Struktura a druhové složení. Tato asociace zahrnuje vegetaci vlhkomilných merlíků a lebed, v níž se nachází merlík slanomilný (Chenopodium chenopodioides). Z dalších vlhkomilných druhů čeledi Chenopodiaceae se častěji vyskytuje Atriplex prostrata subsp. latifolia, někdy i Chenopodium ficifolium, C. glaucum nebo C. rubrum. Běžné jsou i některé další nitrofilní druhy, zejména Echinochloa crus-galli. Na stanovištích s menším obsahem solí nebo kratší dobou zaplavení se objevují i některé vytrvalé fakultativní halofyty, např. Lotus tenuis, druhy rákosin, zejména Bolboschoenus planiculmis, a jednoleté druhy obnažených den, např. Cyperus fuscus a Juncus ranarius. Tyto druhy však nemají velkou pokryvnost. Celková pokryvnost u nás zaznamenaných porostů se pohybovala mezi 30–50 % a celkový počet druhů kolísal mezi 8 a 24 na ploše 4–25 m². V porostech zaznamenaných jižně od našeho území dosahuje Chenopodium chenopodioides větší pokryvnosti než u nás a vyskytuje se v doprovodu širšího spektra halofilních druhů (např. Aster tripolium subsp. pannonicus a Crypsis aculeata), celkové druhové složení se však od našich porostů výrazně neliší (Slavnić 1951, Bouzillé et al. 1984, Mucina in Mucina et al. 1993: 522–549).

Stanoviště. U nás bylo toto společenstvo zjištěno pouze na obnažených dnech rybníků a jiných umělých vodních nádrží během letnění nebo přirozeného úbytku vody v suchých létech. Ze zahraničí je uváděno i ze slanisk a periodicky zaplavovaných stanovišť v říčních nivách (Slavnić 1948, 1951, Mucina in Mucina et al. 1993: 522–549). Na našich lokalitách byly porosty Chenopodium chenopodioides pozorovány v nejdéle zamokřených částech obnaženého dna s jílovitým podkladem, zatímco porosty příbuzného druhu C. rubrum se vyvíjely i na rychle vysychajícím písčitém substrátu (Bartoňová & Danihelka, nepubl., Šumberová, nepubl.). Vazba na nepropustné, dlouho zamokřené substráty je pro toto společenstvo uváděna i ze zahraničí (Slavnić 1948, 1951). Půdy jsou bohaté dusíkem a většinou v různé míře zasolené; ke stupni zasolení, který závisí na typu stanoviště, je C. chenopodioides dosti tolerantní. Na březích řek a dnech sladkovodních nádrží bývá zasolení substrátu jen mírné (Slavnić 1948, 1951), zatímco v komplexech slanisk je obsah rozpustných solí v půdě velký a půdním typem je solončak (Mucina in Mucina et al. 1993: 522–549). Tato vegetace se vyskytuje hlavně v územích s teplými a suchými léty. U nás byla zaznamenána jen v oblastech s recentním nebo historickým výskytem slanisk na jižní Moravě.

Dynamika a management. Chenopodio chenopodioidis-Atriplicetum prostratae je přirozenou jednoletou vegetací zasolených, periodicky zaplavovaných půd. Na rozdíl od jiných společenstev svazu Chenopodion rubri nemá tendenci osídlovat stanoviště silně ovlivňovaná člověkem. Chenopodium chenopodioides je teplomilný druh, který klíčí teprve v létě. Vývoj semenáčků probíhá pouze na zamokřených substrátech bez souvislé vegetace. V teplých oblastech však substrát většinou velmi rychle vysychá nebo podléhá sukcesi konkurenčně silnějších druhů třídy Bidentetea tripartitae, druhů rákosin a vrb. Proto je výskyt druhu Chenopodium chenopodioides a jeho společenstva vzácný a zpravidla efemérní. Dlouhodobě stabilní může být na slaniskách, kde je sukcese konkurenčně silných druhů blokována velkým obsahem rozpustných solí v substrátu (Mucina in Mucina et al. 1993: 522–549). Na zbytcích našich slanisk je však v současnosti koncentrace solí příliš malá, a vývoj porostů C. chenopodioides je proto odkázán na relativně krátkodobé letní obnažení substrátu na místech, která jsou po většinu roku zaplavena hlubokou vodou. Chenopodium chenopodioides bylo u nás sice zjištěno i na úhorech a jiných narušovaných místech na bývalých slaniskách (Lustyk 2009), avšak pouze s malou pokryvností a jako součást rozvolněných vlhkých ruderálních trávníků. Výskyt společenstva na podobných stanovištích by bylo možné podpořit pravidelnými disturbancemi na jaře, např. mělkou orbou nebo stržením drnu vytrvalých bylin. Předpokladem je dostatečná zásoba semen v půdní semenné bance. V rybnících je vhodné občasné snížení vodní hladiny, nejlépe až od června nebo července do podzimu. Chenopodium chenopodioides uvádí z jihomoravských slanisk již Makowsky (1863), většina badatelů však tento druh pravděpodobně nerozlišovala od běžného C. rubrum. Proto není možné zrekonstruovat původní četnost výskytu C. chenopodioides a jeho společenstva. V první polovině devadesátých let 20. století byl druh považován za nezvěstný, poté opět začalo přibývat jeho nálezů (Danihelka & Šumberová 2004, Danihelka 2009, Lustyk 2009). Jak ukazují nálezy z jihomoravských lokalit, kde se merlík slanomilný objevil po velmi dlouhé době díky narušení nebo odstranění vytrvalých porostů, semena se patrně udržují klíčivá i po několik desetiletí. Například v místě bývalého slaniska Zápověď u Terezína u Čejče na Hodonínsku byly jeho porosty nalezeny v nedávno vybagrované vodní nádrži určené pro sportovní rybolov. Před zásahem se na lokalitě vyskytovaly pouze rákosiny a vytrvalá ruderální vegetace. Pozoruhodné je, že v sousedním mokřadu, který vznikl revitalizací původního slaniska, se tento druh vůbec neobjevil (Šumberová 2007), pravděpodobně i kvůli rychlému vysychání substrátu a menšímu obsahu živin.

Hospodářský význam a ohrožení. Vzhledem ke své vzácnosti a maloplošnému výskytu nemá u nás tato vegetace hospodářský význam. Její ochrana je však důležitá kvůli zachování kriticky ohroženého Chenopodium chenopodioides i ochraně dalších ohrožených druhů rostlin, např. Juncus ranarius, Lotus tenuis a Melilotus dentatus (Holub & Procházka 2000). Společenstvo je ohroženo sukcesí konkurenčně silnějších typů vegetace, což souvisí s absencí vhodného hospodaření. V rybnících je ohrožujícím faktorem příliš časný termín letnění. Delší intervaly mezi letněním společenstvo zřejmě neohrožují, naopak mohou přispět k eliminaci běžných vytrvalých druhů s kratší dobou klíčivosti semen.

Nomenklatorická poznámka. Slavnić (1948) neudává v názvu asociace konkrétní druh rodu Chenopodium a v originální diagnóze zmiňuje taxony C. crassifolium var. Degenianum a C. glaucum. První z těchto druhů však udává jako charakteristický a zmiňuje ho v názvu asociace ve své další práci (Slavnić 1951). Z toho důvodu doplňujeme do názvu asociace druhové epiteton chenopodioidis (C. crassifolium je synonymem jména C. chenopodioides).