Svaz Arction lappae zahrnuje ruderální vegetaci s převahou vytrvalých druhů kolonizující mírně vlhká až vysychavá antropogenní stanoviště v sídlech a jejich okolí. Ve společenstvech jsou zastoupeny především nitrofilní dvouděložné byliny patřící mezi C nebo CR stratégy (např. Aegopodium podagraria. Anthriscus sylvestris. Arctium lappa. A. tomentosum. Artemisia vulgaris. Ballota nigra. Chenopodium bonus-henricus. Cirsium arvense. Conium maculatum. Heracleum sphondylium. Lamium album. Rumex obtusifolius. Sambucus ebulus. Silene latifolia subsp. alba. Tanacetum vulgare . Urtica dioica). Většina těchto druhů se vyznačuje dobrou konkurenční schopností a širokou ekologickou amplitudou a osídluje stanoviště s různými vlhkostními podmínkami. Dále jsou zastoupeny trávy (např. Arrhenatherum elatius. Dactylis glomerata. Elytrigia repens a Poa trivialis) a některé běžné luční dvouděložné byliny (např. Achillea millefolium agg., Glechoma hederacea. Plantago lanceolata. Taraxacum sect. Ruderalia a Veronica chamaedrys). V nižších vrstvách porostů se vyskytují jednoleté a dvouleté ruderální druhy (např. Galium aparine. Geum urbanum a Tripleurospermum inodorum) a druhy zhutnělých půd (např. Convolvulus arvensis. Lolium perenne, Plantago major a Poa annua). Mechové patro se u této vegetace vyvíjí jen zřídka, a to v sukcesně starších porostech na vlhčích půdách. Jsou v něm zastoupeny pleurokarpní (převážně plazivé) i akrokarpní druhy mechorostů.

Společenstva svazu Arction lappae jsou vázána především na venkovská sídla a jejich okolí (Wittig 2002), vyskytují se ale i ve městech. Typickými stanovišti jsou například skládky, rumiště, navážky, okolí hnojišť a kompostů, ruderalizované břehy vodních toků a nádrží, lemy zdí a plotů, okraje cest nebo ruderální plochy v sousedství železnic. Půdy mají obvykle velký obsah živin a jsou různého složení. Často jde o substráty s příměsí antropogenního skeletu (např. popel, štěrk a stavební odpad) nebo obohacené různými zbytky organického původu (sláma, staré ovoce a zelenina, piliny apod.). Vegetace svazu Arction lappae osídluje jak osluněná stanoviště, kde půda vysychá, tak zastíněná stanoviště, kde se půda udržuje čerstvě vlhká až vlhká a obsahuje více humusu. V závislosti na vlhkostních podmínkách se více uplatňují teplomilné a suchomilné druhy, anebo naopak druhy mezofilní, které jsou náročnější na živiny a vyžadují větší půdní a vzdušnou vlhkost.

V sukcesi navazují společenstva svazu Arction lappae zpravidla na jednoletou ruderální vegetaci třídy Stellarietea.mediae. Dlouhodobý výskyt některých společenstev svazu je podmíněn občasným narušováním půdního povrchu, nejčastěji hrabáním drůbeže, mírným sešlapem nebo přisypáváním odpadu. Na těchto stanovištích se většinou udržují otevřené porosty, kde se několik dominantních druhů obvykle vyskytuje ve skupinkách, mezi kterými se nadále uplatňují jednoleté ruderální druhy (především ze svazů Malvion neglectae a Coronopodo-Polygonion arenastri). Bez vlivu disturbancí většinou převládnou statné konkurenčně silné druhy a vznikají zapojené porosty, jejichž další vývoj může směřovat ke křovinám nebo lesním porostům.

Vegetace svazu Arction lappae je složena jednak z původních druhů, které patří mezi apofyty a v současné krajině jsou značně rozšířeny na antropogenních stanovištích (Anthriscus sylvestris. Artemisia vulgaris. Elytrigia repens. Heracleum sphondylium. Urtica dioica aj.), jednak z hojných archeofytů (např. druhy rodu Arctium. Ballota nigra. Chelidonium majus. Chenopodium bonus-henricus. Cirsium arvense. Conium maculatum. Lamium album. Leonurus cardiaca s. l., Sambucus ebulus a Tanacetum vulgare). Neofyty jsou zastoupeny méně; kromě častěji přítomných vytrvalých druhů Solidago canadensis . S. gigantea jde především o běžné jednoleté ruderální druhy (např. Amaranthus retroflexus. Conyza canadensis . Sisymbrium loeselii).

Tato vegetace byla rozšířena pravděpodobně již v neolitu, kdy osídlovala různá člověkem ovlivněná stanoviště (Wittig 2002). Na základě archeobotanických nálezů byl svaz Arction lappae rekonstruován ze středověku, kdy byl pravděpodobně rozšířen například na smetištích a rumištích uvnitř sídel a v příkopech vně hradeb (Opravil 1990, 1996). V současnosti tato vegetace vlivem rostoucí urbanizace venkovské krajiny ustupuje, což se týká především společenstev, která byla vázána na specifická vesnická stanoviště udržovaná tradičním hospodařením. Dřívější bohatší porosty byly na mnoha místech nahrazeny porosty druhově ochuzenými (Kopecký & Hejný 1992). Ustupují zvláště některé archeofyty, které byly v minulosti využívány jako léčivky a jejichž spontánní porosty byly často záměrně ponechávány nebo se pěstovaly přímo v zahradách, odkud mohly zplaňovat (Wittig 2002). Dnes je většina těchto druhů spíše vzácná (např. Leonurus cardiaca s. l., Nepeta cataria . Verbena officinalis). Z hospodářského hlediska nemá tato vegetace větší význam. Může plnit asanační a půdoochrannou funkci. Některé druhy mají využití jako léčivé rostliny (Hejný et al. 1979).

Areál svazu Arction lappae se rozprostírá od západní přes střední Evropu (Sissingh 1950, Weber 1961) a zasahuje i do severní Evropy (Dierßen 1996, Lawesson 2004). Směrem na jih a jihovýchod je nahrazován svazem Onopordion acanthii (Sissingh 1950, Weber 1961). Vegetace řazená do svazu Arction lappae se vyskytuje i v různých částech evropského Ruska a zasahuje až na Jižní Ural (Išbirdin et al. 1988, Korotkov et al. 1991, Mirkin & Sujundukov 2008). V České republice je svaz rozšířen po celém území. V teplých a suchých nížinách a pahorkatinách tvoří často přechodné porosty ke společenstvům dalších svazů třídy Artemisietea vulgaris (především svazu Onopordion acanthii), naopak na mezičtějších stanovištích nebo v humidnějších oblastech ve vyšších polohách má blíže k ruderální vegetaci třídy Galio-Urticetea, zvláště svazu Aegopodion podagrariae (Hejný et al. 1979, Kopecký & Hejný 1992). Analogická variabilita se projevuje i při srovnání této vegetace mezi jižní až jihovýchodní a střední až severozápadní Evropou (Mucina 1991, Kopecký & Hejný 1992).

Ve srovnání s předchozím přehledem rostlinných společenstev České republiky (Hejný in Moravec et al. 1995: 144–151) nerozlišujeme asociace Urtico-Artemisietum vulgaris Hadač 1978 a Artemisio-Melilotetum albi Hadač 1978 pro jejich slabou floristickou diferenciaci. Asociace Tanaceto vulgaris-Artemisietum vulgaris Sissingh 1950 byla přeřazena do svazu Dauco-Melilotion.

V okolních zemích se častěji uvádějí ještě asociace Leonuro cardiacae-Ballotetum nigrae Slavnić 1951, Balloto-Malvetum sylvestris Gutte 1966 a Cirsietum lanceolati-arvensis Morariu 1942. První asociace zahrnuje teplomilné a suchomilné porosty s výrazným zastoupením Leonurus cardiaca s. l. a dalších archeofytů a u nás se pravděpodobně vyskytuje jen velmi vzácně v nejteplejších oblastech. Další dvě asociace zahrnují floristicky jen málo vyhraněné porosty, které z našeho území nejsou dostatečně doloženy snímky, a proto je nerozlišujeme.

Vedle svazu Arction lappae je někdy rozlišován ještě svaz Rumicion obtusifolii Gutte 1972 (např. Gutte 1972, Gutte & Hilbig 1975), kam jsou řazena společenstva oblastí s chladnějším a vlhčím klimatem. Tvoří přechod mezi svazy Arction lappae . Rumicion alpini (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202). V našem přehledu řadíme tuto vegetaci do svazu Arction lappae.