Struktura a druhové složení. Adenostylo-Athyrietum tvoří druhově chudé porosty s dominantní papratkou horskou (Athyrium distentifolium), dosahující většinou výšky 60–100(–140) cm a pokryvnosti 90–100 %. V horní vrstvě bylinného patra se vyskytují i další statné druhy bylin, např. Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Senecio nemorensis agg. a Veratrum album subsp. lobelianum. Naopak v zástinu v mezerách mezi trsy papratky jsou zastoupeny druhy nižšího vzrůstu, jako je Oxalis acetosella, Stellaria nemorum, Trientalis europaea a Vaccinium myrtillus. Oproti porostům asociace Daphno mezerei-Dryopteridetum filicis-maris jsou papratkové porosty druhově chudší: obvykle se v nich vyskytuje kolem 15 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je zpravidla vyvinuto slabě, s pokryvností nižší než 5 %, protože pod papratkovými porosty se vytváří silná vrstva surového humusu.
Stanoviště. Papratkové porosty se vyskytují většinou na závětrných svazích různých sklonů (10–40°) převážně severní až východní orientace v nadmořské výšce 1000–1400 m. Jde o vlhká, často zastíněná stanoviště při horní hranici lesa, kde nelesní papratkové porosty často plynule přecházejí v podrost papratkových smrčin. V zimě se zde hromadí mohutná sněhová pokrývka a její pozvolné odtávání dlouho do jara zajišťuje dostatek vlhkosti. Sníh také poskytuje papratce tepelnou ochranu, která je důležitá vzhledem k citlivosti tohoto druhu k pozdním mrazům. Půdy jsou většinou hluboké a dobře vyvinuté, i když kamenité (Jeník 1961, Sýkora & Štursa 1973).
Dynamika a management. Adenostylo-Athyrietum je přirozené nelesní společenstvo, jehož rozloha však mohla být v minulosti uměle rozšířena na místě vykácených papratkových smrčin, např. v okolí Ovčárny v Hrubém Jeseníku. Při zachování současných podmínek je vhodné ponechat tuto vegetaci bez zásahů člověka.
Variabilita. V asociaci Adenostylo-Athyrietum lze rozlišit dvě varianty (Kočí 2001a):
Varianta Adenostyles alliariae (ADE01a) se vyznačuje zastoupením vysokých horských bylin rozšířených hlavně v subalpínském stupni, jako je Adenostyles alliariae, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius a Veratrum album subsp. lobelianum. Tato varianta se vyskytuje především v oblasti horní hranice lesa ve vyšších pohořích.
Varianta Luzula sylvatica (ADE01b) je vymezena absencí některých horských druhů a naopak přítomností lesních druhů, např. Dryopteris carthusiana, D. dilatata a Luzula sylvatica. Zpravidla je také lépe vyvinuto mechové patro. V pohořích dosahujících subalpínského stupně je tato varianta vázána na níže položené oblasti v lesním stupni. V pohořích, která nedosahují subalpínského stupně, jde zpravidla o porostní mezery v nejvýše položených oblastech a místa, na nichž dochází díky reliéfu k akumulaci sněhu.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nebylo v minulosti ani v současnosti hospodářsky využíváno. Pravděpodobně není ohroženo přímými vlivy, nebezpečí však mohou znamenat změny v rozložení sněhové pokrývky, např. kvůli výsadbě dřevin v subalpínském stupni nebo aktivitám spojeným se sjezdovým lyžováním, jako je umělé zasněžování a zhutňování sněhové pokrývky. Ve společenstvu se vyskytují některé ohrožené a vzácné druhy rostlin, např. Aconitum plicatum, Gentiana pannonica a Salix appendiculata.