Struktura a druhové složení. Anthriscetum trichospermae je teplomilné nitrofilní společenstvo, ve kterém dominuje kerblík třebule (Anthriscus cerefolium), nejčastěji zastoupený poddruhem k. t. štětinoplodý (A. c. subsp. trichosperma). Vzácněji dominuje i původně kulturní poddruh k. t. pravý (A. c. subsp. cerefolium). Porosty jsou často dvouvrstevné. S větší konstancí se v horní vrstvě vedle kerblíku vyskytují další ozimé a jarní terofyty (např. Bromus sterilis, Capsella bursa-pastoris, Galium aparine a Geranium robertianum) a dvouleté a víceleté nitrofilní hemikryptofyty (např. Alliaria petiolata, Ballota nigra, Chelidonium majus a Lamium maculatum). V přízemní vrstvě jsou zastoupeny nízké jednoleté druhy, jako jsou Stellaria media nebo Veronica sublobata. Porosty jsou většinou hustě propletené a někdy poléhavé. Často rostou v lemech křovin, popř. plotů nebo stěn zídek, které jim slouží jako opora. V porostech se vyskytuje zpravidla 10–15 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–16 m². Mechové patro se vyskytuje jen sporadicky.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje podél cest a stezek lemujících křoviny (např. porosty Lycium barbarum, Sambucus nigra a Syringa vulgaris), na okrajích akátin, suťových lesů a při patách zastíněných vlhkých zídek. Stanoviště jsou většinou zastíněná nebo mírně osluněná, půdy jsou kypré, humózní, bohaté na dusíkaté látky, na jaře čerstvě vlhké, ale přes léto většinou silně vysychají. To omezuje růst statnějších širokolistých druhů (např. Urtica dioica) a umožňuje rozvoj konkurenčně slabších jarních druhů. Společenstvo je častěji zmiňováno z blízkého okolí starých hradů a zámků (Hejný et al. 1979, Kopecký & Hejný 1992, Mucina in Mucina et al. 1993: 203–251) a v některých oblastech má zřejmě vazbu na polohy někdejších vinic.
Dynamika a management. Anthriscus cerefolium má optimum vývoje v květnu, kdy má dostatek světla a vlhka a nebrání mu ve vývoji konkurenčně silnější byliny. Během června se rychle vytrácí, spolu s dalšími ozimými a jarními terofyty usychá a v létě na ploše zůstávají mezernaté porosty víceletých hemikryptofytů, jako jsou Ballota nigra a Chelidonium majus. Na podzim opět klíčí ozimé terofyty (např. Anthriscus cerefolium, Bromus sterilis, Galium aparine a Geranium robertianum), které přetrvávají zimu ve vegetativním stavu a často již v dubnu tvoří nápadné porosty.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo je poměrně vzácné, ale nikoliv ohrožené. Hospodářský význam nemá.
Syntaxonomická poznámka. Vzhledově podobné porosty jako Anthriscus cerefolium vytváří u nás silně ohrožený kerblík obecný (Anthriscus caucalis), ale nedostatek snímkového materiálu je nedovoluje podrobněji hodnotit. Porosty tohoto druhu, které rostou na rumištích a mají převahu ruderálních druhů (např. Malva neglecta a Asperugo procumbens), lze patrně řadit do třídy Stellarietea mediae. Odpovídají asociaci Lactuco-Anthriscetum caucalidis Mucina et Zaliberová 1986 uváděné z Německa, Rakouska a Slovenska (Mucina & Zaliberová 1986, Mucina in Mucina et al. 1993: 203–251, Jarolímek 1994, Jarolímek et al. 1997, Brandes 2007). Jiné porosty druhu Anthriscus caucalis se však skladbou i ekologií velmi podobají asociaci Anthriscetum trichospermae. Z našeho území toto společenstvo není fytocenologicky dokumentováno, i když je s největší pravděpodobností spíše přehlíženo. Porosty s dominujícím Anthriscus caucalis byly fytocenologicky doloženy pouze z Brna (Simonová 2006), vyskytují se však také např. v Praze, Kralupech nad Vltavou a Staré Boleslavi (Sádlo, nepubl.).