Třída Alnetea glutinosae zahrnuje azonální lesní a křovinná společenstva mokřadních olšin a vrbin vázaná na podmáčená stanoviště se stagnující vodou. Ve stromovém a keřovém patře dominují nejčastěji olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba popelavá (Salix cinerea) nebo vrba ušatá (S. aurita). Mimo naše území jsou to také např. Myrica gale a Salix atrocinerea, ale i Alnus incana a Pinus sylvestris, které se v menší míře vyskytují v mokřadních olšinách i v České republice. Pro bylinné patro je charakteristický výskyt vytrvalých mokřadních druhů, jako jsou Calamagrostis canescens, Galium palustre, Lycopus europaeus, Lysimachia thyrsiflora, L. vulgaris a Scutellaria galericulata. V porostech dlouhodobě zaplavených vodou se uplatňují také hydrofyty (např. Lemna minor, místy i Hottonia palustris). Druhové složení mokřadních olšin a vrbin je u sukcesně mladších porostů ovlivněno charakterem předchozí bylinné vegetace, kterou dřeviny přerostly. Častý je výskyt druhově chudých porostů s podrostem vysokých ostřic a dalších travin s klonálním typem růstu, např. Carex acutiformis, Phragmites australis a Scirpus sylvaticus. Druhově bohatá jsou naopak společenstva, která nahradila méně produktivní mokřadní louky. Konkurenčně slabé druhy s krátkým životním cyklem se uplatňují v mokřadních olšinách a vrbinách pouze v malé míře. Jejich výskyt je omezen na disturbovaná místa, jako jsou napajedla zvěře, kaliště prasat, vývratové kupy a louže s kolísající vodou.

Vegetace třídy Alnetea glutinosae má eurosibiřské rozšíření (Bodeux 1955) a její výskyt byl doložen také ze severní Afriky (Amigo et al. 2004). Osídluje podmáčená stanoviště se stagnující, vysoko položenou hladinou podzemní vody. Hojně se vyskytuje v pobřežní zóně rybníků a jezer, na opuštěných mokřadních loukách, při okrajích přechodových rašelinišť a ve slepých ramenech řek. Stanoviště jsou zejména v případě mokřadních olšin (v menší míře i u mokřadních vrbin) diferencována na vystouplé kopečky a prohlubně. Zatímco v prohlubních stojí voda po velkou část roku (často s výjimkou léta), kopečky jsou po celý rok mimo dosah hladiny podzemní vody. Tyto rozdíly podmiňují střídání hydrofytů, hygrofytů, ale i mezofytů na malých vzdálenostech (Döring-Mederake 1987, Douda et al. 2012). Kopečkovitý mikroreliéf se vysvětluje různým způsobem: mineralizací organické složky půd, slehnutím půd, odnosem půdního materiálu kolísající vodou nebo zmlazováním olše na padlých kmenech a ostřicových trsech, které doprovází tvorba chůdovitých kořenů (Jílek 1958, Jeník 1980, Korpeľ 1995). Stejně jako vegetace jsou i půdy silně ovlivněny podzemní vodou. Nejčastěji jde o organozemě nebo gleje s výraznou akumulací rašelinné organické hmoty ve svrchní části půdního profilu. Stanoviště jsou oligotrofní až eutrofní. Půdní reakce je kyselá až neutrální. Úživnost stanoviště a jeho pH představují nejvýznamnější gradienty ovlivňující variabilitu vegetace mokřadních olšin a vrbin. Ve srovnání s tím je geografický a výškový gradient vzhledem k azonálnímu charakteru těchto společenstev méně významný (Douda 2008).

Mokřadní olšiny a vrbiny jsou přirozenou součástí sukcesního vývoje mokřadních společenstev. Primárně zarůstají zazemněné vodní plochy a sekundárně osídlují opuštěné mokřadní louky. Jejich rozšíření bylo v minulosti silně omezeno hospodařením člověka v krajině. Novodobého rozvoje se dočkaly v 19. a zejména 20. století důsledkem změn hospodaření v krajině, které byly doprovázeny ponecháním nelesních mokřadních společenstev spontánní sukcesi (Douda et al. 2009).

Třída se člení do dvou řádů, z nichž první (Alnetalia glutinosae Tüxen 1937) zahrnuje mokřadní olšiny a druhý (Salicetalia auritae Doing 1962) mokřadní vrbiny. Mokřadní vrbiny se jako keřová společenstva někdy oddělují do samostatné třídy Franguleteaalni (např. Pott 1995, Weber 1998, Franz & Willner in Willner & Grabherr 2007: 58–61). Pro jejich floristickou podobnost a sukcesní provázanost s mokřadními olšinami ponecháváme oba tyto typy vegetace třídě Alnetea glutinosae.