Struktura a druhové složení. Smilkové alpínské trávníky tvoří nízké husté porosty o pokryvnosti nejčastěji 90–100 %, v nichž se jako dominanta uplatňuje smilka tuhá (Nardus stricta) nebo metlička křivolaká (Avenella flexuosa). První druh je více zastoupen v Krkonoších, druhý v Hrubém Jeseníku. V porostech se zpravidla vyskytuje kostřava nízká (Festuca supina) nebo ostřice Bigelowova (Carex bigelowii). V druhově chudých porostech je dále přítomno ještě několik druhů trav (např. Anthoxanthum alpinum, Deschampsia cespitosa a Molinia caerulea) a dvouděložných bylin (Bistorta major, Galium saxatile, Hieracium alpinum agg., Homogyne alpina, Solidago virgaurea aj.). Porosty obsahují zpravidla jen kolem 10 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je v důsledku silného zápoje smilky a mocné vrstvy surového humusu zpravidla vyvinuto jen slabě nebo úplně chybí.

Stanoviště. Smilkové trávníky vytvářejí rozsáhlé porosty na plochých hřebenech, vrcholových plošinách a mírných svazích v alpínském stupni zpravidla nad 1300 m n. m. Na deflačním reliéfu vrcholů a hřebenů střídají kostřavové trávníky s lišejníky (Cetrario-Festucetum supinae) alpínská vřesoviště (Avenello flexuosae-Callunetum vulgaris). Na rozdíl od těchto společenstev se smilkové trávníky vyskytují na hlubších, ale kamenitých půdách. Vyznačují se pH v rozmezí 3,7–5,0, hromaděním surového humusu a nepříznivým poměrem C:N, indikujícím malou mikrobiální aktivitu (Kubátová-Kořínková 1972, Burešová 1976, Soukupová et al. 1995). Porosty jsou po celou zimu kryty mocnější vrstvou sněhu než porosty jiných typů vegetace třídy Juncetea trifidi (Burešová 1976, Soukupová et al. 1995, Krahulec et al. 1997, Harčarik 2002).

Dynamika a management. Jeník (1961) vyslovil hypotézu, že ve vrcholových polohách hor se smilkové alpínské trávníky vyskytovaly jako přirozená vegetace mělkých terénních sníženin s déle ležící sněhovou pokrývkou (tzv. smilkové pralouky). Podle tohoto předpokladu došlo k jejich rozsáhlému rozšíření na hřebenové plošiny až po vypálení a vysekání kleče, jehož cílem bylo zvětšit plochy vhodné pro pastevectví a travaření. Tento názor zpochybnila Štursová (1974, 1985), podle jejíž výzkumů se dnes smilka v alpínském stupni neprojevuje jako expanzní druh. Hejcman et al. (2005) však prokázali rozšíření smilky na krkonošských hřebenech na místa, kde byl před pěti desetiletími zcela odstraněn drn v souvislosti s provozem lesní školky. Je tedy pravděpodobné, že se smilka na velké plochy na hřebenech rozšířila až v poměrně krátkém období budního hospodářství. V současnosti se smilkové porosty nerozšiřují, naopak v důsledku atmosferického znečištění, kyselých dešťů, spadů dusíku a patrně také vlivem neobhospodařování dochází k šíření jiných druhů, hlavně Anthoxanthum alpinum, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa a Molinia caerulea s. str. (Štursová & Kociánová in Soukupová et al. 1995, Hejcman et al. 2006b). V Hrubém Jeseníku smilka po upuštění od pastvy na hřebenech prokazatelně ustupuje (Klimešová 1992) a i v Krkonoších se plocha jejích porostů zmenšila kvůli výsadbám kleče. Obecně jsou však smilkové alpínské trávníky poměrně stabilním typem vegetace.

Variabilita. Berciková (1976) rozlišila na základě dominance druhů Nardus stricta a Molinia caerulea subasociace Carici bigelowii-Nardetum typicum Berciková 1976 a Carici bigelowii-Nardetum molinietosum Berciková 1976. Druhá z nich zahrnuje společenstva přechodových zón mezi minerálními a zrašeliněnými půdami, na základě analýzy dat z Krkonoš ji však Krahulec (in Krahulec et al. 1997) ztotožnil s typickou subasociací. S ohledem na druhové složení popsal novou subasociaci Carici bigelowii-Nardetum deschampsietosum Krahulec 1996, do níž náleží porosty vázané na terénní sníženiny s vlhčími půdami a déle trvající sněhovou pokrývkou. Nápadný je však také rozdíl mezi krkonošskými porosty, tvořenými převážně smilkou tuhou (Nardus stricta), a jesenickými, jejichž dominantou je metlička křivolaká (Avenella flexuosa), což patrně zapříčiňuje odlišné geologické podloží a způsob jeho zvětrávání (Jeník 1961). Jak ukázaly pokusy s hnojením, vyšší obsah fosforu v půdě podporuje růst metličky na úkor smilky (Hejcman et al. 2006c). Je tedy možné, že vyšší export fosforu z ekosystému při intenzivním historickém obhospodařování krkonošských hřebenů podmínil rozšíření smilky a ústup metličky, zatímco na méně obhospodařovaných jesenických hřebenech si metlička vesměs udržela dominantní postavení.

Hospodářský význam a ohrožení. V době budního hospodářství byly tyto trávníky přepásány a místy pravděpodobně i sečeny. Dnes nejsou hospodářsky využívány. Společenstvo má význam pro ochranu biodiverzity, velký význam půdoochranný a vodohospodářský. Ohrožuje je sešlap a potenciálně i šíření některých apofytů v okolí turistických cest, nejčastěji druhů Cirsium heterophyllum, Epilobium angustifolium, Hypericum maculatum a Senecio nemorensis agg. (Málková & Wagnerová in Soukupová et al. 1995), dále okyselování a eutrofizace, které podporují šíření některých druhů na úkor smilky, a v minulosti byly rozsáhlé plochy zničeny také vysazováním kleče.