Struktura a druhové složení. Subalpínské trávníky s třtinou chloupkatou jsou druhově poměrně bohaté, zpravidla zcela zapojené porosty. Dominantu tvoří výběžkatá tráva třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), která vytváří porosty o výšce 30–40 cm. Ve vyšší vrstvě bylinného patra se vedle Calamagrostis villosa vyskytují častěji např. Crepis conyzifolia, Gentiana asclepiadea, Silene vulgaris, Solidago virgaurea a Veratrum album subsp. lobelianum. V nižší vrstvě jsou hojněji zastoupeny Avenella flexuosa, Geum montanum, Melampyrum sylvaticum, Potentilla aurea, Trientalis europaea a Vaccinium myrtillus. Porosty tvoří zpravidla 10–25 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je kvůli vysoké pokryvnosti bylinného patra jen velmi slabě vyvinuto, dosahuje pokryvnosti jen kolem 3 % nebo zcela chybí.
Stanoviště. Typickými stanovišti třtinových niv jsou závětrné svahy o sklonu 20–30(–45)°, východní až jihovýchodní orientace, zpravidla v karech. Společenstvo se vyskytuje v supramontánním a subalpínském stupni nejčastěji v nadmořských výškách 1200–1400 m. Stanoviště jsou díky ukládání sněhu na závětrných místech v zimě kryta mocnou sněhovou pokrývkou, která dlouho vytrvává. Sníh zabraňuje promrzání půdního profilu a jeho mechanické účinky (tzv. plazivý sníh a laviny) znemožňují šíření dřevin (Jeník 1961). Půdy jsou podzoly hluboké kolem 30 cm, vysychavé, s dostatečným množstvím živin a humusu (Matuszkiewicz & Matuszkiewicz 1975, Berciková 1976). Půdní reakce je silně až mírně kyselá (pH 3,5–5,5; Zlatník 1925, Wagnerová 1970, Berciková 1976, Burešová 1976). Co se týče nároků na vlhkost, jde v rámci třídy Mulgedio-Aconitetea o společenstvo mezofilní.
Dynamika a management. Trávníky s třtinou chloupkatou jsou přirozenou nelesní vegetací subalpínského stupně hor. Druhově chudší typy, rozšířené na velkých plochách na svazích nad horní hranicí lesa, vytvářejí stabilní mozaiku s dalšími druhově chudými společenstvy, např. Festuco supinae-Vaccinietum myrtilli. V důsledku imisí dusíku, kyselých dešťů a neobhospodařování dochází v posledních desetiletích k šíření Calamagrostis villosa do vzrůstově nižších, druhově chudých, oligotrofních společenstev (Štursa in Petříček et al. 1999: 277–299, Hejcman 2006b). V místech snížené hranice lesa, např. v karech, kde jsou již vhodnější klimatické podmínky i pro růst dřevin, se třtinové trávníky udržují díky pádům lavin nebo tlaku plazivého sněhu, které průběžně strhávají vzrostlé dřeviny.
Variabilita. Berciková (1976) rozlišila podle porostních dominant dvě subasociace. Vedle subasociace Crepido-Calamagrostietum typicum Berciková 1976 s dominantní Calamagrostis villosa rozlišila subasociaci Crepido-Calamagrostietum molinietosum Berciková 1976 s dominantní Molinia caerulea. V této subasociaci dále rozlišuje dvě varianty, typickou (druhově bohatou) a ochuzenou. Vzhledem k tomu, že s výskytem druhu Molinia caerulea nekoreluje žádná další skupina druhů, ponecháváme v tomto přehledu asociaci bez vnitřního členění.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam třtinových trávníků je dnes zanedbatelný. V minulosti, kdy se na subalpínských holích travařilo a páslo, byly plošně rozsáhlejší porosty využívány jako pastviny nebo jednosečné louky. V současné době mají význam protierozní, vodohospodářský a pro ochranu ohrožených druhů rostlin, např. Anemone narcissiflora, Crepis conyzifolia a Pulsatilla alpina subsp. austriaca. V třtinových trávnících má optimum také krkonošský endemit Sorbus sudetica (Jeník 1960, Kociánová & Štursová 1986). Vzhledem k přísné územní ochraně všech lokalit není společenstvo pravděpodobně ohroženo přímými vlivy, zdá se však, že eutrofizace spolu s kyselými dešti se projevuje redukcí diverzity dvouděložných bylin a postupným převládnutím dominantní Calamagrostis villosa. Druhově bohaté porosty jsou vzácné a pravděpodobně degradují směrem k chudým typům.
Syntaxonomická poznámka. Podobnou vegetaci popsal z Hrubého Jeseníku Šmarda (1950) jako Deschampsio flexuosae-Calamagrostietum villosae. Tato asociace je však založena na jediném snímku, který má přechodné druhové složení mezi svazy Calamagrostion villosae a Juncion trifidi, a proto Kočí (2001a) navrhl toto jméno k zavržení jako nomen dubium.
Kvůli absenci diagnostických druhů nebyla v tomto přehledu rozlišena asociace Sileno vulgaris-Calamagrostietum villosae Jeník et al. 1980, kterou její autoři popsali z Hrubého Jeseníku jako druhově chudší vikariantní asociaci k druhově bohatší krkonošské asociaci Crepido conyzifoliae-Calamagrostietum villosae. Tyto druhově chudé porosty se vyskytují na obdobných stanovištích jako porosty druhově bohaté, avšak zabírají podstatně větší plochy, a to nejen v Hrubém Jeseníku, ale i v Krkonoších, na Králickém Sněžníku (Krahulec 1990a, Kočí 2001a) a ve velmi ochuzené formě i na Šumavě (Sofron & Štěpán 1971). Tyto druhově chudé porosty tvoří přechod k pasekové vegetaci s dominantní Calamagrostis villosa, ve které se hojněji vyskytují druhy Epilobium angustifolium, Juncus effusus, Rubus idaeus aj. (T. Sýkora 1983, Neuhäuslová & Wild 2001).