Struktura a druhové složení. V závislosti na periodě narušení zahrnuje asociace rozvolněné i zapojené slanomilné porosty. Dominují v nich traviny, např. psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera) a ostřice žitná (Carex secalina), případně mochna husí (Potentilla anserina). Výška porostu se pohybuje většinou v rozmezí 20–120 cm. Druhová bohatost kolísá v rozmezí 20–30 druhů cévnatých rostlin na 16–25 m² a na nenarušovaných stanovištích poměrně rychle klesá. Spolu s halofyty jsou hojně zastoupeny druhy ruderálních, mokřadních a mezofilních trávníků. Porosty mívají heterogenní, mozaikovitý charakter. Lokální rozdíly v zamokření, ve stáří disturbovaných míst a někdy i v šíření jednotlivých klonálních druhů podmiňují střídání plošek s trsnatými ostřicemi (např. Carex otrubae a C. secalina), s vysokými mokřadními travinami (např. Bolboschoenus maritimus s. l.), nízkými klonálními druhy (např. Elytrigia repens) a jednoletkami (např. Centaurium pulchellum). Mechové patro je obvykle vyvinuto slabě.
Stanoviště. Agrostio-Juncetum se vyskytuje na narušovaných stanovištích s vyšší koncentrací solí v půdě. V České republice jde především o teplé a kontinentálně laděné oblasti s ročními srážkami pod 520 mm. Půdy jsou obvykle více zamokřeny než půdy pod trávníky asociace Loto tenuis-Potentilletum anserinae. Porosty jsou vázány na vlhké terénní sníženiny, okraje polí, pobřeží rybníků či blízké okolí minerálně bohatých pramenů. Velká část lokalit se také nachází na narušovaných antropogenních biotopech, jako jsou mokré úhory, rozježděné trvalé louže v obcích a jezírka v lomech a na výsypkách. Geologickým podkladem jsou především druhohorní a třetihorní jílovce a slínovce. Zvláště v létě mají půdy vyšší koncentrace rozpustných solí a často až extrémně vysoký obsah uhličitanu vápenatého.
Dynamika a management. Jde o sekundární vegetací podmíněnou disturbancemi půdního povrchu. Vzniká na opakovaně silně narušovaných stanovištích, např. po orbě či po častějších přejezdech těžkých vozidel. Vlivem mechanického zraňování i občasného mělkého zaplavení se v porostech udržují holé plošky, které představují vhodná stanoviště pro konkurenčně slabé druhy, jako jsou Atriplex prostrata subsp. latifolia, Carex secalina, Centaurium pulchellum, Juncus ranarius, Lythrum hyssopifolia a Plantago uliginosa. Pravidelné narušování a kolísání hladiny podzemní vody přispívá k vyšší druhové diverzitě. Pokud je cyklus narušování přerušen, zvláště chybí-li zraňování substrátu, postupně ve vegetaci převáží Agrostis stolonifera, Bolboschoenus maritimus s. l., Phragmites australis nebo Ranunculus repens. Přirozená sukcese se může novým narušením kdykoliv vrátit do iniciální fáze. Pro zachování této ochranářsky cenné vegetace je proto nezbytné mechanické narušování v několikaletých intervalech.
Variabilita. Podobně jako u asociace Loto tenuis-Potentilletum anserinae lze i u tohoto společenstva rozlišit druhově bohatší jihomoravské porosty s větším podílem halofytů a subhalofytů, např. Aster tripolium subsp. pannonicus, Juncus gerardii a Pulegium vulgare, a druhově chudší severočeské porosty, v nichž je silněji zastoupena skupina druhů mokrých luk.
Hospodářský význam a ohrožení. Na rozdíl od předchozí asociace neměla slaniska s ostřicí žitnou pravděpodobně ani v minulosti soustavné hospodářské využití. Jako součást větších komplexů halofilní vegetace využívaných k pastvě dobytka byla příležitostně spásána. Místy se vytvořila po pokusu o převod mokré subhalofilní louky na ornou půdu. Pole na takových pozemcích se zpravidla brzy ukázala jako neúrodná, a proto byla ponechána ladem. Slaniska s ostřicí žitnou jsou v současnosti významná především pro zachování biodiverzity, neboť se na nich vyskytují některé ohrožené druhy rostlin a živočichů. Jsou ohrožena především změnami vodního režimu a dlouhodobou absencí narušování půdního povrchu.