Struktura a druhové složení. Bylinné patro dosahuje pokryvnosti jen v rozsahu 15–60 %. Vyskytují se v něm vrbovky, z nichž nejčastější je vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium), která je i diagnostickým druhem. Pravidelnými průvodci těchto pramenišť jsou také širokolisté byliny Aconitum plicatum, Alchemilla vulgaris s. l., Chaerophyllum hirsutum a Crepis paludosa a trsnatá tráva Deschampsia cespitosa. S nízkými stálostmi a pokryvnostmi se objevují prameništní druhy (např. Caltha palustris, Stellaria nemorum, Viola biflora) nebo druhy kontaktní vegetace, např. subalpínských trávníků (Anthoxanthum odoratum s. l., Nardus stricta aj.). Mechové patro je naopak vyvinuto dobře a udává vzhled tohoto prameništního společenstva. Jeho pokryvnost se pohybuje mezi 50 a 100 %. Dominují v něm různé druhy, nejčastěji Dichodontium palustre, Philonotis seriata a Pohlia wahlenbergii. Druhová bohatost těchto porostů není velká. Bylinné patro mívá zpravidla 5–10 druhů a mechové patro 3–6 druhů na plochách o velikosti 4–16 m².
Stanoviště. Tato vegetace osídluje prameniště v subalpínském stupni. U nás byla zaznamenána v nadmořských výškách 1240–1440 m, nejčastěji na prudkých svazích karů. Pramenná voda je chladná a má kyselou až neutrální reakci. Hadač & Váňa (1972) naměřili v Krkonoších letní teplotu vody kolem 5 °C a pH 5,1–6,7. Obsah minerálů ve vodě je díky silikátovému podloží velmi malý. V Krkonoších byly naměřeny velmi nízké hodnoty vodivosti, mezi 16 a 22 µS.cm-1 při pH vody 5,8–6,7 (Hájková et al., nepubl.). Reakci vody tedy nezvyšuje obsah bazických iontů ve vodě, ale silné prokysličení (Tahvanainen & Tuomala 2003).
Dynamika a management. Tato vegetace je dlouhodobě poměrně stabilní. Vzniká na pramenech na prudkých skalnatých svazích v karech. Další sukcesi blokují laviny a eroze, které odnášejí vegetaci i organický materiál. Pokud se prameniště nacházejí na mírnějších svazích karů, může docházet k postupné sukcesi směrem k vegetaci subalpínských slatinišť asociace Bartsio alpinae-Caricetum nigrae. Hromadění organického sedimentu je ale ve vysokohorských podmínkách velmi pomalé. Porosty se mohou měnit i vlivem intenzivní pastvy, která zvyšuje přísun živin, a podporuje tak rozvoj bylinného patra tvořeného širokolistými bylinami. V našich horách se však subalpínská prameniště vyskytují v chráněných územích, kde je hospodaření již delší dobu zakázáno. K eutrofizaci však může docházet na prameništích v blízkosti horských chat. Pro svou existenci tato vegetace žádný management nevyžaduje.
Hospodářský význam a ohrožení. Hospodářský význam společenstvo nemá, je ale významné pro ochranu biodiverzity. Mohou se zde vyskytovat některé kriticky nebo silně ohrožené druhy (Holub & Procházka 2000), např. Cardamine amara subsp. opicii, Epilobium nutans, Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris a Trichophorum alpinum. V Hrubém Jeseníku bylo v této vegetaci zaznamenáno také kriticky ohrožené Cerastium fontanum. Vzhledem k přísné ochraně všech území s výskytem subalpínských pramenišť u nás tomuto společenstvu žádné narušení v současné době nehrozí.
Syntaxonomická poznámka. Postavení sudetských a západokarpatských subalpínských pramenišť je zvláštní tím, že se na nich nevyskytuje druh Saxifraga stellaris, který často dominuje a udává fyziognomii prameništních společenstev ve Skandinávii (Dierßen 1996), Francii (Braun-Blanquet 1926, Luquet 1926), Alpách (Hinterlang 1992), Východních a Jižních Karpatech (Coldea in Coldea 1997: 141–148) a na Balkáně (Hájková et al. 2006). Zdá se, že Crepido-Philonotidetum by mohlo být vikariantní asociací k asociaci Saxifragetum stellaris Deyl 1940.
Nomenklatorická poznámka. Společenstvo odpovídající této asociaci popsal Šmarda (1950) z Hrubého Jeseníku pod jménem Mniobryetum albicantis. Podle Mezinárodního kódu fytocenologické nomenklatury (Weber et al. 2000) je nutné považovat za ilegitimní takové jméno asociace, kde v názvu chybí druh z nejvyššího patra určujícího strukturu vegetace a dosahujícího průměrné pokryvnosti alespoň 25 %. Tuto podmínku pro zamítnutí jméno Mniobryetum albicantis těsně splňuje. Navíc jméno Mniobryetum albicantis by pro popisovanou vegetaci bylo zavádějící, protože druh Pohlia wahlenbergii (= Mniobryum albicans) se vyskytuje jen v menšině porostů, zatímco v jiných prameništních společenstvech v Alpách a v severní Evropě je častější.