Struktura a druhové složení. Vegetace se vyznačuje dobře vyvinutým a produktivním bylinným patrem, ve kterém dominují ostřice převislá (Carex pendula) a sadec konopáč (Eupatorium cannabinum). Pokryvnost bylinného patra se pohybuje od 70 do 100 %. Dále se uplatňují druhy typické pro lesní prameniště, např. Athyrium filix-femina, Carex remota, C. sylvatica, Impatiens noli-tangere a Petasites albus. Typický je také výskyt druhů otevřenějších a narušovaných stanovišť, z nichž nejčastější je Juncus effusus. Kromě něj se v závislosti na míře narušování vyskytují také Equisetum arvense, Juncus inflexus, Ranunculus repens a Tussilago farfara. Bylinné patro obsahuje zpravidla 15–25 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro je potlačeno vysokou biomasou cévnatých rostlin; ta zabraňuje průniku světla a vytváří velké množství stařiny, která omezuje růst mechorostů v zimě. Často mechové patro chybí zcela, a pokud je vyvinuto, dosahuje pokryvnosti pouze kolem 10 % a je druhově velmi chudé. Přítomny jsou v něm druhy snášející zastínění, např. Brachythecium rivulare, Fissidens taxifolius, Plagiomnium undulatum a Rhizomnium punctatum.

Stanoviště. Carici pendulae-Eupatorietum cannabini se vyskytuje na trvale nebo přechodně podmáčených stanovištích, která jsou nebo byla mechanicky narušována a zpravidla jsou alespoň částečně zastíněná. Nejčastěji to jsou okraje lesních cest, narušovaná lesní prameniště, nepoužívané skládky dřeva a mýtiny (Hájek et al. 1998). Asociace se vyskytuje především na flyšovém podloží, a to tam, kde je větší obsah bází v půdě a prameništní vodě a velký podíl jílovitých částic v půdě. Hadač et al. (1997) uvádějí zásaditou reakci půdy mezi pH 7,0 a 7,3. U nás byla tato vegetace zaznamenána v nadmořských výškách 320–700 m.

Dynamika a management. Tato vegetace je poměrně nestabilní a závislá na vnějších zásazích. Jestliže se vyskytuje na narušených lesních prameništích, může se vyvíjet směrem k některým asociacím prameništní vegetace svazu Caricion remotae v případě, že se narušování neopakuje. Na lesních skládkách záleží na frekvenci jejich využívání. Pokud jsou skládky dřeva příliš často a intenzivně využívány za pomoci těžké techniky, může zde tato vegetace snadno zcela zaniknout, případně se změnit v některý jiný typ ruderální vegetace. Pokud se skládka dřeva přestane využívat a stanoviště je zároveň dostatečně zamokřené, nezastíněné a s dostatkem živin, může vývoj směřovat k druhově chudým a produktivním typům vlhkých luk svazu Calthion palustris, jako je Scirpetum sylvatici nebo vegetace s dominancí druhu Filipendula ulmaria.

Variabilita. V České republice lze rozlišit dvě varianty:

Varianta Tussilago farfara (XDC04a) s diagnostickými druhy Agrostis stolonifera, Calamagrostis epigejos, Carex hirta, Juncus inflexus, Mentha longifolia a Tussilago farfara odpovídá subasociaci C. p.-E. c. typicum Hájek et al. 1998. Vyskytuje se hlavně v Bílých Karpatech na těžkých jílovitých půdách, nejčastěji na skládkách dřeva.

Varianta Petasites albus (XDC04b) s diagnostickými druhy Athyrium filix-femina, Geranium robertianum, Petasites albus, Senecio nemorensis agg. a Stachys sylvatica odpovídá subasociaci C. p.-E. c. petasitetosum albi Hájek et al. 1998. Osídluje především narušovaná lesní prameniště a nepoužívané lesní cesty v Hostýnských a Vsetínských vrších a v Javorníkách. Půdy v těchto pohořích nejsou tak vápnité a jílovité jako v Bílých Karpatech.

Hospodářský význam a ohrožení. Tato vegetace nemá přímý hospodářský význam, ale na skládkách dřeva stabilizuje obnaženou půdu a chrání ji před erozí. Vzácné a ohrožené druhy se zde vyskytují jen výjimečně.

Syntaxonomická poznámka. Vzhledem k charakteru této vegetace není její zařazení do vyšších syntaxonomických jednotek jednoznačné. V originální publikaci byla zařazena mezi mokré louky, konkrétně do podsvazu Filipendulenion ulmariae ze svazu Calthion palustris, zřejmě z důvodu přítomnosti vysokých bylin Mentha longifolia a Eupatorium cannabinum, které jsou v některých systémech fytocenologické klasifikace považovány za diagnostické druhy tohoto podsvazu. Jinak ale tato vegetace luční druhy téměř neobsahuje. Hájek et al. (1998) tuto asociaci přeřadili do svazu Impatienti noli-tangere-Stachyion sylvaticae a toto pojetí přijímáme i zde, i když se v porostech často vyskytují také druhy charakteristické pro prameništní vegetaci svazu Caricion remotae ze třídy Montio-Cardaminetea.