Struktura a druhové složení. Alysso-Sedetum je teplomilné společenstvo sukulentů, mechů a lišejníků na mělkých, často disturbovaných karbonátových půdách. Jarních efemér je oproti asociaci Cerastietum výrazně méně a mají menší pokryvnost, přičemž mezi nimi převažují druhy s širší ekologickou valencí, jako je Holosteum umbellatum, Medicago minima a Poa bulbosa. Dominantou porostů jsou obvykle sukulentní chamaefyty, zejména rozchodník bílý (Sedum album), mechy (nejčastěji Syntrichia ruralis a Tortella inclinata) a lišejníky (např. Cladonia foliacea a druhy rodu Peltigera). Výrazně je zastoupena skupina krátkověkých suchomilných druhů poloruderálního charakteru, z nichž mnohé jsou archeofyty, např. Echium vulgare, Erodium cicutarium, Polycnemum majus a Setaria viridis. Z původních druhů naší květeny zde roste např. Acinos arvensis, Alyssum alyssoides, Arenaria serpyllifolia agg., Centaurea stoebe a Teucrium botrys. Indikačně významnými lišejníky jsou Fulgensia fulgens a Psora decipiens, které však jsou patrné hlavně v zimě, kdežto ve vegetační sezoně nezřídka ucházejí pozornosti. Z okolní vegetace do porostů často v omezené míře přesahují suchomilné hemikryptofyty, např. Alyssum montanum, Bromus erectus, Potentilla arenaria a Sanguisorba minor, z velké části opět druhy vázané na biotopy poloruderálního rázu. Fenologické optimum této vegetace je v druhé polovině dubna, kdy kvete většina efemér. V té době se v porostech vyskytuje obvykle 15–30 druhů cévnatých rostlin na ploše 1–10 m². Později lze porosty rozeznat v okolních trávnících podle větší pokryvnosti mechového patra, případně podle výskytu sukulentů.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na vápencích a dalších bazických horninách, např. třetihorních vulkanitech nebo vápnitých slepencích. Vzácně je přítomno na přirozených stanovištích, jako jsou skalní hrany, terásky, lavice a plošiny, okraje sutí nebo mělké kamenité půdy silně vypásaných a sešlapávaných míst. Mnohem častější je však na druhotných stanovištích, např. na lomových etážích a stěnách nebo skalních výchozech v zářezech cest.

Dynamika a management. Společenstvo stabilizují extrémní klimatické vlivy, jako jsou letní sucha, účinek zimních regelací nebo větrná eroze. Je přirozenou vegetací na skalních plošinách s velmi mělkou vrstvou půdy, která se při oblevách silně zvlhčí (např. průtokem vody prosakující z výše položeného svahu). Pak se v rozhodující míře uplatňuje vliv jehlového ledu, který blokuje uchycení suchomilných hemikryptofytních druhů trávníků (především ze třídy Festuco-Brometea). Tyto porosty bývají dosti rozsáhlé, někdy až přes 100 m². Týž faktor se projevuje na antropogenních biotopech, kde se navíc často uplatňuje efekt malého sukcesního stáří a vzdálenosti od lokalit suchých trávníků, což opět znesnadňuje kolonizaci biotopů hemikryptofyty.

Variabilita. Podle toho, zda dominují sukulenty, anebo mechy a lišejníky, se jednotlivé porosty výrazně fyziognomicky liší, zbytek druhové skladby však zůstává podobný. Významněji se projevují rozdíly v chemismu půdy. Podle toho rozlišujeme dvě varianty:

Varianta Alyssum montanum (TFF02a) odpovídá vývoji společenstva na vápencích. V porostech jsou hojné hemikryptofyty, a to spíše bazifilní (např. Alyssum montanum, Sanguisorba minor a Verbascum lychnitis,), kdežto acidofilní druhy chybějí.

Varianta Trifolium arvense (TFF02b) se vyskytuje na méně vápnitých podkladech, jako jsou vápnité slepence, spility, čediče nebo krystalické vápence s menším podílem karbonátů. Je charakterizována příměsí acidofilních jednoletek (např. Trifolium arvense a Veronica verna), acidofilních mechů (např. Polytrichum piliferum a Racomitrium canescens) a lišejníků (Cetraria aculeata). Byla popsána jako samostatná asociace Trifolio arvensis-Sedetum albi Vicherek in Chytrý et Vicherek 1996.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá přímý hospodářský význam, ale je významným sukcesním stadiem v opuštěných lomech, využitelným i jako cílová vegetace při rekultivaci řízenou sukcesí. Uplatňuje se jako útočiště některých ohrožených druhů rostlin. Je bez ohrožení, neboť jeho výskyty na přirozených stanovištích jsou dostatečně stabilní a sekundární výskyty na antropogenních biotopech se periodicky obnovují na nových místech.

Syntaxonomická poznámka. K této asociaci lze přiřadit pravděpodobně také asociaci Saxifrago tridactylitae-Poëtum compressae Géhu 1961, která je uváděna z našeho území (Kolbek & Vicherek in Moravec et al. 1995: 88–92) a charakterizována výskytem druhu Saxifraga tridactylites, případně i dominantou Poa compressa, a vazbou na koruny zdí. Spojujícím znakem je poloruderální ráz porostů a výskyt bazifilních mechů a sukulentů. Druh Saxifraga tridactylites se u nás vyskytuje v rozmanitých kombinacích s jinými druhy a patrně nemá smysl rozlišovat na základě jeho výskytu samostatnou asociaci.