Struktura a druhové složení. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) tvoří jednovrstevné stromové patro, často s krušinou olšovou (Frangula alnus) nebo vrbou popelavou (Salix cinerea) v zastíněném řídkém podrostu. Bylinnému patru nejčastěji dominuje ostřice ostrá (Carex acutiformis) nebo skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), méně často také ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice trsnatá (C. cespitosa) a bezkolence (Molinia caerulea a M. arundinacea). Charakteristický je hojný výskyt druhů vlhkých luk svazu Calthion palustris, např. Angelica sylvestris, Cirsium oleraceum, C. palustre a Filipendula ulmaria. Naopak chybějí diagnostické druhy asociace Carici elongatae-Alnetum glutinosae (např. Carex elongata, Calamagrostis canescens a Peucedanum palustre), které jsou vázány na mezotrofnější a sukcesně pokročilejší mokřadní olšiny. V porostech se obvykle vyskytuje 20–35 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 200–400 m2. Mechové patro je pravidelně vyvinuto a jsou v něm nejčastěji zastoupeny druhy Brachythecium rutabulum a Plagiomnium affine s. l.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje poblíž rybníků, na rozsáhlejších prameništích a v nivách vodních toků, nejčastěji v nadmořských výškách 250–500 m. Stanoviště jsou podmáčená, ale hladina podzemní vody nevystupuje tak často nad půdní povrch jako u předcházejících typů mokřadních olšin. Půdní povrch není výrazně diferencován na kopečky a prohlubně. Nejčastějším půdním typem je glej s mocnou vrstvou slatiny ve svrchní vrstvě (glej histický). Půdy jsou eutrofní a mají kyselou až neutrální reakci (pH 5,2–6,3), většinou nasycený sorpční komplex (40–100 %) a poměr C : N menší než 15 (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1979, Chytrý & Vicherek 1995, Neuhäuslová et al. in Kolbek et al. 2003a: 105–112).
Dynamika a management. Asociace se rozšířila během 20. století a její porosty představují raná sukcesní stadia na místech někdejších mokřadních luk svazu Calthion palustris, rákosin a porostů vysokých ostřic třídy Phragmito-Magno-Caricetea nebo řídkých pařezin s Alnus glutinosa (Scamoni 1935). Navazujícím společenstvem v sukcesi je pravděpodobně Carici elongatae-Alnetum glutinosae s půdním povrchem diferencovaným na kopečky a prohlubně.
Variabilita. Podle nadmořské výšky a úživnosti půd lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Carex acutiformis (LAA03a) je charakterizována dominantním výskytem ostřic Carex acutiformis a C. paniculata. Dále se uplatňují Cirsium oleraceum, Galium aparine, Lychnis flos-cuculi, Mentha aquatica a Sambucus nigra. Vyskytuje se hlavně ve středních a severních Čechách. Uváděna je také z východních Čech a jihozápadní Moravy. Její rozšíření je omezeno na nížiny a pahorkatiny v nadmořských výškách 250–400 m. Ve srovnání s následující variantou osídluje půdy bohatší živinami.
Varianta Scirpus sylvaticus (LAA03b) se vyznačuje dominancí druhu Scirpus sylvaticus, který se s menší pokryvností vyskytuje i v předešlé variantě. V bylinném patře se uplatňují Carex brizoides, Cirsium palustre, Myosotis palustris agg., Impatiens noli-tangere a Viola palustris. Oproti předcházející variantě se vyskytuje v chladnějších oblastech (400–600 m n. m.). Dosud je známa z jižních Čech a Českomoravské vrchoviny, lze ale předpokládat širší rozšíření. Osídluje živinami chudší stanoviště.
Hospodářský význam a ohrožení. Jako zdroj dřeva slouží porosty jen omezeně. Jsou důležité pro zadržování vody v krajině a čistění podzemní vody. V člověkem intenzivně využívaných oblastech představují mokřadní olšiny s ostřicí ostrou a skřípinou lesní jedno z mála lesních společenstev, které se vyvíjí bez hospodářských zásahů. V současnosti není ohroženo a naopak se šíří.