Údaj o výšce taxonu je převzat z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019) a je relevantní pro oblast České republiky. Hodnoty jsou uváděny v metrech a vztahují se k plně vyvinutým rostlinám rostoucím ve volné přírodě. Pro každý taxon jsou uváděny dvě hodnoty: minimum (běžná dolní hranice) a maximum (běžná horní hranice).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Klasifikace životních forem podle Raunkiaerova systému (Raunkiaer 1934). Životní formy jsou převzaty z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019), přičemž dominantní životní forma se uvádí na prvním místě.
Makrofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny, kterými přežívají nepříznivé období, umístěnými nejméně 2 m nad zemí, obvykle stromy; nanofanerofyty jsou dřeviny s obnovovacími pupeny ve výšce 0,3–2 m nad zemí, obvykle menší keře; chamaefyty jsou byliny nebo nízké dřeviny s obnovovacími pupeny nad zemí do výše 30 cm; hemikryptofyty jsou vytrvalé nebo dvouleté byliny s obnovovacími pupeny na nadzemních stoncích těsně při povrchu půdy; geofyty jsou vytrvalé byliny s obnovovacími pupeny pod povrchem půdy, obvykle cibulemi, hlízami nebo oddenky; hydrofyty jsou rostliny s obnovovacími pupeny pod vodní hladinou, obvykle na dně; terofyty jsou jednoleté nebo ozimé byliny bez obnovovacích pupenů, které přežívají nepříznivá období pouze v semenech klíčících na podzim, v zimě nebo na jaře.
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Raunkiaer C. (1934): The life forms of plants and statistical plant geography. – Clarendon Press, Oxford.
Údaj o přítomnosti listů na rostlině a přeměnách listů. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010) a Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002).
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně České republiky [Key to the Flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Údaj o přítomnosti palistů, tj. párových listových úkrojků na bázi řapíku nebo přisedlé listové čepele. Palisty prchavé, tj. záhy opadavé (zpravidla po vývinu listové čepele), byly vždy posuzovány jako přítomné (např. Prunus). Jako palisty přítomné byly posuzovány i palisty vmezeřené, které nejsou morfologicky odlišitelné od pravých listů a tvoří s nimi čtyřčetné nebo vícečetné přesleny (Rubiaceae). Jako absence palistů byly naopak posuzovány případy přeměny palistů na žlázky (např. u rodu Lotus) nebo chlupovité útvary (např. u čeledi Portulacaceae).
Přítomnost palistů byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Holubová D., Štěpánková P. & Řezníčková M. (2017): Palisty. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Údaj o přítomnosti/nepřítomnosti řapíku. Jako zdroj dat byla použita Květena České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992; Slavík et al. 1995–2004; Štěpánková et al. 2010), Klíč ke květeně České republiky (Kubát et al. 2002), Új magyar füvészkönyv (Király et al. 2011) a Exkursionsflora von Deutschland (Rothmaler 2000).
Prokešová H. & Grulich V. (2017): Řapík. – www.pladias.cz.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Király G., Virók V. & Molnár V. (eds) (2011): Új Magyar füvészkönyv. Magyarország hajtásos növényei: ábrák. – Aggteleki Nemzeti Park Igazgatóság, Jósvafő.
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002): Klíč ke květeně Českérepubliky [Key to the flora of the Czech Republic]. – Academia, Praha.
Rothmaler W. (2000): Exkursionsflora von Deutschland. Gefäßpflanzen: Atlasband. – Spectrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Doba kvetení je uvedena jako měsíc začátku kvetení a konce kvetení taxonu v České republice. Údaj je převzat z Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Barva květu je uvedena pro téměř všechny krytosemenné rostliny s výjimkou okřehků (Araceae p. p.) a některých kříženců, k nimž se přesnější údaje o barvě květů nepodařilo zjistit.
Pokud se u jednoho druhu setkáváme s více barvami květu, jsou v případě planých druhů uvažovány všechny, a to bez ohledu na jejich frekvenci. Stejným způsobem jsou tedy hodnoceny jak druhy, které pravidelně vytvářejí populace rostlin s různou barvou květů (např. Corydalis cava a Iris pumila), tak i druhy, kde se s barevnou odchylkou setkáváme spíše výjimečně (např. albinismus u Salvia pratensis nebo růžové květy u Ajuga reptans). Celá variabilita barvy květů ale není důsledně uvedena u rostlin pěstovaných, takže nemusí být zahrnuty všechny barevně odlišné kultivary (např. Gladiolus hortulanus a Callistephus chinensis).
U rostlin s květy dvoubarevnými (např. Cypripedium calceolus) jsou uvedeny barvy obě, u rostlin s květy vícebarevnými, např. se „strakatým“ pyskem (např. Ophrys apifera), je uvedena barva převažující.
Má-li květ zřetelnou korunu nebo okvětí, udávaná barva květů se řídí těmito částmi. Pokud jsou u takového květu kontrastně zbarveny listeny (např. Melampyrum nemorosum), jejich barva není uvažována. Pokud koruna nebo okvětí není vyvinuto, barva květu vychází z kalicha (např. Daphne mezereum) nebo listenů (např. Aristolochia clematitis). Podobně u pryšců (Euphorbia) byla hodnocena barva soustavy listenů a listenců v květenství a u Bupleurum longifolium byla hodnocena barva listenů obalíčku. U áronovitých rostlin s kontrastně zbarveným vlastním květenství a toulcem (např. Calla palustris) je uvedena barva obou částí, zatímco u drobných vzplývavých druhů s miniaturními květy (okřehky) nebyla barva uvažována vůbec.
U dřevin s velmi redukovanými květy se udává celková barva květenství (např. jehnědy u rodu Betula nebo Salix). Podobným způsobem byla hodnocena barva redukovaných květů graminoidních rostlin, zejména Cyperaceae a Typhaceae. U lipnicovitých (Poaceae) byly klásky hodnoceny jako zelené, a to bez ohledu na případný fialový nádech; výjimkou jsou např. Melica ciliata agg. a Cortaderia, hodnocené jako bílé. Rovněž v dalších – málo obvyklých – případech je barva květů dána barvou květenství (např. Ficus carica – zelená).
U zástupců hvězdnicovitých byla zvlášť hodnocena barva paprsku a terče v případě, že paprsek je vyvinut a kontrastně zbarven (např. Bellis perennis). U druhů s velmi drobnými úbory a málo zřetelnými květy byla hodnocena především barva zákrovu (např. Artemisia campestris a Xanthium). Barva zákrovu byla hodnocena i u „slaměnek“ (např. Helichrysum a Xeranthemum).
Barvy květů byly rozděleny na tyto hlavní kategorie, zahrnující barvy různých odstínů a sytostí:
Informace o barvě květů byla získána z terénní znalosti, různých fotografií a popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010). U taxonů, které v Květeně ČR nejsou uvedeny, jakož i ve sporných případech (převážně u nepůvodních druhů naší flóry), byly použity další prameny, zejména Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Štěpánková P. & Grulich V. (2019): Barva květu. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Květní obaly, tj. části květu, které nemají reprodukční funkci, mohou být rozděleny na kalich a korunu (heterochlamydní kěty), nebo může být kalich a koruna morfologicky nerozlišitelná a tvořit okvětí (homochlamydní květy). Květní obaly mohou být redukované nebo chybět. V čeledi Apiaceae byla přítomnost kališních zoubků hodnocena jako kalich redukovaný; pokud tyto zoubky nejsou zřetelné, byl kalich hodnocen jako chybějící. U čeledi Asteraceae byl kalich hodnocen jako redukovaný, pokud je přeměněn v chmýr, šupiny nebo zřetelný lem na vrcholu nažky; pokud chmýr ani další analogické struktury nejsou přítomny, je uvedeno, že kalich chybí. V čeledi Cyperaceae byla přítomnost okvětních štětinek hodnocena jako okvětí redukované. Květy u všech zástupců čeledi Poaceae byly zahrnuty do kategorie okvětí redukované. U rodu Basella byly květní obaly arbitrárně hodnoceny jako kalich, ačkoli je některé prameny klasifikují jako okvětí. Hodnocení „okvětí, někdy chybí“ nebo „okvětí redukované, někdy chybí“ znamená, že na rostlině mohou být současně přítomny květy s okvětím (příp. redukovaným) i bez něj (např. v čeledi Amaranthaceae, zejména v rodu Atriplex). U rodu Aristolochia byly posuzovány skutečné (redukované) květní obaly, ačkoli v květu je mnohem nápadnější barevný srostlý zygomorfní listen (souměrnost květu je však posuzována s ohledem na tento listen).
Charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan).
Grulich V., Prokešová H. & Štěpánková P. (2017): Květní obaly. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Typy květenství vycházejí z morfologického systému použitého v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010). Přesné určení typu květenství je však často nejednoznačné kvůli různým interpretacím téhož objektu. U druhů s jednopohlavnými květy mohou být květy různých pohlaví uspořádány v odlišných typech květenství. V některých případech není možné typ květenství rozlišit bez podrobnějších znalostí evoluční morfologie, např. okolík versus lichookolík u rodu Butomus. Vyskytují se také květenství složená, jejichž jednotlivé komponenty mohou mít výrazně odlišnou stavbu, zejména u rostlin hvězdnicovitých (Asteraceae), kde může být až trojité skládání (např. Echinops nese často kružel hlávek úborů).
Charakteristika byla excerpována z popisů v Květeně České republiky (díly 1–8; Hejný et al. 1988–1992, Slavík et al. 1997–2004, Štěpánková et al. 2010) a v případech nejasností (především u nepůvodních taxonů naší flóry) konfrontována s dalšími prameny, zejména s popisy v kompendiích Flora of North America (Flora of North America Editorial Committee 1993), Flora of China (Wu et al. 1994) a Flora of Pakistan (http://www.tropicos.org/Project/Pakistan). U kritických skupin (např. rod Rubus) byla zejména u nedávno popsaných druhů tato charakteristika dohledána v originálních pramenech.
Grulich V. & Štěpánková P. (2019) Typ květenství. – www.pladias.cz.
Flora of North America Editorial Committee (eds) (1993): Flora of North America North of Mexico. – Oxford University Press, New York.
Flora of Pakistan. – http://www.tropicos.org/Project/Pakistan
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Wu Z., Raven P. H. & Huang D. (eds) (1994): Flora of China. – Science Press, Beijing & Missouri Botanical Garden, St. Louis.
Rostlinný parazitismus je založený na dvou mechanismech. První skupina parazitických rostlin parazituje přímo na jiné rostlině. K čerpání zdrojů z cévních svazků hostitele používají tito paraziti specializovaný orgán, haustorium, proto se označují jako haustorioví paraziti. Druhá skupina parazituje na houbách, s nimiž navazuje mykorhizní interakci a čerpá od nich organický uhlík, proto se tyto rostliny nazývají mykoheterotrofové.
Zástupci obou skupin vykazují různou míru závislosti na hostiteli. V rámci haustoriových parazitů se tradičně rozlišují zelení poloparaziti (tj. částeční paraziti s vlastní fotosyntézou, kteří ovšem mohou získávat i část organického uhlíku od hostitele) a nezelení holoparaziti (úplní paraziti bez schopnosti fotosyntetizovat). Z funkčního hlediska je dále významné, zda se napojují na kořen, nebo stonek hostitele. Hranice mezi částečným a úplným parazitizmem není vždy úplně jasná. Mezi holoparazity tak byly zařazeny rostliny v dospělosti převážně nezelené, i když některé mohou mít reziduální fotosyntézu (např. Cuscuta).
Ve skupině mykoheterotrofů existuje kontinuum od iniciálních mykoheterotrofů přes částečné mykoheterotrofy až po úplné mykoheterotrofy. U iniciálních mykoheterotrofů je mykoheterotrofní pouze gametofyt nebo klíčící rostlina, jejíž přežití je závislé na přítomnosti houby, ale dospělci jsou plně autotrofní, ač stále závislí na mykorhizní symbióze jakožto zdroji vody a minerálních živin. U částečných mykoheterotrofů fotosyntetizující dospělci od hub přijímají kromě vody a minerálních živin v různé míře i organický uhlík. Úplní mykoheterotrofové ztratili chlorofyl a mohou být s jistotou zařazeny mezi úplné parazity. U některých částečných mykoheterotrofů (např. rod Cephalanthera), můžeme najít chlorotické jedince (tj. jedince postrádající chlorofyl), kteří jsou závislí na houbovém symbiontu v plné míře.
Klasifikace haustoriových parazitů byla převzata podle práce Těšitel (2016) a upravena. Identifikace mykoheterotrofních rostlin byla provedena podle práce Merckx (2012).
Těšitel J., Těšitelová T., Blažek P. & Lepš J. (2016): Parazitismus a mykoheterotrofie. – www.pladias.cz.
Těšitel J. (2016): Functional biology of parasitic plants: a review. – Plant Ecology and Evolution 149: 5–20.
Merckx V. S. F. T. (2012): Mycoheterotrophy: The biology of plants living on fungi. – Springer, Berlin.
Masožravé rostliny jsou rostliny, které přitahují, chytají a zabíjejí svoji kořist, tj. živočichy (hlavně hmyz, nebo malé korýše) a prvoky, a následně získávají živiny z jejich mrtvých těl. Nedochází zde k toku energie z kořisti do masožravých rostlin.
Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds) (1988): Květena České socialistické republiky 1. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds) (1990): Květena České republiky 2. – Academia, Praha.
Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B.(eds) (1992): Květena České republiky 3. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds) (2000): Květena České republiky 6. – Academia, Praha.
Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds) (1997): Květena České republiky 5. – Academia, Praha.
Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds) (1995): Květena České republiky 4. – Academia, Praha.
Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds) (2004): Květena České republiky 7. – Academia, Praha.
Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds) (2010): Květena České republiky 8. – Academia, Praha.
Rostliny jsou rozděleny na ty, které nemají symbiotické bakterie fixující vzdušný dusík, a na ty, které je mají. Ty dělíme do skupiny, jejichž symbiotické bakterie patří do skupiny rhizobií (např. rody Allorhizobium, Bradyrhizobium, Mesorhizobium, Rhizobium a Sinorhizobium), a skupiny tvořící symbiosu s bakteriemi rodu Frankia (Bond 1983, Pawlowski & Sprent 2007, Sprent 2008, Benson 2016).
Blažek P. & Lepš J. (2016): Symbiotická fixace dusíku. – www.pladias.cz.
Benson D. R. (2016): Frankia & Actinorhizal Plants. – http://web.uconn.edu/mcbstaff/benson/Frankia/FrankiaHome.htm (accessed on 28 Apr 2016)
Bond G. (1983): Taxonomy and distribution of non-legume nitrogen-fixing systems. – In: Gordon J. C. & Wheeler C. T. (eds), Biological nitrogen fixation in forests: foundations and applications, p. 55–87, Martinus Nijhoff/Dr W. Junk Publ., The Hague.
Pawlowski K. & Sprent J. I. (2007): Comparison between actinorhizal and legume symbioses. – In: Pawlowski K. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing actinorhizal symbioses, p. 261–288, Springer, Dordrecht.
Sprent J. I. (2008): Evolution and diversity of legume symbiosis. – In: Dilworth M. J., James E. K., Sprent J. I. & Newton W. E. (eds), Nitrogen-fixing leguminous symbioses, p. 1–21, Springer, Dordrecht.
Taxony jsou rozděleny do skupin v závislosti na tom, zda jsou na území České republiky původní, nebo nepůvodní. Nepůvodní taxony jsou rozděleny podle toho, zda byly na území České republiky zavlečeny v předkolumbovském období (archeofyty), nebo v novověku (neofyty). Další kategorií nepůvodních taxonů jsou taxony pěstované, ale dosud nezplanělé.
Původní taxon na území České republiky vznikl v průběhu evoluce nebo se sem dostal bez přispění člověka z území, kde vznikl. Nepůvodní taxon se na území České republiky dostal v důsledku činnosti člověka z území, ve kterém je původní, anebo přirozenou cestou z území, ve kterém je nepůvodní. Archeofyt je definován jako nepůvodní taxon zavlečený v období mezi počátkem neolitického zemědělství a rokem 1500, tj. dobou následující po objevení Ameriky charakterizovanou rozvojem zámořského obchodu. Neofyt je nepůvodní taxon zavlečený po roce 1500 (podrobné definice viz Richardson et al. 2000, Pyšek et al. 2008). Zvlášť jsou uváděny nepůvodní taxony, které jsou na území České republiky pouze pěstovány v kultuře, ale nezplaňují.
Údaje o původnosti a době zavlečení pocházejí z Katalogu nepůvodní flóry České republiky (Pyšek et al. 2012; zde jsou uvedeny i odkazy na originální zdroje informací o původu taxonů) a jsou doplněny o údaje ze Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky (Danihelka et al. 2012) a novější údaje.
Danihelka J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647–811.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. jun., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255.
Pyšek P., Chytrý M., Moravcová L., Pergl J., Perglová I., Prach K. & Skálová H. (2008): Návrh české terminologie vztahující se k rostlinným invazím. – Zprávy České botanické společnosti 43, Materiály 23: 219–222.
Richardson D. M., Pyšek P., Rejmánek M., Barbour M. G., Panetta F. D. & West C. J. (2000): Naturalization and invasion of alien plants: concepts and definitions. – Diversity and Distributions 6: 93–107.
Údaj o výskytu taxonu v lesním prostředí podle metodiky použité v německém národním seznamu lesních taxonů (Schmidt et al. 2011). Jako výchozí zdroj dat byly použity údaje ze seznamu taxonů v českých biotopech (Sádlo et al. 2007), které byly agregovány a expertně revidovány na základě terénní zkušenosti a literatury. Klasifikace každého taxonu byla provedena samostatně pro oblast termofytika a oblast sloučeného mezofytika a oreofytika (Skalický 1988).
Taxony byly klasifikovány do kategorií:
Dřevojan P., Chytrý M., Sádlo J. & Pyšek P. (2016): Vazba na lesní prostředí. – www.pladias.cz
Sádlo J., Chytrý M. & Pyšek P. (2007): Regional species pools of vascular plants in habitats of theCzech Republic. – Preslia 79: 303–321.
Schmidt M., Kriebitzsch W.-U. & Ewald J. (eds.) (2011): Waldartenlisten der Farn- und Blütenpflanzen, Moose und Flechten Deutschlands. – BfN-Skripten 299: 1–111.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1, p. 103–121, Academia, Praha.
Údaj o výškových vegetačních stupních, v nichž se taxon vyskytuje v České republice, podle Klíče ke květeně České republiky (Kaplan et al. 2019). Je uveden nejnižší a nejvyšší výškový stupeň, v němž se taxon běžně vyskytuje. U některých taxonů jsou navíc uvedeny jako extrémy i výškové stupně, v nichž se taxon vyskytuje vzácně mimo své hlavní výškové rozpětí. Podhůří odpovídá sloučenému suprakolinnímu a submontánnímu stupni a hory odpovídají sloučenému montánnímu a supramontánnímu stupni v podrobnější klasifikaci výškových stupňů vymezené v Květeně České republiky (Skalický 1988).
Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek Jr. J., Kirschner J., Kubát K., Štěpánek J. & Štech M. (eds) (2019): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha.
Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění [Regional phytogeographical division]. – In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M. (eds), Květena České socialistické republiky 1 [Flora of the Czech Socialist Republic 1], p. 103–121, Academia, Praha.
Počet základních polí a kvadrantů síťového mapování středoevropské flóry na území České republiky, v nichž byl taxon zaznamenán. Základní pole mají rozměr 10 × 6 minut (10 ve směru západ–východ, 6 ve směru jih–sever), což na 50. rovnoběžce odpovídá přibližně 12,0 × 11,1 km, tj. 133,2 km2. Území České republiky obsahuje celkem 679 těchto základních polí (včetně neúplných pohraničních polí). Kvadranty jsou odvozeny od základních polí síťového mapování rozdělených na čtvrtiny a mají rozměr 5 × 3 minuty (5 ve směru západ–východ, 3 ve směru jih–sever), což na 50. rovnoběžce odpovídá přibližně 6,0 × 5,55 km, tj. 33,3 km2. Údaj se generuje z aktuálních záznamů o rozšíření taxonů v databázi Pladias. Údaje označené při revizi jako chybné se nezapočítávají.
Pladias. Databáze české flóry a vegetace. www.pladias.cz.