Třída Artemisietea vulgaris zahrnuje relativně teplomilnou a suchomilnou antropogenní vegetaci, jejíž ráz udávají dvouleté až vytrvalé ruderální druhy patřící převážně mezi C a CR stratégy. Tato vegetace osídluje především antropogenní stanoviště v sídlech a jejich okolí, ale vyvíjí se i na polopřirozených stanovištích jen slabě ovlivněných lidskou činností. Jde o mírně nitrofilní až nitrofilní vegetaci rostoucí většinou na plně osluněných a výhřevných stanovištích se suchými nebo periodicky vysychajícími půdami, které mají různé zrnitostní složení. Většinou mají velký podíl skeletu a jsou mělké a silně propustné. Mohou být ale i hluboké, hlinité až jílovité. Mnohé asociace kolonizují i čistě antropogenní substráty, jako jsou navážky štěrku, stavebního materiálu a smetiště.
Tato vegetace má blízký vztah k jednoleté ruderální vegetaci třídy Stellarietea mediae. Zatímco vegetace třídy Stellarietea mediae se vyvíjí na čerstvě vytvořených nebo často narušovaných substrátech, vegetace třídy Artemisietea vulgaris na ni zpravidla navazuje v průběhu sekundární sukcese. Vyskytuje se také na místech s méně častými disturbancemi, způsobovanými zpravidla činností člověka nebo zvířat, případně i erozí půdy na svazích. Při úplné absenci disturbancí však postupně přechází v různé typy travinné nebo keřové vegetace. Nezřídka však osídluje i nově navrstvené substráty nebo místa s čerstvě narušeným povrchem půdy, kde se uplatňuje jako první vývojové stadium v procesu sekundární sukcese.
Oproti vytrvalé ruderální vegetaci třídy Galio-Urticetea je pro společenstva třídy Artemisietea vulgaris typická absence většího množství mezofilních druhů. Výjimkou je svaz Arction lappae, ve kterém se uplatňují jak suchomilné a teplomilné druhy, tak i některé druhy mezofilnější a na živiny náročnější. Společenstva třídy Artemisietea vulgaris jsou často obohacována o druhy z okolní vegetace, nejčastěji luk nebo suchých trávníků, ale i z vegetace písčin a mělkých skeletovitých půd třídy Koelerio-Corynephoretea.
Původ vegetace řazené do třídy Artemisietea vulgaris je různý. Některá společenstva se vyvíjela na přirozených a polopřirozených stanovištích už před neolitem. Podle pylových analýz a dnešních ekologických nároků některých druhů lze soudit na výskyt této vegetace nebo jí podobných, historicky původnějších vegetačních typů už v prostředí chladné pleistocenní stepi. Pravděpodobný je výskyt těchto společenstev na čerstvě navátých sprašových substrátech, které snadno prorůstaly oddenkaté geofyty. Dnešní obdobu takové vegetace nacházíme ve střední Evropě zejména na strmých sprašových svazích, kde se ve společenstvech svazu Artemisio-Kochion prostratae velmi vzácně zachovaly relikty pleistocenní sprašové stepi, jako jsou Agropyron pectinatum, Kochia prostrata a Krascheninnikovia ceratoides. Dále tato vegetace osídlovala například pohyblivé svahové kužely a hlinité sesuvy na nárazových březích řek (svaz Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis), obnažené půdy strží a vývratů, skalní droliny a štěrkové náplavy řek (svaz Dauco-Melilotion). Některé typy vegetace této třídy mají pravděpodobně původ ve specifické vegetaci při vchodech do jeskyní a pod skalními převisy, které jsou přirozeným stanovištěm několika druhů této třídy (ve střední Evropě např. Asperugo procumbens. Chenopodium foliosum. Hackelia deflexa . Sisymbrium austriacum). Tato vzácná a specifická vegetace je řazena do svazu Erysimo witmannii-Hackelion deflexae Bernátová 1986 a je typická především pro vápencové Karpaty a Alpy (Braun-Blanquet & Sutter 1983, Bernátová 1986, 1991, Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202, Jarolímek et al. 1997).
Některé vegetační typy, jako jsou svazy Arction lappae . Onopordion acanthii, se rozvinuly později s rostoucím vlivem člověka na krajinu a s rozvojem lidských sídlišť. V současnosti některá společenstva vlivem modernizace a udržování sídel spíše ustupují; jde především o vegetaci svazu Onopordion.acanthii a některá společenstva svazu Arction lappae, která byla hojná v období tradiční zemědělské malovýroby. Naopak společenstva svazu Dauco-Melilotion a částečně i svazu Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis mají tendenci dalšího šíření a patří k expanzivním typům ruderální vegetace. To je podmíněno intenzivní stavební a případně i těžební činností v současné krajině a velkým množstvím ploch ležících ladem, včetně pozemků určených k zástavbě a nesečených mezí kolem cest. Některá společenstva mají pozitivní funkci, především na náspech a v zářezech komunikací, kde zpevňují povrch a zabraňují erozi. Většinou však představují nežádoucí porosty, které jsou zdrojem diaspor ruderálních druhů zaplevelujících obdělávané pozemky. Hodně druhů patří také mezi významné alergeny (Unar & Unarová 1996).
Ve srovnání s mezofilní vytrvalou ruderální vegetací třídy Galio-Urticetea se vegetace třídy Artemisietea.vulgaris vyznačuje velkým podílem nepůvodních druhů, a to jak archeofytů, tak neofytů (Simonová & Lososová 2008). Vysoká invadovanost této vegetace je zčásti podmíněna stanovištními nároky nepůvodních druhů: většina z nich totiž pochází z teplých a suchých oblastí (P. Pyšek et al. 2002) a v druhotném areálu upřednostňuje slunná a výhřevná stanoviště. Zčásti je to i proto, že porosty většinou představují poměrně mladá sukcesní stadia na narušovaných půdách a jsou otevřené. Proto zde nepůvodní druhy, nejčastěji R nebo CR stratégové, nejsou omezovány konkurenčně silnými domácími druhy. V průběhu sukcese jsou nepůvodní druhy postupně vytlačovány druhy původními (P. Pyšek & A. Pyšek 1990, P. Pyšek et al. 2002, 2004). Výskyt velkého počtu nepůvodních druhů souvisí také s vazbou vegetace třídy Artemisietea.vulgaris na antropogenní stanoviště přímo v sídlech a jejich blízkém okolí, kde je obecně větší přísun diaspor nepůvodních druhů.
Oproti předchozímu fytocenologickému přehledu vegetace České republiky (Moravec et al. 1995) upřednostňujeme širší pojetí třídy Artemisietea vulgaris. Nerozlišujeme samostatnou třídu Agropyretea repentis, která nemá vlastní diagnostické druhy (Dengler et al. 2003, Chytrý & Tichý 2003), a její jediný svaz Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis řadíme do třídy Artemisietea.vulgaris, podobně jako autoři některých dalších evropských vegetačních přehledů (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202, Pott 1995, Jarolímek et al. 1997, Rennwald 2000, Klotz in Schubert et al. 2001: 387–403, Borhidi 2003). Tento svaz je v rámci třídy obvykle řazen do zvláštního řádu Agropyretalia intermedio-repentis Oberdorfer et al. ex Müller et Görs 1969, zatímco ostatní svazy náležejí do řádu Onopordetalia acanthii Br.-Bl. et Tüxen ex Klika et Hadač 1944.
Od svazu Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis odlišujeme svaz Artemisio-Kochion prostratae, který zahrnuje mírně ruderální porosty narušovaných míst v suchých oblastech na kontaktu se stepní vegetací, zatímco do svazu Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis spadají častěji narušované porosty bez reliktních druhů a s větším podílem běžných teplomilných ruderálních druhů.
V této publikaci nerozlišujeme vegetaci svazu Erysimo witmannii-Hackelion deflexae Bernátová 1986, a to s ohledem na špatnou floristickou diferencovanost jeho porostů v České republice. Podle rukopisného snímkového materiálu z několika lokalit v Moravském krasu, Českém středohoří a na Semilsku (Sádlo, nepubl.) se u nás sice vyskytuje vegetace s druhem Hackelia deflexa, jde však o floristicky dosti heterogenní porosty.
Do třídy Artemisietea vulgaris řadíme také svaz Arction lappae, který tvoří přechod mezi vegetací tříd Artemisietea vulgaris a Galio-Urticetea a byl u nás tradičně řazen do třídy Galio-Urticetea (Hejný et al. 1979, Kopecký & Hejný 1992, Hejný in Moravec et al. 1995: 144–151). Jelikož se jeho druhové složení nijak výrazně neliší od ostatních svazů třídy Artemisietea vulgaris, přikláníme se podobně jako autoři v jiných evropských zemích (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202, Müller in Oberdorfer 1993b: 135–277, Pott 1995, Jarolímek et al. 1997, Klotz in Schubert et al. 2001: 387–403, Borhidi 2003, Bardat et al. 2004, Matuszkiewicz 2007) k jeho klasifikaci do třídy Artemisietea vulgaris.
Jednotlivé svazy ve třídě Artemisietea vulgaris (Onopordion acanthii. Dauco-Melilotion. Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis. Artemisio-Kochion prostratae . Arction lappae) se mezi sebou liší především vlhkostí stanovišť. Nejvíce suchomilná a teplomilná vegetace je řazena do svazů Onopordion acanthii . Artemisio-Kochion prostratae, naopak svaz Arction lappae sdružuje společenstva náročnější na vlhkost i živiny; často se vyskytuje ve srážkově bohatších oblastech nebo na vlhčích půdách.
Vegetace třídy Artemisietea vulgaris je hojná v teplých až mírně teplých oblastech v celém mírném pásmu Evropy. Uváděna je i z Jižního Uralu (Mirkin et al. 1989b, Mirkin & Sujundukov 2008), Jakutska (Čerosov et al. 2005) a dalších částí Ruska (Korotkov et al. 1991). V Evropě vegetaci třídy Artemisietea vulgaris ve vyšších polohách nebo na vlhčích ruderálních stanovištích nahrazuje vytrvalá mezofilní ruderální vegetace třídy Galio-Urticetea (Kopecký 1969, Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202). V České republice je tato vegetace hojná po celém území hlavně v teplých a suchých oblastech nížin a pahorkatin, na výhřevných stanovištích však nezřídka proniká i do větších nadmořských výšek.
Někteří autoři uznávají jen jednu široce pojatou třídu Artemisietea.vulgaris, do které řadí na úrovni podtřídy i mezofilnější vytrvalou ruderální vegetaci řazenou ostatními do samostatné třídy Galio-Urticetea (např. Müller in Oberdorfer 1993b: 135–277, Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 380–410, Dengler et al. 2007, Matuszkiewicz 2007). Důvodem pro dané pojetí jsou podobné floristické a ekologické vlastnosti této vegetace, a to výskyt dvouletých až vytrvalých ruderálních druhů náročných na živiny (Dengler et al. 2003, 2007). V neposlední řadě je to také větší podobnost těchto dvou tříd v oceáničtějších oblastech západní Evropy ve srovnání s kontinentálnějšími oblastmi na východě.