Struktura a druhové složení. Jde o druhově chudé porosty letních terofytů, které jsou obvykle jednovrstevné, tvořené převážně prostrátními formami merlíku sivého (Chenopodium glaucum) a merlíku červeného (C. rubrum) a nízkými řídkými trsy zblochance oddáleného (Puccinellia distans). Na půdách s dlouhodobou limózní ekofází jsou porosty poněkud vyšší (až 50 cm), tvořené vzpřímenými formami obou zmiňovaných merlíků (Hejný et al. 1979). V porostech se může vyskytovat i Atriplex prostrata subsp. latifolia, ale oproti asociaci Bidenti frondosae-Atriplicetum prostratae zde nedosahuje větší pokryvnosti. Vedle uvedených druhů se s malou pokryvností uplatňují i další jednoleté druhy ruderálních stanovišť a obnažených den, např. Atriplex patula, Persicaria lapathifolia, Plantago uliginosa, Poa annua a Polygonum aviculare. Porostům na přirozených a polopřirozených stanovištích je druhovým složením podobná asociace Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri ze svazu Bidention tripartitae, ve které však druhy obnažených den převažují a Chenopodium glaucum a C. rubrum mají malou pokryvnost. Typická je mozaikovitá struktura porostů se střídáním různých dominant (Kopecký & Hejný 1992). Pokryvnost porostů kolísá mezi 50 a 90 % a počet druhů se pohybuje zpravidla mezi 7–10 na ploše 4–25 m². Mechorosty nebyly ve většině porostů zapisovány.

Stanoviště. Asociace Chenopodietum rubri se vyskytuje na zamokřených půdách kolem hnojišť, stájí, u silážních jam, v dolících kolem návesních tůněk, kolem močůvkových jímek a v prohlubních podél příjezdových cest ke skládkám, často na půdách se škvárou s příměsí popela a mouru (Hejný et al. 1979, Grüll 1973, 1981). Specifickými stanovišti jsou dna odkalovacích nádrží cukrovarů a mlékáren (Kopecký & Hejný 1992). Netypické ochuzené porosty s dominantní Puccinellia distans se pravidelně objevují na krajnicích chemicky ošetřovaných silnic. Vysoké koncentrace solí snáší kromě zblochance oddáleného pouze několik málo ruderálních druhů. Kromě velkého obsahu NaCl se stanoviště vyznačuje také vysokým podílem nitrátů. Z posypových materiálů se uvolňují některé další sekundární komponenty, např. ionty vápníku, hořčíku a fluoru. Obsah těchto iontů na stanovišti kolísá podle původu použitého materiálu (Hadač et al. 1983). Vzácněji se s porosty této asociace setkáváme také na maloplošných přirozených a polopřirozených stanovištích v místech se silným přísunem dusíku; na ně pak navazují plošně rozsáhlejší porosty asociace Polygono brittingeri-Chenopodietum rubri ze svazu Bidention tripartitae. Na obnažených dnech rybníků se tato vegetace soustřeďuje zejména kolem rozpadajících se kopek hnoje a vápna, je častá i na rybnících s farmovým chovem kachen a přirozeně eutrofních rybnících v teplých oblastech. Na obnažených dnech mrtvých ramen a bahnitých říčních náplavech je její výskyt často podmíněn antropogenním znečištěním vod nebo pastvou vodního ptactva. V minulosti bylo Chenopodietum rubri také součástí komplexů halofilní vegetace; takto se dosud vyskytuje na březích slaných jezer v zahraničí (Hilbig 1995, 2000b, Borhidi 2003). Půdy jsou hlinitopísčité až hlinitojílovité, řidčeji slínité (Grüll 1981). Pro vývoj společenstva je důležitý velký obsah solí a dusíku v půdě (A. Pyšek 1977).

Dynamika a management. Společenstvo je jednoleté a většina jeho druhů se obnovuje z půdní semenné banky. Rostliny klíčí pozdě na jaře a maximální biomasy dosahují v červenci až září. Druhy merlíků, lebed a laskavců, které se v tomto společenstvu vyskytují, jsou schopny kvést až do prvních mrazivých dnů. V sukcesi je toto společenstvo zpravidla nahrazováno vytrvalou ruderální vegetací třídy Galio-Urticetea. Na přirozených a polopřirozených stanovištích se může vyvíjet i směrem k některým typům rákosin, jako jsou asociace Phragmitetum australis, Typhetum latifoliae a Astero pannonici-Bolboschoenetum compacti, nebo k vrbinám. V minulosti se u nás tato vegetace vyskytovala pravděpodobně jen v nejteplejších oblastech na stanovištích s přirozeně velkým obsahem nitrátů a chloridů v půdě. Činností člověka v krajině se vytvořila vhodná stanoviště i tam, kde by přirozený výskyt nebyl dříve možný. Chenopodietum rubri se tak například rozšířilo i na rybníky v jižních a západních Čechách, kde se hlavně v souvislosti s chovem vodní drůbeže výrazně změnil chemismus původně kyselých nevápnitých substrátů (Hejný et al. 1982a).

Variabilita. Na území České republiky lze rozlišit čtyři varianty, které se liší nároky na půdní vlhkost a tolerancí k zasolení stanoviště:

Varianta Cyperus fuscus (MBB01a) s diagnostickými druhy Centaurium pulchellum, Cyperus fuscus, Gnaphalium uliginosum, Potentilla supina, Lythrum hyssopifolia a Veronica anagalloides roste především na polopřirozených a přirozených zasolených lokalitách.

Varianta Puccinellia distans (MBB01b) se vyzačuje výskytem zblochance oddáleného (Puccinellia distans). Vyskytuje se na silně zasolených a zamokřených ruderálních stanovištích. Odpovídá asociaci Hordeo murini-Puccinellietum distantis Hadač et Rambousková 1983 a subasociaci C. r. puccinellietosum distantis (Hejný 1974) Dostálek & Kolbek in Kolbek et al. 2001.

Varianta Chenopodium glaucum (MBB01c) se vyznačuje výskytem vlhkomilných merlíků, zejména Chenopodium glaucum a C. polyspermum. Kromě nich se mohou vyskytovat např. Atriplex prostrata subsp. latifolia, Persicaria lapathifolia, Plantago uliginosa, Rorippa palustris a Rumex maritimus. Ve srovnání s ostatními variantami má tato vegetace střední nároky na obsah vody a živin v půdě. Roste na polopřirozených i ruderálních stanovištích.

Varianta Atriplex patula (MBB01d) obsahuje jednoleté ruderální druhy Atriplex patula, Chenopodium album agg., Matricaria discoidea a Tripleurospermum inodorum. Tyto porosty rostou na relativně méně zamokřených, ruderálních stanovištích. Varianta odpovídá subasociaci C. r. atriplicetosum patulae (Hejný 1974) Dostálek & Kolbek in Kolbek et al. 2001. Vedle uvedených variant zaznamenala Sobotková (1993) na rudišti v Bohumíně porosty této asociace s výskytem druhu Salsola kali.

Hospodářský význam a ohrožení. Toto společenstvo nepatří mezi ochranářsky cenné typy vegetace, neboť se v něm zpravidla nacházejí jen běžné ruderální byliny. Na polopřirozených stanovištích, zejména v oblastech výskytu slanisk, se však mohou vyskytovat některé vzácné a ohrožené druhy obnažených den nebo halofyty, např. Centaurium pulchellum, Lythrum hyssopifolia a Spergularia salina. Tato vegetace přispívá k asanaci a rekultivaci půd a substrátů silně obohacených amoniakálním dusíkem. Mírně sukulentní listy druhů Chenopodium glaucum a C. rubrum mohou být spásány vodním ptactvem.