Svaz zahrnuje bazifilní teplomilná společenstva převážně jednoletých polních plevelů. Tato vegetace je druhově bohatá, pokryvnosti jednotlivých druhů jsou často malé a zpravidla chybějí výrazné dominanty (Lososová 2004). V porostech se uplatňují teplomilné bazifilní druhy Adonis aestivalis, A. flammea, Ajuga chamaepitys, Anthemis austriaca, Consolida regalis, Kickxia elatine, K. spuria, Lathyrus tuberosus, Silene noctiflora, Sinapis arvensis, Stachys annua aj. Častý je i výskyt obecně rozšířených plevelů, např. Capsella bursa-pastoris, Chenopodium album agg., Cirsium arvense, Galium aparine, Polygonum aviculare, Tripleurospermum inodorum a Viola arvensis. Na jaře se vytváří na úhorech, ve vinohradech a v ozimých obilninách výrazný fenologický aspekt s kvetoucími druhy Erodium cicutarium, Holosteum umbellatum, Lamium amplexicaule, L. purpureum, Veronica hederifolia agg., V. triphyllos aj.

Porosty svazu Caucalidion se nejčastěji vytvářejí v obilných polích, vyskytují se však také ve vinohradech, na úhorech a částečně i v okopaninách. Nacházejí se na hlinitých nebo jílovitých půdách bohatých bázemi, především vápníkem, jejichž pH se pohybuje mezi 7,0 a 8,0 (Krippelová 1981, Krippelová & Mucina 1988).

Svaz Caucalidion patří k nejstarším typům plevelové vegetace střední Evropy. Původní pěstování obilí bylo u nás omezeno pouze na nejúrodnější sprašové půdy nejteplejších oblastí, tedy právě na stanoviště vyhovující této vegetaci. Většina druhů svazu Caucalidion jsou archeofyty, z nichž mnohé pocházejí z jihozápadní Asie, jihovýchodní a jižní Evropy (Rösch 1998). Do střední Evropy byly zavlékány od samého počátku zemědělství. Oproti jihoevropským společenstvům se však v České republice běžně nevyskytují např. Legousia speculum-veneris, Melampyrum barbatum, Orlaya grandiflora a Turgenia latifolia. Životní cyklus těchto rostlin odpovídá životnímu cyklu a struktuře porostů pěstované plodiny. Plevelné rostliny jsou často stejně vysoké jako obilí, kvetou ve stejnou dobu a tvoří semena v období sklizně. Jejich opakovaný, dlouhodobý výskyt na lokalitě je zajištěn opětovným výsevem s osivem, tzv. speirochorií. Speirochorní druhy byly se zaváděním účinnějších metod čištění osiva během 20. století na našich polích postupně vyhubeny. Takovými rostlinami s optimem výskytu ve svazu Caucalidion byly např. Bifora radians, Melampyrum arvense a Scandix pecten-veneris. V devadesátých letech 20. století se díky změnám ve vlastnických vztazích a souvisejícím změnám v obhospodařování pozemků některé z těchto druhů na polích v České republice znovu objevily (Lososová 2003), ale jejich další osud je krajně nejistý kvůli nástupu firem, které obnovily bezohlednou chemizaci zemědělství. Určitou naději však dává zavádění tzv. ekologického zemědělství.

Vegetace svazu Caucalidion je krátkověká a v průběhu vegetačního období prochází několika fenologickými optimy. Tuto skutečnost popisují Kropáč et al. (1971) jako střídání tzv. agroekofází nebo Holzner (1973) jako sled několika různých asociací na stejné lokalitě v průběhu roku. Z hlediska dlouhodobé dynamiky se vegetace svazu Caucalidion v závislosti na pěstované plodině střídá s plevelovou vegetací okopanin. Na těžších a živinami bohatších půdách dochází ke střídání s vegetací svazu Veronico-Euphorbion, na sušších a písčitých stanovištích s vegetací svazu Spergulo arvensis-Erodion cicutariae.

Areál svazu zahrnuje celou jižní a střední Evropu. Na severu zasahuje do jižní Skandinávie (Dierßen 1996), kde však je tato vegetace vůči jihoevropským a středoevropským porostům ochuzená o mnoho teplomilných druhů (Passarge 1964, Wnuk 1976, Dierßen 1996). Z Pyrenejského poloostrova udávají vegetaci tohoto svazu Nezadal (1989) a Rivas-Martínez et al. (2001), z Francie Géhu et al. (1985) a Julve (1993) a z jižní a východní části Velké Británie Rodwell (2000). Ve východní Evropě a v centrální Asii se druhové složení plevelové vegetace svazu mění a do porostů přistupují stepní druhy (Schubert et al. 1981, Solomaha et al. 1992, Solomaha 2008). Plevelová společenstva s výskytem diagnostických druhů svazu Caucalidion, jako jsou Consolida regalis, Galium tricornutum, Neslia paniculata a Silene noctiflora, se však vyskytují ještě v podhůří Jižního Uralu (Schubert et al. 1981, Mirkin et al. 1985, Jamalov et al. 2004). V České republice jsou tato společenstva vázána především na teplé a suché oblasti v menších nadmořských výškách.

V rámci svazu Caucalidion rozlišujeme pět asociací, a to Caucalido platycarpi-Conringietum orientalis, Lathyro tuberosi-Adonidetum aestivalis, Euphorbio exiguae-Melandrietum noctiflori. Stachyo annuae-Setarietum pumilae a Veronicetum hederifolio-triphylli. Posledně jmenovaná asociace jarních efemérních plevelů je do svazu Caucalidion tradičně řazena, i když numerická klasifikace ukázala, že tato jarní společenstva mají mezi plevelovou vegetací poněkud izolované postavení (Lososová et al. 2006b).

Kropáč in Moravec (1995: 157–162) rozlišuje pro Českou republiku další dvě asociace, které však nelze definovat pomocí žádné skupiny diagnostických druhů: Consolido-Anthemidetum austriacae Kropáč et Mochnacký 1990 a Valerianello locustae-Thlaspietum perfoliati Kropáč et Hadač in Kropáč et al. 1971. Fytocenologické snímky, které byly v literatuře řazeny k asociaci Consolido-Anthemidetum austriacae, částečně spadají do asociace Lathyro tuberosi-Adonidetum aestivalis a částečně do asociace Euphorbio exiguae-Melandrietum noctiflori. Kropáč (2006) nově navrhl do svazu Caucalidion zařadit také asociaci Valerianello locustae-Thlaspietum perfoliati. Tato asociace byla původně jedinou asociací svazu Veronico politae-Taraxacion. Udávané diagnostické druhy této asociace Adonis aestivalis, Consolida regalis, Plantago media, Silene latifolia subsp. alba, Taraxacum sect. Ruderalia, Thlaspi perfoliatum, Valerianella locusta a Veronica polita (Kropáč 2006) ve skutečnosti netvoří vyhraněnou skupinu diagnostických druhů a většina z nich má ekologické optimum v jiných vegetačních typech. Převážná část fytocenologických snímků dříve řazených do asociace Valerianello locustae-Thlaspietum perfoliati (Kropáč 2006) byla v našem přehledu zařazena do asociace Euphorbio exiguae-Melandrietum noctiflori. V západní části střední Evropy je kromě uvedených asociací rozlišována ještě asociace Kickxietum spuriae Kruseman et Vlieger 1939, která se však v České republice nevyskytuje. Kickxietum spuriae se od ostatních asociací svazu Caucalidion liší výskytem řady acidofilních plevelů a subatlantských druhů, např. Alopecurus myosuroides.

Tüxen (1950) navrhl jméno svazu Caucalidion lappulae, neuvedl však originální diagnózu. Platně svaz se jménem Caucalidion popsala von Rochow (1951) s odkazem na asociaci Lathyretum aphacae Kuhn 1937, která se jako jediná zmiňovaná asociace automaticky stala holotypem jména svazu. Dengler et al. (2003) mylně považují jméno Lathyretum aphacae Kuhn 1937 za fantom, toto jméno však bylo uveřejněno platně (Kuhn 1937). Von Rochow (1951) uvádí jméno svazu Caucalidion bez druhového přívlastku. Jelikož Kuhn (1937: 38) v tabulce asociace Lathyretum aphacae uvádí druhy Caucalis daucoides (= C. platycarpos) a C. latifolia (= Turgenia latifolia), ponecháváme jméno svazu bez druhového přívlastku.