Svaz Batrachion fluitantis zahrnuje společenstva hvězdošů (Callitriche), lakušníků (Batrachium) a jiných, převážně ponořených vodních makrofytů s optimem výskytu v rychleji proudících vodách. Jednotlivé druhy tohoto svazu mají různé adaptace na stanoviště s rychle proudící vodou a často i kolísající vodní hladinou a omezeným množstvím živin. Jejich kořeny a oddenky umožňují pevné ukotvení v substrátu dna. Stonky jsou pružné a nelámavé a listy členěné v jemné úkrojky nebo jednoduché, podlouhlé či čárkovité, aby kladly co nejmenší odpor vodě. Některé druhy vytvářejí i listy plovoucí na hladině. Většina druhů rostoucích v této vegetaci kvete pod vodou, některé na úrovni vodní hladiny nebo těsně nad ní. Voda se tak podílí i na opylení rostlin a následném šíření semen a plodů. Velmi často se vodou šíří rovněž vegetativní diaspory, jimiž mohou být i celé rostliny nebo jejich trsy, které se uvolňují ze dna vlivem povodní nebo člověka (např. narušování dna při vodních sportech).

Společenstva svazu Batrachion fluitantis se u nás vyskytují hlavně v horních a středních tocích řek, ve větších potocích, ale i v čistých stojatých vodách, např. v pstruhových rybníčcích a říčních ramenech. Mimo naše území jsou některá z těchto společenstev uváděna rovněž z jezer (Szańkowski & Kłosowski 2006). Zrnitost substrátu dna do jisté míry diferencuje jednotlivá společenstva: zatímco porosty lakušníků Batrachium fluitans a B. penicillatum se vyskytují zpravidla v tocích s kamenitým nebo hrubě štěrkovitým dnem, společenstva druhů Myriophyllum alterniflorum a Callitriche hamulata upřednostňují místa s jemnozrnnějšími substráty.

Diagnostické druhy svazu Batrachion fluitantis jsou konkurenčně slabé a jejich porosty mohou dlouhodobě přetrvávat pouze na stanovištích, která nevyhovují běžnějším druhům vodních makrofytů kvůli silnému proudění, nízké teplotě vody nebo nedostatku živin. Vlivem eutrofizace, oteplování vod (např. v sídlech nebo pod elektrárnami) a regulací toků do porostů pronikají běžnější druhy vodních cévnatých rostlin (např. Myriophyllum spicatum a Potamogeton pectinatus) a zelené vláknité řasy. Jejich konkurence může postupně vytlačit druhy svazu Batrachion fluitantis. Pro udržení společenstev tohoto svazu v krajině je proto důležité zachovat přirozený ráz toků a omezit jejich znečišťování a oteplování.

Vegetace svazu Batrachion fluitantis je hojná v tocích západní, severozápadní a střední Evropy. Směrem k jihu a východu se diverzita této vegetace zmenšuje, zejména kvůli vyšším teplotám a většímu obsahu živin ve vodě. Například v jihovýchodní Evropě jsou společenstva svazu Batrachion fluitantis nahrazena některými společenstvy svazu Potamion, která se ve střední Evropě vyskytují spíše ve vodách stojatých. V České republice se tato vegetace vyskytuje zejména v chladnějších pahorkatinách až podhorském stupni, a to zejména v Českém masivu. Některá společenstva zasahují i do teplejších pahorkatin a nížin, zejména na tocích pod přehradami a jezy. V Karpatech je tato vegetace vzácná, zřejmě kvůli splavování jemnozrnných sedimentů z relativně měkkých flyšových hornin, které ve výše položených úsecích řek zhoršují průhlednost vody.

á

V dosavadním přehledu vegetace České republiky zahrnoval svaz Batrachion fluitantis čtyři asociace (Hejný in Moravec et al. 1995: 27–34), z nichž přebíráme pouze tři, a to Batrachietum fluitantis (= Ranunculetum fluitantis), Myriophylletum alterniflori a Batrachio-Callitrichetum hamulatae (= Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis). První asociace zahrnuje vedle porostů s dominancí druhu Batrachium fluitans také porosty ekologicky příbuzného druhu Batrachium penicillatum. Do asociace Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis řadíme v tomto zpracování porosty s dominantní Callitriche hamulata, v nichž se Batrachium fluitans ani B. penicillatum zpravidla nevyskytují. K asociaci Sparganio emersi-Potametum pectinati Hilbig et Reichhoff 1971, uváděné v České republice ze znečištěných toků nížin a pahorkatin (Hejný in Moravec et al. 1995: 27–34), nejsou k dispozici žádné fytocenologické snímky, pravděpodobně by k ní však byly přiřaditelné porosty s velkou pokryvností Potamogeton pectinatus a Sparganium emersum v mírně tekoucích vodách. Domníváme se, že takovéto porosty jsou hodnotitelné buď v rámci asociace Sagittario sagittifoliae-Sparganietum emersi (svaz Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae), anebo jsou přechodem mezi touto asociací a asociací Potametum pectinati (svaz Potamion). Asociaci Sparganio emersi-Potametum pectinati proto v tomto přehledu nerozlišujeme.

Vedle zde uvedených společenstev mohou v rychleji proudící vodě růst i porosty dalších vodních makrofytů, zde řazené převážně do svazu Potamion. Do svazu Batrachion fluitantis řadíme pouze společenstva, která jsou u nás výhradně nebo převážně vázána na toky. Společenstva, která se častěji vyskytují i ve stojatých vodách (např. Potamo pectinati-Myriophylletum spicati a Potametum denso-nodosi ), do tohoto svazu nezahrnujeme. U vzácně se vyskytujících společenstev (např. Groenlandietum densae a Potametum praelongi) se opíráme i o informace o stanovištní vazbě ze zahraniční literatury. V mnoha zahraničních přehledech (např. Pott 1995, Oťaheľová in Valachovič et al. 1995: 151–179, Rennwald 2000, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238) je náplň svazu Batrachion fluitantis poněkud širší, avšak neustálená. Kvůli této neustálenosti a také proto, že ani jedna z existujících koncepcí není dobře aplikovatelná na naše podmínky, používáme vlastní užší vymezení svazu.

Společenstvům svazu Batrachion fluitantis je svou stanovištní ekologií příbuzná asociace Fontinalietum antipyreticae Kaiser 1926 (nomen nudum) ze třídy Platyhypnidio-Fontinalietea Philippi 1956, která se vyznačuje dominancí vodního mechu Fontinalis antipyretica. Ten často vytváří monodominantní porosty bez účasti cévnatých rostlin. Asociace Fontinalietum antipyreticae je z našeho území doložena větším počtem fytocenologických snímků (např. Husák & Rydlo 1992, Pivoňková & Rydlo 1992, Rydlo & Vydrová 2000, Bufková & Rydlo 2008á), přičemž rozšíření asociace v ČR více méně odpovídá rozšíření společenstev svazu Batrachion fluitantis. Zejména to platí pro asociaci Ranunculetum fluitantisá, v jejíchž porostech se Fontinalis antipyretica vyskytuje a může zde dosahovat velké pokryvnosti. Proto porosty F. antipyretica považujeme za vývojové stadium asociace Ranunculetum fluitantis, případně i dalších společenstev svazu Batrachion fluitantis, a v přehledu syntaxonů je samostatně neuvádíme. Podobné řešení přijali i někteří zahraniční autoři, kteří Fontinalis antipyretica považují za diagnostický druh svazu Batrachion fluitantis (např. Oťaheľová in Valachovič et al. 1995: 151–179, Hilbig in Schubert et al. 2001b: 225–238).