Růstová forma popisuje potenciální délku života rostliny a jejích částí (ramet), její reproduktivní strategii a trvalost nadzemních částí (Klimešová et al. 2016, Ottaviani et al. 2017). Růstové formy zde dělíme do devíti kategorií, které rovněž zohledňují bylinný nebo dřevnatý charakter stonku. Jednoleté byliny žijí obvykle jen jednu sezónu, během níž se pohlavně rozmnožují. Některé z nich mohou být klonální, ale klonalita u nich zpravidla nevede k fragmentaci. Vytrvalé byliny se dělí do tří kategorií: (i) monokarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují jen jednou za život a nemají zdřevnatělé nadzemní části ani orgány klonálního růstu, (ii) polykarpické vytrvalé neklonální byliny, které se pohlavně rozmnožují víc než jednou za život, ale nemají orgány klonálního růstu, a (iii) klonální byliny, které mají orgány klonálního růstu, takže mohou během svého života fragmentovat a vytvářet samostatné jednotky (ramety) vegetativním rozmnožováním; celá rostlina se pohlavně rozmnožuje vícekrát za život, zatímco jednotlivé ramety se mohou rozmnožovat jedenkrát nebo vícekrát během svého života. Další kategorie zahrnují dřeviny, tj. rostliny s dřevnatějícími stonky, které mohou (ale nemusí) mít orgány klonálního růstu a být schopny fragmentace. Dřeviny se dělí na keříčky (rostliny vysoké zpravidla do 30 cm, zahrnující i druhy, u nichž z dřevnaté báze vyrůstají přímé bylinné prýty, které na podzim odumírají s výjimkou nejspodnější části s obnovovacími pupeny), keře (vyšší dřeviny větvené na bázi), stromy (vyšší dřeviny s vyvinutým kmenem a korunou), dřevnaté liány a parazitické epifyty, k nimž u nás patří jen Loranthus europaeus a Viscum album.
Data byla zčásti převzata z agregované databáze CLO-PLA verze 3.4 (Klimešová et al. 2017), původní kategorie však byly doplněny rozlišením bylinných a dřevnatých druhů a kromě toho byly doplněny údaje pro taxony nezahrnuté v databázi CLO-PLA.
Dřevojan P. (2020) Růstová forma. – www.pladias.cz.
Klimešová J., Nobis M. P. & Herben T. (2016) Links between shoot and plant longevity and plant economics
spectrum: Environmental and demographic implications. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and
Systematics 22: 55–62.
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017) CLO-PLA: a database of clonal and budbank
traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Ottaviani G., Martínková J., Herben T., Pausas J. G. & Klimešová J. (2017) On plant modularity traits: functions
and challenges. – Trends in Plant Science 22: 648–651.
Údaje o přítomnosti listů na rostlině, přeměnách a redukcích listů byly převzaty z Květeny České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a Klíče ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002).
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. Jr., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Řapík může být přítomen nebo chybět. U některých rostlin může být u některých listů přítomen a u jiných chybět. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002) a atlasy Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Jäger & Werner 2000).
Prokešová H. & Grulich V. (2017) Řapík. – www.pladias.cz.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Jäger E. J. & Werner K. (eds) (2000) Rothmaler, Exkursionsflora von Deutschland. Band 3. Gefäßpflanzen: Atlasband. Ed. 10. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg & Berlin.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011) Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák [New Hungarian Herbal. The vascular plants of Hungary: Figures]. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. Jr., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Barva květu je uvedena pro téměř všechny krytosemenné rostliny s výjimkou okřehků (Araceae p. p.) a některých kříženců, k nimž se přesné údaje o barvě květů nepodařilo zjistit.
Pokud má jeden druh více barev květu, jsou u planých druhů uvažovány všechny, a to bez ohledu na jejich frekvenci. Stejným způsobem jsou tedy hodnoceny jak druhy, které pravidelně vytvářejí populace rostlin s různou barvou květů (např. Corydalis cava a Iris pumila), tak druhy, kde se s barevnou odchylkou setkáváme spíše výjimečně (např. albinismus u Salvia pratensis nebo růžové květy u Ajuga reptans). Celá variabilita barvy květů ale není důsledně uvedena u rostlin pěstovaných, tudíž nemusí být zahrnuty všechny barevně odlišné kultivary (např. Gladiolus hortulanus a Callistephus chinensis). U rostlin s květy dvoubarevnými (např. Cypripedium calceolus) jsou uvedeny barvy obě, u rostlin s květy vícebarevnými (např. „strakatý“ pysk u Ophrys apifera) je uvedena barva převažující.
Má-li květ zřetelnou korunu nebo okvětí, udávaná barva květů se řídí těmito částmi. Pokud jsou u takového květu kontrastně zbarveny listeny (např. Melampyrum nemorosum), jejich barva se nebere v potaz. Pokud koruna nebo okvětí není vyvinuto, barva květu vychází z kalicha (např. Daphne mezereum), listenů (např. Aristolochia clematitis), souboru listenů a listenců v květenství (Euphorbia) nebo listenů obalíčku (Bupleurum longifolium). U áronovitých rostlin s kontrastně zbarveným vlastním květenství a toulcem (např. Calla palustris) je uvedena barva obou částí. U některých skupin rostlin s velmi redukovanými květy se udává celková barva květenství (např. Betula, Salix, některé Cyperaceae a Typhaceae). U lipnicovitých (Poaceae) jsou klásky hodnoceny jako zelené, a to bez ohledu na případný fialový nádech; výjimkou jsou např. Melica ciliata agg. a Cortaderia, hodnocené jako bílé. Rovněž v dalších, vzácných případech je jako barva květů uvedena barva květenství (např. zelená u Ficus carica). U zástupců hvězdnicovitých byla zvlášť hodnocena barva paprsku a terče v případě, že paprsek je vyvinut a kontrastně zbarven (např. Bellis perennis). U druhů s velmi drobnými úbory a málo zřetelnými květy byla hodnocena především barva zákrovu (např. Artemisia campestris a Xanthium). Barva zákrovu byla hodnocena i u „slaměnek“ (např. Helichrysum a Xeranthemum).
Informace o barvě květů byla získána z terénní znalosti, různých fotografií a popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně České republiky nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních druhů naší flóry), byly použity další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Kategorie
Štěpánková P. & Grulich V. (2019) Barva květu. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993) Flora of North America North of Mexico. – Oxford
University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994) Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical
Garden, St. Louis.
Květní obaly krytosemenných, tj. části květu, které nemají reprodukční funkci, mohou být rozděleny na kalich a korunu (heterochlamydní květy), anebo mohou být kalich a koruna morfologicky nerozlišitelné a tvořit okvětí (homochlamydní květy). Květní obaly mohou být redukované nebo mohou chybět.
V čeledi Apiaceae je přítomnost kališních zoubků hodnocena jako kalich redukovaný; pokud tyto zoubky nejsou zřetelné, je kalich hodnocen jako chybějící. U čeledi Asteraceae je kalich považován za redukovaný, jestliže je přeměněn v chmýr, šupiny nebo zřetelný lem na vrcholu nažky; pokud tyto struktury nejsou přítomny, je kalich považován za chybějící. V čeledi Cyperaceae je přítomnost okvětních štětinek hodnocena jako okvětí redukované. Květy u všech zástupců čeledi Poaceae jsou hodnoceny jako květy s okvětím redukovaným. U rodu Basella jsou květní obaly arbitrárně hodnoceny jako kalich, ačkoli je některé prameny klasifikují jako okvětí. Hodnocení „okvětí, někdy chybí“ nebo „okvětí redukované, někdy chybí“ znamená, že na rostlině mohou být současně přítomny květy s okvětím (případně redukovaným) i bez něj (např. Atriplex).
Údaje byly excerpovány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Prokešová H. & Štěpánková P. (2017) Květní obaly. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993) Flora of North America North of Mexico. – Oxford
University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994) Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical
Garden, St. Louis.
Kalich květů krytosemenných rostlin může být buď srostlý do kališní trubky (srostlolupenný, synsepalní kalich), nebo tvořený volnými kališními lístky (volnolupenný, chorisepalní kalich). U některých rostlin (zejména v čeledi Asteraceae) se kalich mění ve věneček štětinek označovaný jako chmýr. Taxony, které mají jak srostlolupenný, tak volnolupenný kalich (např. Platanus), se zde klasifikují jako „srostlolupenný i volnolupenný“. Češule (hypanthium) vzniká při srůstu květního lůžka s dolní částí květních obalů a tyčinkami. Podle jiných názorů jde o výsledek interkalárního růstu květního lůžka, v jehož důsledku vzniká pohárkovitý útvar, který na horním okraji nese oba kruhy květních obalů a tyčinky. Někdy dokonce srůstá vnitřní strana hypanthia s vnějšími stěnami plodolistů, čímž vzniká spodní semeník. U většiny rodů čeledi Onagraceae hypanthium vytváří nad semeníkem delší nebo kratší květní trubku.
Údaje o srůstu kalicha byly sestaveny podle příruček Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), jakož i atlasů Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Jäger & Werner 2000).
Prokešová H. & Grulich V. (2017) Srůst kalicha. – www.pladias.cz.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Jäger E. J. & Werner K. (eds) (2000) Rothmaler, Exkursionsflora von Deutschland. Band 3. Gefäßpflanzen: Atlasband. Ed. 10. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg & Berlin.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011) Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák [New Hungarian Herbal. The vascular plants of Hungary: Figures]. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. Jr., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Typy květenství vycházejí z morfologického systému použitého v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010). Přesné určení typu květenství je však často nejednoznačné kvůli různým interpretacím téhož objektu. U druhů s jednopohlavnými květy mohou být květy různých pohlaví uspořádány v odlišných typech květenství. V některých případech není možné typ květenství rozlišit bez podrobnějších znalostí evoluční morfologie, např. okolík versus lichookolík u rodu Butomus. Vyskytují se také květenství složená, jejichž jednotlivé komponenty mohou mít výrazně odlišnou stavbu, zejména u čeledi Asteraceae, kde může být až trojité skládání (např. Echinops sphaerocephalus má často kružel hlávek úborů).
Údaje byly získány z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontovány s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (www.tropicos.org/Project/Pakistan). U kritických skupin (např. Rubus) byla zejména u nedávno popsaných druhů tato charakteristika vyhledána v originálních pramenech.
Grulich V. & Štěpánková P. (2019) Typ květenství. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993) Flora of North America North of Mexico. – Oxford
University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994) Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical
Garden, St. Louis.
Tato vlastnost, definovaná pro byliny, vyjadřuje počet roků od začátku formování nadzemní části prýtu po jeho kvetení a plození (Serebryakov 1952). Protože podle morfologických znaků (např. přítomnost zbytků listů z předcházejícího roku) lze bezpečně rozeznat jen prýty s cyklicitou jeden rok (monocyklické prýty) od prýtů s cyklicitou více než jeden rok (di- a polycyklické prýty), používáme tyto dvě kategorie. U sympodiálně se větvících rostlin se vlastnost týká všech prýtů rostliny, protože všechny jsou potenciálně schopné kvetení, ale u monopodiálně se větvících rostlin se cyklicita týká jen kvetoucích prýtů (vysvětlení rozdílu mezi monopodiálním a sympodiálním větvením viz "Typ větvení orgánů klonálního růstu stonkového původu"). Monocyklické prýty jsou zpravidla bez listové růžice a všechny prýty v populaci mohou kvést. Oproti tomu di- a polycyklické prýty obvykle mají přízemní listovou růžici a populace prýtů obsahuje nekvetoucí listové růžice i kvetoucí prýty. Přítomnost kvetoucích prýtů a současně nekvetoucích listových růžic je však také typická pro monopodiálně se větvící rostliny (viz "Typ větvení orgánů klonálního růstu stonkového původu"). Údaje vznikly agregací různých pozorování pro jednotlivé taxony z databáze CLO-PLA3 (Klimešová & Klimeš 2006) tak, že byla vybrána častější hodnota a di- a polycyklické prýty byly sloučeny do jedné kategorie nazvané polycyklické prýty (Klimešová et al. 2017).
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017) CLO-PLA: a database of clonal and budbank
traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Klimešová J. & Klimeš L. (2006) CLO-PLA3: a database of clonal growth architecture of Central-European
plants. – http://clopla.butbn.cas.cz.
Serebryakov I. G. (1952) Morfologiya vegetativnykh organov vysshikh rastenii [Morphology of vegetative organs of higher plants]. – Sovetskaya nauka, Moskva.
Přítomnost hlavního (primárního) kořene je zaznamenána pro byliny. Hlavní kořen může být buď zachován po celý život rostliny, anebo v průběhu ontogeneze nahrazen adventivními kořeny. Je-li hlavní kořen jediným kořenem po celý život rostliny, rostlina není schopná tvořit kořeny na stoncích (adventivní kořeny) a je neklonální (pokud současně nedovede tvořit ani adventivní pupeny na kořenech; Groff & Kaplan 1988). Naopak v případě, že má rostlina hlavní kořen jen v raných stadiích ontogeneze a ten je později nahrazen adventivními kořeny vyrůstajícími z podzemních částí stonků, má předpoklady růst klonálně. U některých rostlin, které zachovávají hlavní kořen po celý život, může u starých jedinců docházet ke štěpení kořene a rozpadu rostliny na několik samostatných částí. Některé taxony produkují adventivní kořeny jen za určitých podmínek, jako je vlhká půda, poranění hlavního kořene nebo velké stáří rostliny.
Údaje o přítomnosti hlavního kořene vznikly agregací různých pozorování pro jednotlivé taxony z databáze CLO-PLA 3.4 (Klimešová & Klimeš 2006) tak, že byla vybrána častější hodnota (Klimešová et al. 2017).
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017) CLO-PLA: a database of clonal and budbank
traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Klimešová J. & Klimeš L. (2006) CLO-PLA3: a database of clonal growth architecture of Central-European
plants. – http://clopla.butbn.cas.cz.
Groff P. A. & Kaplan D. R. (1988) The relation of root systems to shoot systems in vascular plants. – Botanical Review 54: 387–422.
Jako banka pupenů jsou označovány všechny spící pupeny na rostlině, z nichž mohou vyrůst nové prýty, a to jak pupeny na stonku, tak pupeny na kořenech (Klimešová & Klimeš 2007). Nejdůležitější část pupenů je v našich podmínkách uložena při povrchu nebo pod povrchem půdy, tedy mimo dosah narušení nebo sezónního mrazu nebo sucha (Raunkiaer 1934). Zde uvedené údaje se proto týkají jen přízemní a podzemní banky pupenů.
Počet pupenů na orgánech uložených v různé hloubce půdy byl odhadnut podle morfologických znaků (Klimešová & Klimeš 2007). Odhad vychází z předpokladu, že v úžlabí každého listu (nebo listenu) je jeden pupen. Počty pro rostlinné jedince byly odhadnuty v kategoriích (0, 0–10, > 10 pupenů na prýt; Klimešová & Klimeš 2006) a dále byly použity středy těchto kategorií (0, 5, 15). Výsledná hodnota pro taxon je průměr těchto hodnot uváděných pro daný taxon a danou hloubku banky pupenů v databázi CLO-PLA 3.4 (Klimešová et al. 2017). Velikost podzemní banky pupenů byla stanovena jako součet počtů pupenů na prýt na povrchu půdy a v půdě. Hloubka podzemní banky pupenů byla stanovena jako průměrná hloubka pupenů. Kromě pupenů na stoncích má asi 10 % taxonů české flóry schopnost tvořit přídatné (adventivní) pupeny na kořenech nebo hypokotylu. Protože adventivní pupeny obvykle nelze přesně spočítat, pro kategorie se zahrnutými adventivními pupeny na kořenech nebo hypokotylu bylo arbitrárně přidáno pro každou hloubku 15 pupenů (pro zjednodušení používáme jen označení „pupeny na kořenech“ místo „adventivní pupeny na kořenech a hypokotylu“; Klimešová et al. 2017). Všechny charakteristiky se uvádějí jednak pouze pro pupeny stonkového původu (s vyloučením pupenů na kořenech), jednak pro všechny pupeny (včetně pupenů na kořenech):
Klimešová J., Danihelka J., Chrtek J., de Bello F. & Herben T. (2017) CLO-PLA: a database of clonal and budbank
traits of the Central European flora. – Ecology 98: 1179.
Klimešová J. & Klimeš L. (2006) CLO-PLA3: a database of clonal growth architecture of Central-European
plants. – http://clopla.butbn.cas.cz.
Klimešová J. & Klimeš L. (2007) Bud banks and their role in vegetative regeneration: a literature review and proposal for simple classification and assessment. – Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 8: 115–129.
Raunkiaer C. (1934) The life forms of plants and statistical plant geography. – Clarendon Press, Oxford.
Rostlinný parazitismus je založen na dvou mechanismech. První skupina parazitických rostlin parazituje přímo na jiné rostlině. K čerpání zdrojů z cévních svazků hostitele používají tito paraziti specializovaný orgán, haustorium, proto se označují jako haustorioví paraziti. Rostliny druhé skupiny parazitují na houbách, s nimiž navazují mykorhizní interakci a čerpají od nich organický uhlík; tyto rostliny se nazývají mykoheterotrofové.
Zástupci obou skupin vykazují různou míru závislosti na hostiteli. V rámci haustoriových parazitů se tradičně rozlišují zelení poloparaziti (tj. částeční paraziti s vlastní fotosyntézou, kteří ovšem mohou získávat i část organického uhlíku od hostitele) a nezelení holoparaziti (úplní paraziti bez schopnosti fotosyntetizovat). Z funkčního hlediska je dále významné, zda se napojují na kořen, anebo stonek hostitele. Hranice mezi částečným a úplným parazitismem není vždy ostrá. V české flóře však lze odlišit stonkové hemi- a holoparazity, které je obtížné odlišit v celosvětové flóře (Těšitel 2016). Proto zde používáme tradiční klasifikaci a jako holoparazity hodnotíme ty rostliny, které jsou v dospělosti převážně nezelené, i když některé mohou mít reziduální fotosyntézu (např. Cuscuta).
Ve skupině mykoheterotrofů existuje kontinuum od iniciálních mykoheterotrofů přes částečné mykoheterotrofy až po úplné mykoheterotrofy. U iniciálních mykoheterotrofů je mykoheterotrofní pouze gametofyt nebo klíčící rostlina, jejíž přežití je závislé na přítomnosti houby, ale dospělci jsou plně autotrofní, ač stále závislí na mykorhizní symbióze jakožto zdroji vody a minerálních živin. U částečných mykoheterotrofů fotosyntetizující dospělci od hub přijímají kromě vody a minerálních živin v různé míře i organický uhlík. Úplní mykoheterotrofové ztratili chlorofyl a mohou být s jistotou zařazeni mezi úplné parazity. U některých částečných mykoheterotrofů (např. rod Cephalanthera), můžeme najít chlorotické jedince, kteří postrádají chlorofyl a jsou zcela závislí na houbovém hostiteli.
Klasifikace haustoriových parazitů byla převzata z práce Těšitel (2016) a upravena zahrnutím stonkových polo- a holoparazitů. Mykoheterotrofní rostliny byly identifikovány podle práce Merckx (2012).
Těšitel J., Těšitelová T., Blažek P. & Lepš J. (2016) Parazitismus a mykoheterotrofie. – www.pladias.cz.
Těšitel J. (2016) Functional biology of parasitic plants: a review. – Plant Ecology and Evolution 149: 5–20.
Merckx V. S. F. T. (2012) Mycoheterotrophy: the biology of plants living on fungi. – Springer, Berlin.
Masožravé rostliny přitahují, chytají a zabíjejí svoji kořist, tj. živočichy (hlavně hmyz, nebo malé korýše) a prvoky, a následně získávají živiny z jejich mrtvých těl.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988) Květena České socialistické republiky [Flora of the Czech Socialist Republic]. Vol. 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky [Flora of the Czech Republic]. Vol. 8. – Academia, Praha.
Rostliny se dělí na ty, které nemají symbiotické bakterie fixující vzdušný dusík, a ty, které je mají. Druhou skupinu dále dělíme na rostliny, jejichž symbiotické bakterie patří do skupiny rhizobií (např. rody Allorhizobium, Bradyrhizobium, Mesorhizobium, Rhizobium a Sinorhizobium), a rostliny tvořící aktinorhizní symbiózu s bakteriemi rodu Frankia (Bond 1983, Pawlowski & Sprent 2007, Sprent 2008, Benson 2016).
V české flóře je skupina s rhizobii zastoupena prakticky celou čeledí bobovitých (Fabaceae). Výjimkou je několik nepůvodních okrasných dřevin (Cercis siliquastrum, Gleditsia triacanthos a Gymnocladus dioicus), které kořenové hlízky nemají (Tedersoo et al. 2018), což je obecně považováno za důkaz absence symbiózy. Některé studie však naznačují, že by mohlo docházet k funkční symbióze s fixátory dusíku i bez viditelných hlízek (Bryan et al. 1996). V kořenech Gleditsia triacanthos byla zaznamenána přítomnost bakteriálních struktur obdobných jako v hlízkách s rhizobii a také přítomnost nitrogenázy (Faria et al. 2002). Zmiňované rody také obsahují geny pravděpodobně související s tvorbou kořenových hlízek, i když jejich přesná funkce je nejasná (Graves et al. 1999). Přesvědčivé důkazy fixace dusíku u těchto druhů ale chybějí, a proto je prozatím považujeme za dusík nefixující.
Symbióza s rhizobii byla prokázána i u několika dalších čeledí (Tedersoo et al. 2018). Z nich do české flóry patří jen přechodně zavlečený Tribulus terrestris (Zygophyllaceae; Sabet 1946, Mahmood & Athar 1998).
Skupina s aktinorhizní symbiózou je u nás zastoupena především olšemi (Alnus spp.) a také pěstovanými druhy z čeledi Elaeagnaceae – Elaeagnus spp. a Hippophaë rhamnoides (Bond 1983, Benson 2016).
Blažek P. & Lepš J. (2016) Symbiotická fixace dusíku. – www.pladias.cz.
Benson D. R. (2016) Frankia & actinorhizal plants. – https://frankia.mcb.uconn.edu/ (accessed on 1 Feb 2021).
Bond G. (1983) Taxonomy and distribution of non-legume nitrogen-fixing systems. – In: Gordon J. C. & Wheeler C. T. (eds), Biological nitrogen fixation in forests: foundations and applications, p. 55–87, Martinus Nijhoff/Dr W. Junk Publ., The Hague.
Bryan J. A., Berlyn G. P. & Gordon J. C. (1996) Toward a new concept of the evolution of symbiotic nitrogen fixation in the Leguminosae. – Plant and Soil 186: 151–159.
de Faria S. M., Olivares F. L. & Xavier R. P. (2002) Nodule-structure in the roots of Gleditsia spp. a non-nodulating legume genus. – In: Pedrosa F. O., Hungria M., Yates G. & Newton W. E. (eds), Nitrogen fixation: from molecules to crop productivity. Current plant science and biotechnology in agriculture, vol 38. Springer, Dordrecht, p. 337.
Graves W. R., Foster C. M., Rosin F. M. & Schrader J. A. (1999) Two early nodulation genes are not markers for the capacity of leguminous nursery crops to form root nodules. – Journal of Environmental Horticulture 17: 126–129.
Mahmood A. & Athar M. (1998) Cyanobacterial root nodules in Tribulus terrestris L. (Zygophyllaceae). – In: Malik K. A. & Sajjad Mirza M. & Ladha J. K. (eds), Nitrogen fixation with non-legumes, Springer, Dordrecht, p. 345–350.
Pawlowski K. & Sprent J. I. (2007) Comparison between actinorhizal and legume symbioses. – In: Pawlowski K. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing actinorhizal symbioses, Springer, Dordrecht, p. 261–288.
Sabet Y. S. (1946) Bacterial root nodules in the Zygophyllaceae. – Nature 157: 656–657.
Sprent J. I. (2008) Evolution and diversity of legume symbiosis. – In: Dilworth M. J., James E. K., Sprent J. I. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing leguminous symbioses, Springer, Dordrecht, p. 1–21.
Tedersoo L., Laanisto L., Rahimlou S., Toussaint A., Hallikma T. & Pärtel M. (2018) Global database of plants with root-symbiotic nitrogen fixation: NodDB. – Journal of Vegetation Science 29: 560–568.
Taxony se dělí do skupin podle toho, zda jsou na území České republiky původní, anebo nepůvodní. Původní taxon vznikl na území České republiky v průběhu evoluce nebo se sem dostal bez přispění člověka z území, kde vznikl. Nepůvodní taxon se na území České republiky dostal v důsledku činnosti člověka z území, ve kterém je původní, anebo přirozenou cestou z území, ve kterém je nepůvodní. Nepůvodní taxony se dělí podle doby zavlečení na naše území na archeofyty a neofyty. Archeofyty jsou nepůvodní taxony zavlečené v období mezi počátkem neolitického zemědělství a rokem 1500, tj. dobou po objevu Ameriky charakterizovanou rozvojem zámořského obchodu. Neofyty jsou nepůvodní taxony zavlečené po roce 1500 (podrobné definice viz Richardson et al. 2000, Pyšek et al. 2008). Taxony zavlečené ve vrcholném středověku nebo raném novověku, ke kterým není k dispozici dostatek informací o přesnější době zavlečení, jsou zařazeny do sloučené kategorie Archeofyt/neofyt. V kategorii Pěstovaný v kultuře jsou uvedeny nepůvodní taxony, které se na území České republiky častěji pěstují, ale zatím nezplaňují. Kategorie Nedostatečně doložený výskyt ve volné přírodě zahrnuje nepůvodní druhy, u nichž je spontánní výskyt v krajině pochybný. Kategorie Taxon se v ČR nevyskytuje zahrnuje taxony se spornou dokumentací výskytu v ČR nebo takové, jejichž přítomnost se nepodařilo opakovaně potvrdit.
Údaje o původnosti pocházejí ze třetího vydání Katalogu nepůvodní flóry České republiky (Pyšek et al. 2022), kde jsou uvedeny i odkazy na originální zdroje informací.
Pyšek P., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Kaplan Z., Pergl J., Pokorná A., Axmanová I., Čuda J., Doležal J., Dřevojan P., Hejda M., Kočár P., Kortz A., Lososová Z., Lustyk P., Skálová H., Štajerová K., Večeřa M., Vítková M., Wild J. & Danihelka J. (2022) Catalogue of alien plants of the Czech Republic (3rd edition): species richness, status, distributions, habitats, regional invasion levels, introduction pathways and impacts. – Preslia 94: 447–577.
Pyšek P., Chytrý M., Moravcová L., Pergl J., Perglová I., Prach K. & Skálová H. (2008) Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. – Zprávy České botanické společnosti 43, Materiály 23: 219–222.
Richardson D. M., Pyšek P., Rejmánek M., Barbour M. G., Panetta F. D. & West C. J. (2000) Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. – Diversity and Distributions 6: 93–107.
Indikační hodnota pro světlo je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu ke světlu. Indikační hodnoty pro stromy se vztahují k mladým jedincům rostoucím v bylinném nebo keřovém patře.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Indikační hodnota pro teplotu je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k teplotě.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Indikační hodnota pro vlhkost je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 12, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k vlhkosti.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Indikační hodnota pro reakci půdy nebo vody je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k reakci prostředí. V kyselých prostředích tato indikační hodnota vyjadřuje variabilitu v pH, zatímco v prostředích neutrálních nebo bazických vyjadřuje spíš koncentraci vápníku.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Indikační hodnota pro živiny je vyjádřená na ordinální stupnici od 1 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Hodnoty se znakem „x“ označují generalisty, tedy taxony s širokou ekologickou amplitudou ve vztahu k dostupnosti živin. Tato hodnota vyjadřuje variabilitu v dostupnosti dusíku nebo fosforu a do jisté míry také primární produktivitu stanoviště.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.
Indikační hodnota pro salinitu je vyjádřená na ordinální stupnici od 0 do 9, kterou definovali Ellenberg et al. (1991). Hodnoty jednotlivých taxonů upravili a rozšířili pro českou flóru Chytrý et al. (2018). Tato indikační hodnota vyjadřuje koncentraci lehce rozpustných solí, zejména síranů, chloridů a uhličitanů sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku.
Chytrý M., Tichý L., Dřevojan P., Sádlo J. & Zelený D. (2018) Ellenberg-type indicator values for the Czech flora. – Preslia 90: 83–103.
Ellenberg H., Weber H. E., Düll R., Wirth V., Werner W. & Paulißen D. (1991) Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobotanica 18: 1–248.