nové hledání »

Asociace XCE02

Arctietum lappae Felföldy 1942

Ruderální vegetace s lopuchem plstnatým a lopuchem větším

Struktura a druhové složení. Arctietum lappae tvoří dvouvrstevné až třívrstevné porosty vysokých hemikryptofytů dosahujících výšky až 2 m. Porosty jsou většinou uzavřené, ale mohou být i rozvolněné. Nejvyšší porostní patro tvoří statné dvouleté až víceleté byliny lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), lopuch větší (A. lappa) a vytrvalý pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris). V nižší vrstvě jsou zastoupeny další ruderální druhy sušších půd (např. Ballota nigra, Carduus acanthoides, Cirsium arvense a Tanacetum vulgare) a také širokolisté nitrofilní byliny třídy Galio-Urticetea (např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Lamium album, Rumex obtusifolius a Urtica dioica) a vysoké trávy (např. Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Poa trivialis). V této vrstvě se často vyskytuje poléhavé jednoleté Galium aparine. Přízemní vrstva se většinou vlivem silného zástinu nevyvíjí. V prosvětlenějších porostech v ní však rostou vedle juvenilních jedinců z vyšších porostních pater také některé nízké poléhavé nebo růžicovité hemikryptofyty (např. Achillea millefolium agg., Convolvulus arvensis, Lolium perenne, Plantago major, Ranunculus repens a Taraxacum sect. Ruderalia) i některé jednoleté ruderální byliny (např. Chenopodium album agg. a Tripleurospermum inodorum). V porostech se obvykle nachází 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro většinou není vyvinuto.

Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje na výslunných až polostinných stanovištích s vysychavými až vlhkými, hlinitými až hlinitojílovitými, živinami bohatými půdami. Často obsazuje různé antropogenní substráty s příměsí stavebního odpadu, štěrku nebo kamení. Osídluje skládky, okraje cest a příkopy podél silnic, lemy zdí a plotů, rumiště v okolí zemědělských budov a další podobná místa.

Dynamika a management. V raných stadiích sukcese se v porostech mohou vyskytovat některé jednoleté a dvouleté ruderální druhy předchozí vegetace řazené nejčastěji do svazů Atriplicion, Sisymbrion officinalis nebo Malvion neglectae. Postupně se však tyto druhy vytrácejí a vznikají většinou hustě zapojené porosty lopuchů (Arctium spp.), doprovázené dalšími statnými a konkurenčně silnými hemikryptofyty a trávami. Porosty mají fenologické optimum v létě a na začátku podzimu. Díky velké konkurenční schopnosti a značnému generativnímu množení dominant se společenstvo může na lokalitě udržovat dlouhou dobu. Lopuchy se šíří především na srsti zvířat (Lhotská et al. 1987).

Variabilita. Kopecký & Hejný (1992) na našem území rozlišují v rámci asociace Arctietum lappae variantu sušších stanovišť s Artemisia vulgaris a Elytrigia repens a mezofilní variantu s Urtica dioica a s vysokou stálostí mezofilních druhů třídy Galio-Urticetea. Podobně v závislosti na vlhkosti stanovišť rozlišujeme následující varianty:

Varianta Artemisia vulgaris (XCE02a) zahrnuje porosty s dominantním Arctium lappa, ale často je s velkou pokryvností zastoupeno i A. tomentosum. Vedle těchto druhů se ve vyšší vrstvě bylinného patra vyskytují také Artemisia vulgaris a Elytrigia repens. Často jsou zastoupeny další ruderální druhy, např. Carduus acanthoides, Melilotus officinalis, Solidago canadensis, Tanacetum vulgare a Tripleurospermum inodorum. Tyto porosty se vyvíjejí na sušších stanovištích převážně v teplejších pahorkatinách.

Varianta Anthriscus sylvestris (XCE02b) zahrnuje porosty s dominantním Arctium tomentosum. Vyznačuje se zastoupením nitrofilních druhů vlhkých až vysychavých půd ze třídy Galio-Urticetea (např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Chelidonium majus, Galium aparine a Lamium album). Vyskytuje se na místech s příznivějšími vlhkostními podmínkami zvláště v pahorkatinách a podhorských oblastech. Tato vegetace je některými autory popisována jako samostatná asociace Arctio-Artemisietum vulgaris Oberdorfer et al. ex Seybold et Müller 1972, ve které se však jako dominanta převážně vyskytuje A. lappa. Naopak u nás i na Slovensku (Jarolímek et al. 1997) v těchto porostech dominuje A. tomentosum. Slovenští autoři tento fakt vysvětlují poněkud posunutou cenologickou vazbou obou druhů lopuchů oproti západní Evropě. Obdobné porosty byly popsány také jako asociace Arctio tomentosi-Rumicetum obtusifolii Passarge 1959 (např. Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 380–410). Jelikož oba druhy lopuchů (Arctium lappa a A. tomentosum) mají širokou ekologickou amplitudu a vyskytují se často s velkou pokryvností společně, přikláníme se k rozlišování dvou variant v rámci jedné šířeji pojaté asociace spíše než dvou samostatných asociací.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá zvláštní hospodářský ani ochranářský význam. Především ve venkovských sídlech v teplejších oblastech představuje starobylý typ vegetace (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202), ve kterém se místy vyskytují některé vzácné teplomilné ruderální druhy a v dřívějších dobách pěstované léčivé rostliny. Ze Slovenska zmiňují Jarolímek et al. (1997) například druhy Malva pusilla, Marrubium vulgare a Nepeta cataria. U nás jsou nálezy podobných druhů v této vegetaci velmi vzácné (častěji byla zaznamenána např. Leonurus cardiaca s. l.).


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací