Struktura a druhové složení. Jde o porosty s dominantní pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), kterou doprovázejí teplomilné druhy suchých trávníků (např. Euphorbia cyparissias, Galium glaucum, Stachys recta a Teucrium chamaedrys) a na skalnatějších stanovištích také druhy skalních štěrbin (např. Asplenium ruta-muraria a Seseli osseum). V Českém krasu a okolí Prahy je v porostech pravidelně zastoupen perialpidský druh Helianthemum canum. Pokryvnost bylinného patra je závislá na hloubce půdy a velikosti ploch s vystupující matečnou horninou. Roztroušeně se v porostech mohou vyskytovat nízké i vyšší keře, např. Cotoneaster integerrimus a Sorbus aria s. l. Počet druhů cévnatých rostlin kolísá nejčastěji v rozpětí 20–35 na ploše 16–25 m². Mechové patro je zpravidla vyvinuto.
Stanoviště. Carici humilis-Seslerietum se vyskytuje nejčastěji na severních svazích o sklonu 20–80°, ve srovnání se stanovišti asociace Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae však jde o místa sušší a teplejší. Důvodem je poloha lokality v makroklimaticky sušší a teplejší oblasti nebo na mezoklimaticky teplejším svahu. Typickým stanovištěm jsou svahy širokých údolí nebo kopců v otevřené krajině. Geologický podklad tvoří tvrdé bazické horniny, nejčastěji vápence, ale také bazické silikáty, jako je diabas a čedič. V severních Čechách se vzácně nacházejí porosty na opukových skalních srubech, asociace se však nevyskytuje na svazích měkkých slínovců, kde ji nahrazuje Cirsio pannonici-Seslerietum caeruleae. Kubíková (1977) uvádí pH půdy na vápencích 7,0–7,4.
Dynamika a management. Na části lokalit, zvláště na strmějších svazích, jde o přirozené společenstvo, které na místech svého dnešního výskytu patrně přetrvalo celý holocén. Část jeho druhové skladby je patrně pleistocénního stáří (např. Carex humilis, Helianthemum canum a Sesleria caerulea), během pozdějšího vývoje se však obohatilo o druhy teplomilné a snášející pastvu (např. Anthyllis vulneraria, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias a Salvia pratensis). Někde může jít o dynamickou mozaiku skalnatých svahů, ve které se v průběhu času střídají plochy s pěchavovým trávníkem, lískovými křovinami a skalními lipinami (Chytrý & Sádlo 1997). Některé porosty mohly vzniknout sekundárně na odlesněných místech, kam migrovaly druhy z blízkých přirozených porostů. Mnoho lokalit bylo v minulosti ovlivněno extenzivní pastvou koz a jiného dobytka. V Českém krasu vedla pastva k částečnému ústupu pěchavy a k šíření odolnějších teplomilných druhů, zejména Carex humilis, a vzniklé porosty zde byly popsány jako asociace Helianthemo cani-Caricetum humilis (Kubíková 1977). Dlouhodobá absence pastvy však v současnosti způsobuje opětovné šíření pěchavy.
Variabilita. Asociace je poměrně homogenní, porosty na izolovaných lokalitách však mohou mít mírně odlišné druhové složení od porostů v oblasti nejhojnějšího rozšíření v Českém krasu a okolí Prahy. Na izolovaných lokalitách například chybí druh Helianthemum canum.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá dnes přímé hospodářské využití a její význam spočívá zejména v ochraně biodiverzity a zadržování půdy na strmých svazích. V minulosti se některé porosty využívaly k extenzivní pastvě dobytka, zejména koz, a po ukončení pastvy pomalu zarůstají křovinami. Největším potenciálním nebezpečím je zakládání nových kamenolomů.
Nomenklatorická poznámka. Zlatník (1928b) uvádí tuto asociaci pod neoprávněným jménem Seslerietum calcariae caricetosum humilis cum Helianthemum canum, na straně 41 však používá alternativní jméno association à Sesleria calcaria et Carex humilis, které je oprávněné. Protože uvádění více alternativních jmen při popisu syntaxonu je podle Kódu důvodem k jejich zamítnutí až od roku 2002, je nutno druhé z uvedených jmén akceptovat jako oprávněné jméno této asociace.