Struktura a druhové složení. Bylinné patro bývá dobře vyvinuto a dosahuje pokryvnosti 50–80 %, jen vzácně méně. Dominuje trsnatá ostřice řídkoklasá (Carex remota), zatímco ostatní druhy se vyskytují s menší pokryvností. Typický je výskyt druhů bylinného patra okolních mezofilních lesů, které jsou v ostatních asociacích svazu Caricion remotae zastoupeny mnohem méně. Z nich mají silnější vazbu na tuto asociaci Athyrium filix-femina, Cardamine flexuosa, Carex sylvatica a Veronica montana. Vyskytovat se mohou i další lesní druhy, jako jsou Brachypodium sylvaticum, Festuca gigantea, Rumex sanguineus a Stachys sylvatica. Výskyt různých lesních druhů se regionálně liší a závisí i na typu kontaktní lesní vegetace (Valachovič in Valachovič 2001: 297–344). Z prameništních druhů se mohou vyskytovat Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Chrysosplenium alternifolium a někdy jako subdominanta i Glyceria nemoralis. Přítomnost mechového patra je závislá na zástinu, množství listového opadu a míře disturbance. Jeho pokryvnost se může pohybovat od 5 do 70 %, někdy však toto patro zcela chybí. Tvoří je druhy snášející zastínění, jako jsou Atrichum undulatum, Brachythecium rivulare, Chiloscyphus polyanthos, Plagiomnium affine s. str. a Rhizomnium punctatum. Počet druhů je ve srovnání s ostatními asociacemi svazu průměrný; na plochách o velikosti 1–50 m² se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin a pouze 1–3 druhy mechorostů.
Stanoviště. Asociace Caricetum remotae je vázána na suprakolinní až montánní stupeň. Vyskytuje se na prameništích v květnatých i acidofilních bučinách, ale i ve smrkových monokulturách. Taková prameniště představují významné refugium druhů listnatého lesa uprostřed rozsáhlých ploch sekundárních smrčin. Kromě toho může tato vegetace osídlovat i málo využívané podmáčené lesní cesty a okraje potoků. Nejčastěji se vyvíjí na prameništích se slabším prouděním vody a kolísajícím vodním režimem (Sýkora 1970), což se odráží ve vyšším podílu mezofilních lesních druhů. Voda těchto pramenišť je méně prokysličená (Hinterlang 1992). Její reakce závisí na podloží a může být jak kyselá, tak i zásaditá. Na tvorbě nadložního humusového horizontu se významně podílí listový opad stromového patra. Pod humusovým horizontem bývá písčité nebo štěrkovité, většinou málo bahnité dno a pod ním jílovité podloží.
Dynamika a management. Vegetace lesních pramenišť s Carex remota je svým druhovým složením velmi podobná vegetaci prameništních olšin asociace Carici remotae-Fraxinetum, odlišuje se však vývojem na malých plochách a absencí keřového a stromového patra. K olšinám může také sukcesně směřovat, často však dochází k této změně výsadbou dřevin. Může se vyvíjet také směrem k vegetaci asociace Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii, pokud dojde k většímu zvodnění a hromadění organického sedimentu. Vegetační kryt na prameništích bývá také často narušován lesní zvěří. K narušení může dojít i při těžbě dřeva, a potom se může Caricetum remotae vyvíjet v porosty asociace Carici pendulae-Eupatorietum cannabini.
Variabilita. Variabilita je podmíněna především mírou disturbance, zástinu a vodním režimem na prameništi. Na našem území lze rozlišit dvě varianty.
Varianta Cardamine flexuosa (RAA01a) s diagnostickými druhy Brachypodium sylvaticum, Cardamine flexuosa, Circaea lutetiana, Festuca gigantea, Glyceria nemoralis, Rumex sanguineus, Stachys sylvatica, Stellaria alsine a Veronica montana představuje iniciální, více narušené stadium s kolísajícím vodním režimem. Narušování indikuje také velká stálost druhů Ranunculus repens a Juncus effusus a díky rozkolísanému vodnímu režimu se častěji vyskytují mezofilních lesní druhy.
Varianta Chrysosplenium alternifolium (RAA01b) se vyznačuje výskytem druhů Athyrium filix-femina, Cardamine amara subsp. amara et austriaca, Chrysosplenium alternifolium, Impatiens noli-tangere, Lysimachia nemorum, Chiloscyphus polyanthos, Pellia epiphylla a Rhizomnium punctatum. Tato varianta osídluje zamokřenější a méně narušovaná prameniště. Představuje přechodné stadium vývoje k vegetaci asociace Cardamino-Chrysosplenietum alternifolii.
Hospodářský význam a ohrožení. Některá silně zvodnělá a plošně rozsáhlá prameniště slouží jako zdroj pitné vody. Většinou však jsou prameniště v lesích považována za nežádoucí, a z toho důvodu jsou časté pokusy o jejich zalesnění. V obou těchto případech dochází ke snížení průtoku vody a charakteristická vegetace lesního prameniště ustupuje. Určité ohrožení představuje i disturbance přemnoženou zvěří (kaliště jelenů a prasat). Zachovalá prameniště v hospodářských lesích s dominancí jehličnanů představují ohniska biodiverzity v krajině, protože poskytují útočiště mnoha druhům bučin a dubohabřin.