Struktura a druhové složení. Asociace Chaerophyllo-Cicerbitetum tvoří vysoké porosty s převahou širokolistých bylin a kapradin, dosahující výšky až 1,5 m a pokryvnosti blízké 100 %. Dominantami společenstva jsou nejčastěji mléčivec horský (Cicerbita alpina) a devětsil bílý (Petasites albus), silně se uplatňuje také papratka samičí (Athyrium filix-femina) a ve vyšších nadmořských výškách i papratka horská (A. distentifolium). K nim často přistupují lesní druhy (např. Prenanthes purpurea a Senecio nemorensis agg.) a druhy subalpínských vysokobylinných niv (nejčastěji Chaerophyllum hirsutum, Doronicum austriacum, Ranunculus platanifolius a Valeriana excelsa subsp. sambucifolia). Ve spodní vrstvě bylinného patra rostou vlhkomilné druhy Chrysosplenium alternifolium, Stellaria nemorum, Viola biflora aj. V porostech se zpravidla vyskytuje 15–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Dobře vyvinuto je mechové patro, které dosahuje vyšších pokryvností, často okolo 30 %.
Stanoviště. Mléčivcové nivy rostou na stinných a vlhkých místech, nejčastěji v úzkých zářezech potoků v horském stupni, kde tvoří pobřežní lemovou vegetaci, a také na dnech chladných kaňonovitých údolí ve skalních městech (Prinz 1937, Hadač & Štursa 1983). Většina lokalit se nachází v montánním až supramontánním stupni a jen ojedinělé výskyty zasahují do subalpínského stupně nad horní hranicí lesa, kde okolí potoků doprovázejí většinou porosty asociace Ranunculo platanifolii-Adenostyletum alliariae. Pro sciofilní asociaci Chaerophyllo-Cicerbitetum je určujícím faktorem dostatek půdní vlhkosti a živin v průběhu celého roku. To je zajištěno akumulací sněhu v zimě, blízkostí vodního toku, vysoko položenou hladinou podzemní vody v průběhu celého roku, konkávním tvarem reliéfu a zastíněním porostů. Průměrné roční teploty v oblasti výskytu této asociace jsou zpravidla v rozsahu 3–5 °C, tedy vyšší než u jiných asociací třídy Mulgedio-Aconitetea. Půdy jsou bohaté živinami díky jejich splavování z okolního výše položeného terénu.
Dynamika a management. Společenstvo se vyvíjí na stanovištích, kde je znemožněn rozvoj zapojené keřové a stromové vegetace. Bureš et al. (1989) považují za rozhodující faktor proudící podzemní vodu. Na dřevinnou vegetaci má nepochybně vliv také plazivý sníh na prudkých svazích potoků, pohyby ledu a sněhu při jarním tání, vyšší stavy vody za přívalových srážek a jarního tání a v neposlední řadě i špatné světelné podmínky ve stinných polohách kaňonovitých údolí. Těmito faktory je blokována sukcese a dlouhodobě se udržuje bylinné společenstvo. Některé porosty se vyskytují i na sekundárních stanovištích s uměle porušeným souvislým lesním krytem.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo je poměrně stabilní a přirozeně není ohroženo. Nebezpečí představuje zejména narušení toků úpravami jejich břehů, vedením lesních cest koryty potoků apod. Z ohrožených druhů se v této vegetaci vyskytují např. Aconitum plicatum a A. variegatum, z mechorostů vlhkomilné druhy Brachythecium oedipodium a Bryum schleicheri.
Syntaxonomická poznámka. Sýkora & Hadač (1984) popsali z Adršpašsko-teplických skal dvě nové asociace, Chaerophyllo hirsuti-Cicerbitetum alpinae a Chaerophyllo hirsuti-Petasitetum albi, které se liší víceméně jen různým kvantitativním podílem druhů Cicerbita alpina a Petasites albus, a proto je považujeme za totožné. Kočí (2001a) zvolil pro sloučenou asociaci první z těchto dvou jmen.