Struktura a druhové složení. Nízké rozvolněné trávníky písčitých půd s pokryvností bylinného patra zpravidla 40–70 %, ve kterých jako dominanta převládá paličkovec šedavý (Corynephorus canescens). Hojně jsou zastoupeny jednoletky Filago minima, Spergula morisonii, Teesdalia nudicaulis a Veronica dillenii, acidofilní druhy oligotrofních trávníků (např. Jasione montana a Rumex acetosella) a psamofilní, kobercovitě rostoucí mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum). Roztroušeně se vyskytují také teplomilné druhy suchých trávníků, např. Artemisia campestris, Euphorbia cyparissias, Hypericum perforatum aj. Přechod k odvozenějším sukcesním stadiím indikují trávy (Agrostis capillaris, Festuca ovina aj.) a keříčky vřesu obecného (Calluna vulgaris). Bylinné patro je druhově chudé, zpravidla jen s 10–15 druhy cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Hojně jsou zastoupeny keříčkovité lišejníky rodu Cladonia a Cetraria aculeata a akrokarpní mechy Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum. Mechové patro může mít v pokročilejších sukcesních stadiích pokryvnost i přes 50 %. Vzhledem k letním suchům je fenologické optimum této vegetace mezi polovinou května a polovinou června.

Stanoviště. Společenstvo kolonizuje křemité, živinami velmi chudé písky bez obsahu uhličitanu vápenatého v suchých a teplých oblastech, zpravidla v nížinách podél větších řek. Jde o váté písky, ale dosti často i o terasové štěrkopísky, vzácně také o nepřemístěné rozpady pískovců. V terénu se porosty nacházejí na úpatích dosud nezalesněných písečných přesypů, odlesněných hranách štěrkopískových teras, v pískovnách, na vojenských cvičištích, plážích zakládaných na místech po těžbě říčních štěrkopísků, na okrajích lesů a světlých lesních remízků, cest a železničních tratí. Podle půdních rozborů z písků na Hodonínsku (Vicherek 1975) se pH půd u rozvolněných porostů pohybuje nejčastěji kolem 5,2–5,6, zatímco u zapojenějších, sukcesně pokročilejších porostů dosahuje jen hodnot kolem 5,2 a na místech porostlých mechy a lišejníky klesá pod 5,0. Obsah humusu v půdě je vždy menší než 1 %.

Dynamika a management. Corniculario-Corynephoretum je periodicky se obnovující nebo dlouhodobě blokované sukcesní stadium, zpravidla na potenciálních stanovištích acidofilních doubrav nebo borodoubrav (Jentsch & Beyschlag 2003). Charakter přirozených trvalých porostů, které nevyžadují management, mají pouze ojedinělé lokality na úpatí dochovaných písečných přesypů, jako jsou Písty ve středním Polabí, nebo fragmentární výskyty na hranách skal, např. na Kokořínsku. Historicky byly výskyty této vegetace často vázány na zpětnou sukcesi při pastevní a těžební degradaci lesa, která posléze vedla až k obnově rozsáhlých holých písčin, např. na Hodonínsku. V současnosti převažují dva krajní typy výskytů. Prvním typem jsou porosty dlouhodobě blokované maloplošnými disturbancemi, jako jsou pojezdy vozidel, sešlap, úpravy železničních náspů, eroze písku na svazích nebo sečení porostů v chráněných územích. Na místech s občasnými silnějšími disturbancemi mohou tyto porosty vydržet po staletí. Druhým typem jsou porosty vzniklé na místech, která byla jednorázově silně disturbována a poté ponechána bez zásahu. Jde zejména o pískovny, jejichž vegetace bývá chudá na psamofilní druhy kvůli nedostupnosti jejich diaspor. Nejčastějším kolonizátorem je zde obecně hojný a snadno se šířící Corynephorus canescens a k němu přistupují druhy s ruderální tendencí, které se vyskytují i mimo písčiny, např. Filago spp.

Pro dlouhodobou existenci této vegetace je nutné odstraňovat náletové dřeviny a pravidelně narušovat povrch půdy, např. přejížděním těžkými vozidly. Proto se tato vegetace nejlépe zachovala na bývalých vojenských cvičištích, v pískovnách a jejich okolí a také na bezpečnostních protipožárních pásech kolem železničních tratí, kde byly odstraňovány nálety dřevin. Při nerušeném vývoji zpevňuje Corynephorus canescens svým rozsáhlým kořenovým systémem písek, čímž umožňuje šíření dalších druhů, které nejsou na prostředí pohyblivého písku příliš dobře adaptovány. Zpravidla jde o konkurenčně silnější trávy, zejména úzkolisté kostřavy (Festuca spp.) a psinečky (Agrostis capillaris, A. vinealis), které paličkovec postupně vytlačují. Podle dynamiky narušování se tato vegetace často vyskytuje v mozaice se sukcesně pokročilými a zapojenějšími trávníky svazu Armerion elongatae, na Hodonínsku také Festucion vaginatae, vyvinutými na delší dobu neobhospodařovaných místech. Eutrofizace těchto přirozeně živinami chudých společenstev způsobuje buď vznik jednoletých nitrofilních společenstev třídy Stellarietea mediae, nebo urychluje zarůstání travami a stabilizaci zapojeného trávníku, často s konkurenčně silnými travami Arrhenatherum elatius a Calamagrostis epigejos. Na místech s akumulací slabé vrstvy opadaného borového jehličí se často hustě rozrůstají mechy (zejména Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum) a lišejníky, především dutohlávky Cladonia arbuscula, C. rangiformis a další druhy tohoto rodu.

Variabilita. Variabilita asociace je dána hlavně jejím sukcesním stářím:

Varianta Spergula morisonii (TFA01a) zahrnuje druhově chudé porosty s diagnostickým druhem Spergula morisonii, které se vyskytují na pravidelně narušovaných stanovištích nebo na místech, kde byl v nedávné době obnažen písek.

Varianta Thymus serpyllum (TFA01b) obsahuje druhově bohatší porosty s diagnostickými druhy Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Artemisia campestris, Euphorbia cyparissias, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Jasione montana, Koeleria macrantha a Thymus serpyllum. Jde o sukcesně pokročilejší porosty se zapojenější vegetací, a proto i s omezeným pohybem písku.

Hospodářský význam a ohrožení. Vegetace asociace Corniculario-Corynephoretum nebyla nikdy přímo hospodářsky využívána, s výjimkou občasného průhonu dobytka spojeného s pastvou. Měla však význam pro zpevňování vátých písků, ochranu proti větrné erozi a ochranu biodiverzity. Její porosty ubývají kvůli klesající intenzitě disturbancí v krajině a eutrofizaci, lze je však poměrně snadno obnovit odstraněním zapojené vegetace na píscích.

Syntaxonomická poznámka. V severozápadní části střední Evropy je tato asociace zpravidla uváděna pod jménem Spergulo-Corynephoretum Libbert 1933, které však Libbert (1933) ve skutečnosti nepoužil. Naopak ve východněji položených kontinentálních oblastech se používají jména Thymo angustifolii-Corynephoretum canescentis Krippel 1954 nebo Veronico dillenii-Corynephoretum Passarge 1960. Ačkoli je od západu k východu patrné postupné ubývání některých subatlantských a přibývání subkontinentálních druhů, je tato změna velmi pozvolná, bez zřetelných diskontinuit a týká se jen velmi malého počtu druhů. Zejména na území České republiky, ležícím uprostřed tohoto západovýchodního gradientu, lze západní a východní typ sotva odlišit, a proto používáme koncepci široké asociace, pro niž je použito nejstarší platné jméno Corniculario-Corynephoretum Steffen 1931.