Struktura a druhové složení. Jde o rozvolněné porosty sprašových svahů, ve kterých se vyskytují reliktní druhy pleistocenní sprašové stepi, merlíkovitý polokeř bytel rozprostřený (Kochia prostrata), trsnatá tráva žitňák hřebenitý (Agropyron pectinatum), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum) a mimo naše území také další merlíkovitý polokeř bělostník růžkatý (Krascheninnikovia ceratoides). U nás, stejně jako v panonské oblasti Rakouska, je však tato vegetace vyvinuta fragmentárně a uvedené druhy se nevyskytují na lokalitách společně, s výjimkou společného výskytu druhů Agropyron pectinatum a Taraxacum serotinum na Znojemsku. Reliktní druhy sprašové stepi jsou doprovázeny druhy úzkolistých suchých trávníků (např. Artemisia campestris, Festuca valesiaca a Stipa capillata), vytrvalými ruderálními druhy suchých hlinitých půd (např. Bromus inermis, Elytrigia intermedia, Falcaria vulgaris, Reseda lutea a Salvia nemorosa) i jednoletými ruderálními druhy (např. Bromus tectorum, Descurainia sophia a Sisymbrium orientale subsp. orientale). V porostech dokumentovaných fytocenologickými snímky se vyskytovalo 12–16 druhů cévnatých rostlin na ploše o velikosti 25 m². Mechové patro má velmi malou pokryvnost nebo zcela chybí.
Stanoviště. Tato asociace se vyskytuje převážně na strmých sprašových svazích. V panonské oblasti Dolních Rakous a v minulosti i na jižní Moravě to byly především sprašové stěny v zářezech úvozových cest, případně strmé sprašové svahy narušované půdní erozí nebo činností králíků, ale i okraje polí a vinic (Tomšovic 1989). Na strmém sprašovém svahu narušovaném králíky se dnes vyskytuje porost s Agropyron pectinatum a Taraxacum serotinum u Hnízda, zatímco porost s Kochia prostrata u Újezdu u Brna se nachází v zářezu železniční trati.
Dynamika a management. Jde o reliktní a ustupující společenstvo, jehož výchozí typy s větším zastoupením stepních druhů a menším podílem ruderálních druhů se v našich nížinách patrně hojně vyskytovaly v pleistocénu. Holocenní zvlhčení klimatu způsobilo zarůstání rozvolněných suchých stepí konkurenčně silnějšími stepními druhy, které postupně vytlačily druhy, jako je Agropyron pectinatum a Kochia prostrata, na strmé sprašové svahy. I na těchto stanovištích však dochází k postupnému zániku jejich populací. Pozitivní vliv na přežití těchto druhů mohou mít králíci, kteří udržují v porostu volné plošky; po epidemiích myxomatózy je však potřeba sledovat, zda se porost nadměrně nezapojuje. V tom případě by měl být ochranářský management orientován na umělé narušování porostů. Vzhledem k charakteru ohrožení druhů Agropyron pectinatum a Kochia prostrata je žádoucí jejich záchranná kultivace a případná repatriace na přirozená stanoviště (Tomšovic 1989).
Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá hospodářský význam, je však mimořádně významná pro ochranu biodiverzity, protože druhy Agropyron pectinatum i Kochia prostrata jsou u nás glaciální relikty a každý z nich se vyskytuje na jediné poslední zachovalé lokalitě. Oba druhy a asociace Agropyro-Kochietum jsou bezprostředně ohroženy zánikem při zarůstání svých stanovišť kompetičně silnějšími druhy bylin v důsledku omezení disturbancí nebo eutrofizace prostředí atmosférickým spadem. Některé lokality pravděpodobně také zarostly křovinami (např. Lycium barbarum) a akátem (Robinia pseudacacia).
Taxonomická poznámka. Zólyomi (1958) použil ve jménu asociace jméno druhu Agropyron cristatum (L.) P. B. Tento druh je ve střední Evropě zastoupen poddruhem A. cristatum subsp. pectinatum (M. Bieb.) Tzvel., který Kubát et al. (2002) chápou jako samostatný druh A. pectinatum (M. Bieb.) P. B.