Svaz Arrhenatherion elatioris zahrnuje mezofilní luční porosty ovlivňované pravidelnou sečí a výjimečně i extenzivní pastvou. Dominují výběžkaté trávy, které vytvářejí vícevrstvé porosty. Ve svrchní vrstvě jsou to širokolisté druhy, zejména ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata) a trojštět žlutavý (Trisetum flavescens), v nižší vrstvě kostřavy (Festuca pratensis, F. rubra agg.), psineček obecný (Agrostis capillaris) a lipnice luční (Poa pratensis s. l.). Na rozdíl od ostatních svazů luční vegetace nejsou výrazněji zastoupeny horské druhy, vlhkomilné druhy ani druhy přizpůsobené ke spásání nebo sešlapu. Travní dominanty doprovázejí vytrvalé širokolisté byliny, které tvoří výrazně pestrobarevný květnatý aspekt před první (jarní) sečí a méně pestrý aspekt před druhou (letní) sečí. Louky jsou na živinami bohatých stanovištích velmi produktivní; jejich výnos dosahuje bez hnojení 3 až 4 tuny sena na hektar a u hnojených luk mohou být výnosy až dvojnásobné (Rychnovská et al. 1985).

Mezofilní ovsíkové louky rostou na plošinách vyšších říčních teras nebo na mírných svazích, úpatích a úbočích kopců, od nížin až po vrchoviny a podhorské oblasti v nadmořských výškách do 600 m, místy až 800 m. Jsou vázány spíše na vlhké oblasti s mírným klimatem, ročním úhrnem srážek 500–700 mm a ročním teplotním průměrem 6–9 °C. Půdy patří nejčastěji k typu kambizemí, na aluviích také fluvizemí, jsou hlinitopísčité až písčitohlinité, živinami středně až dobře zásobené, většinou humózní, hluboké, na neutrálním, mírně bazickém i mírně kyselém podloží.

Jde o antropicky podmíněnou vegetaci na stanovištích původních tvrdých luhů, dubohabřin až bučin, případně i acidofilních doubrav. Louky jsou dlouhodobě závislé na pravidelném obhospodařování, zejména seči, extenzivní pastvě, případně doplňkovém hnojení, které může být v současnosti nahrazeno atmosférickým spadem živin. Právě eutrofizace a ponechání ladem způsobují degradaci mezofilních květnatých luk. Ta se zprvu projevuje převládnutím trsnatých širokolistých trav na úkor úzkolistých trav a dvouděložných bylin, tedy celkovým ochuzením druhového spektra, a následně expanzí apofytů a archeofytů. V dalším sukcesním vývoji travní porosty zarůstají křovinami a náletem stromů. Mezofilní a nitrofilní druhy květnatých luk se často vyskytují i na ruderálních stanovištích, jako jsou meze a náspy. To usnadňuje prolínání přirozené luční vegetace s apofytními ruderálními společenstvy (Kopecký & Hejný 1992). Ruderální druhy těchto stanovišť pak mohou zpětně snadněji vstupovat do luční vegetace.

Svaz Arrhenatherion elatioris je hojně rozšířen ve střední Evropě, zasahuje však až na Pyrenejský poloostrov (Rivas-Martínez et al. 2001), Britské ostrovy (Rodwell et al. 1992), do jižní Skandinávie (Dierßen 1996), na Ukrajinu (Solomakha 1995) a do Pobaltí (Balevičien&279; & Tučien&279; in Rašomavičius 1998: 28–76). Na jihu vyznívá na Apeninském poloostrově, v bývalé Jugoslávii (Horvat et al. 1974, Rexhepi 1994, Kojiă et al. 1998) a Rumunsku (Coldea 1991). V České republice se hojně vyskytuje v termofytiku a mezofytiku, v nižším oreofytiku je výskyt omezen na klimaticky příznivější obhospodařovaná stanoviště s živinami bohatými půdami. V minulosti byl výskyt v podhorských oblastech místy podpořen kejdováním pozemků, např. v Krkonoších.

Ve středoevropské fytocenologické literatuře byla v tradičním pojetí vymezena široká asociace Arrhenatheretum elatioris Braun 1915 s řadou edaficky nebo mezoklimaticky podmíněných subasociací. Někteří autoři (Görs 1966, Passarge 1969) tuto asociaci rozdělili na úžeji pojaté asociace. Ellmauer & Mucina (in Mucina et al. 1993a: 297–401) vymezili pro Rakousko tři úžeji pojaté asociace, mezofilní a eutrofní Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatioris Passarge 1964, suchomilné a oligotrofnější Ranunculo bulbosi-Arrhenatheretum elatioris Ellmauer in Mucina et al. 1993 a vlhkomilné a eutrofní Ranunculo repentis-Alopecuretum pratensis Ellmauer in Mucina et al. 1993. V našem pojetí akceptujeme první dvě asociace, zatímco třetí považujeme za přechodnou až totožnou s Poo trivialis-Alopecuretum pratensis ze svazu Deschampsion cespitosae. Chudší mezofilní louky s převahou krátkostébelných a úzkolistých trav, které byly v České republice dosud převážně řazeny do asociace Trifolio-Festucetum rubrae Oberdorfer 1957, jsou v tomto přehledu převážně řazeny do asociace Poo-Trisetetum flavescentis Knapp ex Oberdorfer 1957. Rakouští autoři (Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401, Ellmauer 1994) řadí asociaci Poo-Trisetetum flavescentis do nově popsaného svazu podhorských luk Phyteumo-Trisetion (Passarge 1969) Ellmauer et Mucina in Mucina et al. 1993. Ta však u nás neobsahuje podhorské a horské druhy, a proto ji ponecháváme ve svazu Arrhenatherion elatioris. Lokální asociace Festuco trachyphyllae-Arrhenatheretum elatioris Jehlík 1968 a Alchemillo acutilobae-Arrhenatheretum elatioris Jehlík 1986 nejsou v následujícím přehledu rozlišovány, protože představují degradovanou ruderální fázi ovsíkových luk bez výraznějších diagnostických druhů (Jehlík 1986).