Struktura a druhové složení. Jde zpravidla o druhově chudé, plně uzavřené porosty, v nichž dominuje dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita) nebo rdesno blešník (Persicaria lapathifolia). S menší pokryvností se objevují např. Echinochloa crus-galli a Persicaria hydropiper. Tyto druhy spolu s dominantami tvoří vyšší vrstvu bylinného patra, která podle charakteru stanoviště dosahuje výšky 10–150 cm. Z ostatních vlhkomilných nitrofilních bylin se mohou vyskytovat např. Alopecurus aequalis, Rorippa palustris a Rumex maritimus, tvořící nižší bylinné patro. V nižších a rozvolněnějších porostech je doprovázejí drobné jednoletky, např. Gnaphalium uliginosum a Juncus bufonius. Vzácněji se v bylinném patře nacházejí ruderální a lesní druhy a polní plevele z okolní vegetace. V porostech této asociace se zpravidla vyskytuje jen 7–12 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 4–25 m². Mechové patro většinou chybí.
Stanoviště. Asociace Bidentetum tripartitae se u nás vyskytuje zejména na obnažených dnech rybníků a na pobřežích přehradních nádrží, ale také v rybích sádkách, na březích toků, odkalištích a zamokřených polích. Substrátem je hlinité nebo jílovité bahno, často s příměsí písku, někdy písek nebo štěrk. Půdní reakce se pohybuje od kyselé po slabě bazickou (Tímár 1950a, Losová 1965, Schäfer-Guignier 1994, Raddatz 2002). Toto společenstvo dosahuje optimálního rozvoje na stanovištích s nadbytkem dusíku, plně zapojené porosty se však mohou vyskytovat i na živinami chudých substrátech (Losová 1965, Hejný 1997). Malý obsah živin a nedostatečná vlhkost substrátu se projevuje trpasličím vzrůstem dominant (Ambrož 1939a, Hejný 1960). Asociace má ekologické optimum v oblastech s mírně teplým až teplým a mírně vlhkým až mírně suchým klimatem. Dobře toleruje proschnutí substrátu, a proto častěji zasahuje i do oblastí s horkými a suchými léty. Na reliéfu rybničního dna je tato vegetace soustředěna především do zóny s hlubším bahnem, avšak zpravidla mimo nejdéle zamokřená místa, kde převažuje asociace Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati (Hejný 1960, 1997, Franke 1987). Na mokrém bahně o nižším pH a větším obsahu organických látek ve vlhčích a chladnějších oblastech je na rybnících častější asociace Corrigiolo littoralis-Bidentetum radiatae. Na místech s hojným výskytem vodního ptactva, kde dochází k zasolování substrátu, bývá Bidentetum tripartitae nahrazeno asociací Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri. V porovnání s ostatními společenstvy svazu Bidention tripartitae vykazuje Bidentetum tripartitae největší ekologickou plasticitu ve vztahu k trofii, pH a vlhkosti substrátu i ke klimatu. Rovněž jeho areál je rozsáhlejší než u ostatních asociací.
Dynamika a management. Před zřizováním rybníků se tato vegetace vyskytovala pravděpodobně na říčních náplavech, obnažených dnech mrtvých ramen a kolem kališť zvěře. S rozvojem rybničního hospodaření se mohla rozšířit mnohem více. Protože osídluje i méně úživné substráty, pravděpodobně byla u nás v období před intenzifikací rybničního hospodaření nejrozšířenější asociací třídy Bidentetea tripartitae (Klika 1935a, Ambrož 1939a, Kriesl 1952). Intenzivní hnojení a vápnění rybníků v šedesátých až osmdesátých letech 20. století zřejmě šíření této vegetace ještě podpořilo. Hejný (1997) však na rybnících na Vodňansku zaznamenal ústup vegetace s dominantním druhem Bidens tripartita a naopak šíření porostů s převahou B. radiata. To může souviset s rostoucím organickým zabahněním rybníků. Naopak na písčitých okrajích rybníků je dnes Bidentetum tripartitae nahrazováno asociací Polygonetum hydropiperis s převahou Bidens frondosa, který je v tomto prostředí oproti B. tripartita konkurenčně silnější. Asociace Bidentetum tripartitae se vyvíjí na obnažených substrátech zpravidla od dubna až května přibližně do července až září a na stanovištích, kde sukcese začala později, vytrvává až do prvních mrazů. Diaspory dozrávají postupně a porosty jsou schopny dokončit svůj vývoj i při zaplavení vodou až do výšky kolem 50 cm, přičemž ještě zvětšují množství biomasy. Na bahnitých substrátech s menší akumulací živin porosty asociace Bidentetum tripartitae často sukcesně navazují na vegetaci drobných vlhkomilných jednoletek svazů Eleocharition ovatae nebo Verbenion supinae. Při dlouhodobém obnažení substrátu se na těchto stanovištích objevuje vegetace rákosin nebo vytrvalá nitrofilní společenstva a ruderální trávníky (Kriesl 1952).
Variabilita. Variabilita se projevuje hlavně odlišnou dominantou porostů. Porosty s různými dominantami jsou někdy odlišně syntaxonomicky hodnoceny. Dále se v druhovém složení odráží variabilita stanovišť a sukcesní vývoj vegetace. Porosty na zamokřených polích obsahují polní plevele (např. Echinochloa crus-galli a Tripleurospermum inodorum), na rybnících v zóně s mělkým bahnem jsou časté drobné jednoletky (např. Gnaphalium uliginosum a Juncus bufonius), zatímco v lovišti a podél rybničních stok je spektrum průvodních druhů značně omezené.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace u nás zřejmě nikdy neměla přímé hospodářské využití. V rybničním hospodářství je hojný výskyt společenstva spíše nežádoucí a na některých lokalitách musí být omezováno. Porosty posečené před kvetením dominant lze kompostovat, zpravidla se však ponechávají na místě. Tyto rostlinné zbytky slouží některým vodním ptákům ke stavbě hnízd. Společenstvo nepatří u nás ani v jiných evropských zemích k ohroženým.