prýty ale vyrůstají z adventivně kořenících oddenkovitých prýtů, které později ztrácejí spojení s primárním kořenem
• stonková hlíza – ztlustlá, většinou podzemní část stonku přetrvávající méně než jeden rok, využívaná k ukládání zásobních látek
• cibule – silně zkrácená část stonku s nahloučenými šupinovitými listy nebo listovými bázemi sloužící k ukládání zásobních látek i vegetativnímu rozmnožování
• pacibulka – silně zkrácená část nadzemního stonku se slabě vyvinutými nebo nevyvinutými orgány, která se po oddělení od mateřské rostliny vyvíjí v novou rostlinu
• pseudoviviparní klásek – klásek trav přeměněný na drobný prýt, který se po oddělení od matečné rostliny vyvíjí v novou rostlinu
• turion – silně zkrácený vegetativní prýt pupenovitého tvaru, který přezimuje s listy nebo částmi listů; po oddělení od mateřské rostliny se vyvíjí v novou rostlinu
• kolec – trn stonkového původu vznikající většinou v místě bočního prýtu
• úponka – niťovitá, větvená nebo nevětvená část stonku, kterou se rostlina přidržuje opory
• stonková sukulence – tvorba většího množství pletiva sloužícího jako zásobárna vody projevující se dužnatým ztlustnutím stonku
• asimilující stonek – stonek sloužící k asimilaci místo listů nebo doplňkově k nim

Kategorie

• výběžek
• výběžek zakončený hlízou
• výběžek zakončený cibulí
• oddenek
• oddenek podobný výběžku
• pleiokorm
• pleiokorm podobný oddenku
• stonková hlíza
• cibule
• pacibulka
• pseudoviviparní klásek
• turion
• kolec
• úponka
• stonková sukulence
• asimilující stonek

Zdroj dat a citace

Krumbiegel A. (2002): Morphologie der vegetativen Organe (außer Blätter). – In: Klotz S., Kühn I. & Durka W. (eds), BIOLFLOR: Eine Datenbank mit biologisch-ökologischen Merkmalen zur Flora von Deutschland. – Schriftenr. Vegetationsk. 38: 93–118.

Rostlinný parazitismus je založený na dvou mechanismech. První skupina parazitických rostlin parazituje přímo na jiné rostlině. K čerpání zdrojů z cévních svazků hostitele používají tito paraziti specializovaný orgán, haustorium, proto se označují jako haustorioví paraziti. Druhá skupina parazituje na houbách, s nimiž navazuje mykorhizní interakci a čerpá od nich organický uhlík, proto se tyto rostliny nazývají mykoheterotrofové.

Zástupci obou skupin vykazují různou míru závislosti na hostiteli. V rámci haustoriových parazitů se tradičně rozlišují zelení poloparaziti (tj. částeční paraziti s vlastní fotosyntézou, kteří ovšem mohou získávat i část organického uhlíku od hostitele) a nezelení holoparaziti (úplní paraziti bez schopnosti fotosyntetizovat). Z funkčního hlediska je dále významné, zda se napojují na kořen, nebo stonek hostitele. Hranice mezi částečným a úplným parazitizmem není vždy úplně jasná. Mezi holoparazity tak byly zařazeny rostliny v dospělosti převážně nezelené, i když některé mohou mít reziduální fotosyntézu (např. Cuscuta).

Ve skupině mykoheterotrofů existuje kontinuum od iniciálních mykoheterotrofů přes částečné mykoheterotrofy až po úplné mykoheterotrofy. U iniciálních mykoheterotrofů je mykoheterotrofní pouze gametofyt nebo klíčící rostlina, jejíž přežití je závislé na přítomnosti houby, ale dospělci jsou plně autotrofní, ač stále závislí na mykorhizní symbióze jakožto zdroji vody a minerálních živin. U částečných mykoheterotrofů fotosyntetizující dospělci od hub přijímají kromě vody a minerálních živin v různé míře i organický uhlík. Úplní mykoheterotrofové ztratili chlorofyl a mohou být s jistotou zařazeny mezi úplné parazity. U některých částečných mykoheterotrofů (např. rod Cephalanthera), můžeme najít chlorotické jedince (tj. jedince postrádající chlorofyl), kteří jsou závislí na houbovém symbiontu v plné míře.

Klasifikace haustoriových parazitů byla převzata podle práce Těšitel (2016) a upravena. Identifikace mykoheterotrofních rostlin byla provedena podle práce Merckx (2012).

Kategorie

• autotrofní
• kořenový poloparazit
• stonkový poloparazit
• kořenový holoparazit
• stonkový holoparazit
• částečně nebo iniciálně mykoheterotrofní
• plně mykoheterotrofní

Zdroj dat a citace

Těšitel J., Těšitelová T., Blažek P. & Lepš J. (2016): Parazitismus a mykoheterotrofie. – www.pladias.cz.

Další literatura

Těšitel J. (2016): Functional biology of parasitic plants: a review. – Plant Ecology and Evolution 149: 5–20.
Merckx V. S. F. T. (2012): Mycoheterotrophy: The biology of plants living on fungi. – Springer, Berlin.

Masožravé rostliny jsou rostliny, které přitahují, chytají a zabíjejí svoji kořist, tj. živočichy (hlavně hmyz, nebo malé korýše) a prvoky, a následně získávají živiny z jejich mrtvých těl. Nedochází zde k toku energie z kořisti do masožravých rostlin.

Kategorie

• masožravá rostlina
• rostlina není masožravá

Zdroj dat a citace

Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.

Vztah ke světlu je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 9, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). Indikační hodnoty pro stromy se vztahují k mladým jedincům rostoucím v bylinném nebo keřovém patře. V určovacím klíči byly hodnoty 1, 2, 3 sloučeny do kategorie stinná místa, hodnoty 4, 5, 6 do kategorie polostinná místa a hodnoty 7, 8 a 9 do kategorie světlá místa.

Kategorie

• stinná místa
• polostinná místa
• světlá místa

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Vztah k teplotě je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 9, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). V určovacím klíči byly hodnoty 1, 2, 3 sloučeny do kategorie chladná místa, hodnoty 4, 5, 6 do kategorie mírně teplá místa a hodnoty 7, 8 a 9 do kategorie teplá místa.

Kategorie

• chladná místa
• mírně teplá místa
• teplá místa

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Vztah k vlhkosti je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 12, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). V určovacím klíči byly hodnoty 1, 2, 3, 4 sloučeny do kategorie suché půdy, hodnoty 5 a 6 do kategorie čerstvé půdy, hodnoty 7, 8, 9 do kategorie vlhké půdy a hodnoty 10, 11 a 12 do kategorie vodní prostředí.

Kategorie

• suché půdy
• čerstvé půdy
• vlhké půdy
• vodní prostředí

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Vztah k půdní reakci je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 9, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). V kyselých prostředích tato indikační hodnota vyjadřuje variabilitu v pH, zatímco v prostředích neutrálních nebo bazických vyjadřuje spíš koncentraci vápníku. V určovacím klíči byly hodnoty 1, 2, 3 sloučeny do kategorie kyselé půdy, hodnoty 4, 5, 6, 7 do kategorie mírně kyselé až neutrální půdy a hodnoty 8 a 9 do kategorie bazické půdy.

Kategorie

• kyselé půdy
• mírně kyselé až neutrální půdy
• bazické půdy

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Vztah k živinám je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 9, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). Tyto hodnoty vyjadřují variabilitu v dostupnosti dusíku nebo fosforu a do jisté míry také primární produktivitu stanoviště. V určovacím klíči byly hodnoty 1, 2, 3 sloučeny do kategorie živinami chudá stanoviště, hodnoty 4, 5, 6 do kategorie živinami mírně bohatá stanoviště a hodnoty 7, 8 a 9 do kategorie živinami bohatá stanoviště.

Kategorie

• živinami chudá stanoviště
• živinami mírně bohatá stanoviště
• živinami bohatá stanoviště

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Vztah k zasolení půdy je definován prostřednictvím ellenbergovských indikačních hodnot vyjádřených na ordinální stupnici od 1 do 9, které pro českou flóru definovali Chytrý et al. (2018). Tato indikační hodnota vyjadřuje koncentraci lehce rozpustných solí, zejména síranů, chloridů a uhličitanů sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku. V určovacím klíči byly hodnoty 0, 1, 2, 3 sloučeny do kategorie neslané nebo mírně slané půdy, hodnoty 4, 5, 6 do kategorie slané půdy a hodnoty 7, 8 a 9 do kategorie silně slané půdy.

Kategorie

• neslané nebo mírně slané půdy
• slané půdy
• silně slané půdy

Zdroj dat a citace

Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018): Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.

Sádlo et al. (2007) hodnotili výskyty rostlinných taxonů v České republice v 88 základních biotopech sdružených do 13 širších biotopů. Míru vazby každého taxonu na biotop vyjádřili čtyřstupňovou stupnicí:

• 1 – výskyt – taxon se v biotopu vyskytuje, ale nemá zde ekologické optimum, často je zde vzácný
• 2 – optimum – biotop nebo jeho část je ekologickým optimem taxonu
• 3 – dominanta – taxon má v biotopu ekologické optimum a dosahuje zde často pokryvnosti vyšší než 25 % v plochách o velikosti ≥ 10 m² v bylinné vegetaci nebo o velikosti ≥ 100 m² v lesní a křovinné vegetaci
• 4 – konstantní dominanta – taxon je dominantou podle definice v předchozím bodě a současně určuje fyziognomii biotopu (např. vřes obecný ve vřesovišti) a vyskytuje se na alespoň 40 % lokalit biotopu

V určovacím klíči bylo pro zjednodušení použito pouze 13 širších biotopů a taxon byl do nich zahrnut tehdy, když měl aspoň pro jeden užší biotop v rámci daného širšího biotopu hodnotu 2, 3 nebo 4.

Kategorie

• Vegetace skal, sutí a zdí
• Vegetace alpínských a subalpínských trávníků
• Vodní vegetace
• Mokřadní a pobřežní bylinná vegetace
• Vegetace pramenišť a rašelinišť
• Louky a mezofilní pastviny
• Acidofilní trávníky
• Suché trávníky
• Trávníky písčin a vegetace skalních výchozů
• Vegetace slanisk
• Vřesoviště a křoviny
• Lesy
• Antropogenní vegetace

Zdroj dat a citace

Sádlo J., Chytrý M. & Pyšek P. (2007): Regional species pools of vascular plants in habitats of the Czech Republic. – Preslia 79: 303–321.

Údaj o výškových vegetačních stupních, v nichž se taxon vyskytuje v České republice, podle Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019). Je uveden nejnižší a nejvyšší výškový stupeň, v němž se taxon běžně vyskytuje. U některých taxonů jsou navíc uvedeny jako extrémy i výškové stupně, v nichž se taxon vyskytuje vzácně mimo své hlavní výškové rozpětí. Podhůří odpovídá sloučenému suprakolinnímu a submontánnímu stupni a hory odpovídají sloučenému montánnímu a supramontánnímu stupni v podrobnější klasifikaci výškových stupňů vymezené v Květeně České republiky (Skalický 1988).

Kategorie

• nížiny
• pahorkatiny
• podhůří
• hory
• subalpínský stupeň

Zdroj dat a citace

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.

Další literatura

Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění [Regional phytogeographical division]. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1 [Flora of the Czech Socialist Republic 1], p. 103–121, Academia, Praha.