Struktura a druhové složení. Do této asociace řadíme porosty, v nichž dominují bylinné liány, především opletník plotní (Calystegia sepium) a chmel otáčivý (Humulus lupulus), vzácněji i opletka křovištní (Fallopia dumetorum), nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer) a kokotice evropská (Cuscuta europaea). Porosty jsou zpravidla dvouvrstevné. Výrazně se v nich uplatňují vysoké nitrofilní širokolisté byliny, zejména Urtica dioica a dále např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris a Chaerophyllum bulbosum. Vzácněji a s menší pokryvností do porostů vstupují trávy, např. Phalaris arundinacea a Poa trivialis. Tyto druhy určují výšku porostů, neboť poskytují oporu výše uvedeným liánám a dalším bylinám, které se na ně mohou přichytávat (např. Galium aparine). V závislosti na druhovém složení se výška porostů této asociace pohybuje nejčastěji mezi 1 a 2 m a biomasa je převážně soustředěna do horní vrstvy bylinného patra. Je-li horní vrstva porostů rozvolněná, bývá výrazněji vyvinuta přízemní vrstva tvořená nízkými plazivými nebo poléhavými druhy. Dominuje v ní zpravidla Rubus caesius, s menší pokryvností se vyskytují např. Glechoma hederacea a Lysimachia nummularia. Na ploškách s obnaženým substrátem se mohou objevovat i jednoleté vlhkomilné druhy třídy Bidentetea tripartitae, např. Bidens frondosa a Myosoton aquaticum. Z invazních neofytů nejčastěji přistupují Echinocystis lobata a Impatiens glandulifera. Porosty jsou druhově dosti bohaté; na plochách o velikosti 10–25 m² se vyskytuje zpravidla 15–20 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro většinou chybí.

Stanoviště. Porosty této asociace se nejčastěji vyskytují v lemech lužních lesů a pobřežních houštin, na okrajích mrtvých ramen a tůní a na březích řek, někdy i na neudržovaných plochách v okolí vodních nádrží a menších vodotečí uvnitř sídel. Protože většina diagnostických druhů se běžně vyskytuje v podrostu lužního lesa, druhotně se tato vegetace šíří i na pasekách. Po jejich zalesnění se hojně udržuje podél oplocení lesních školek a kolem skládek dřeva nebo hromad pařezů, které bývají shrnuty buldozerem k okraji pasek a tam často ponechány. Stanoviště jsou nejčastěji mírně zastíněná, většina druhů však snáší jak plné oslunění, tak i značné zastínění. Půdy jsou čerstvě vlhké, hlinitopísčité až jílovité, bohaté dusíkem, často s velkou příměsí nerozloženého organického detritu v povrchové vrstvě. Společenstvo do značné míry toleruje periodické kolísání hladiny vody včetně dočasného zaplavení. Zejména v nivách řek se při poklesu vodní hladiny často rozrůstá i na obnaženém dně mělkých tůní. Vyžaduje však pro svůj vývoj výrazně delší období bez záplavy než třeba jednoletá společenstva třídy Bidentetea tripartitae, na která v zonaci lužní vegetace často navazuje.

Dynamika a management. Cuscuto-Calystegietum je přirozenou vegetací nížinných říčních aluvií v teplých oblastech. Zde bylo pravděpodobně součástí přirozených komplexů prosvětlených vrbotopolových měkkých luhů, případně vlhčích typů tvrdých luhů. K jeho šíření přispívaly lokální disturbance, např. při povodních nebo pádech stromů, a periodické vysychání mělkých vod. Řada druhů vyskytujících se v této vegetaci se účinně šíří vodou a může se uchycovat na nově vzniklých říčních náplavech. Vlivem činnosti člověka v nivách tato vegetace obsadila i rozsáhlejší plochy. V současnosti se Cuscuto-Calystegietum stále častěji vyskytuje i v chladnějších pahorkatinách. Souvisí to zejména s eutrofizací toků a vodních nádrží, hlavně v sídlech a jejich nejbližším okolí. K jeho šíření přispívá i ponechání některých, dříve spásaných nebo sečených ploch ladem. Porosty této asociace na druhotných stanovištích v chladnějších oblastech bývají ve srovnání s vegetací nížinných aluvií druhově chudší a obsahují větší počet synantropních druhů, což ukazuje na odlišný způsob jejich vývoje. Často zarůstají plochy, které byly dříve v obcích využívány k pastvě nebo na seno, např. kolem rybníků a v nivách potoků. Při neustálém dosycování stanovišť dusíkem a absenci narušování v porostech většinou převládne jen několik konkurenčně silných druhů, např. Calystegia sepium a Urtica dioica. Tato vegetace zpravidla nevyžaduje žádný ochranářský management a na přirozených stanovištích není nutné ani její omezování. Jako nežádoucí jsou vnímány její ochuzené typy s velkým zastoupením neofytů, např. Aster novi-belgii s. l., Echinocystis.lobata nebo Impatiens glandulifera, které se šíří do luk a na mokřadní stanoviště. Jejich omezování je možné pravidelnou sečí.

Variabilita. Ve variabilitě této vegetace se odrážejí především vlhkostní poměry stanoviště. Zatímco v porostech na vlhčích stanovištích se častěji vyskytují vytrvalé i jednoleté mokřadní druhy, na sušších místech převažují liány a druhy mezofilních vysokobylinných lemů. Od přirozené vegetace v říčních nivách se dosti výrazně liší i porosty na místech pod silným vlivem člověka, v nichž se vyskytují druhy ruderálních stanovišť a polní plevele. Vzhledem k relativně malému souboru fytocenologických snímků s nerovnoměrným zastoupením různých typů porostů nerozlišujeme pro tuto asociaci varianty. V literatuře jsou v rámci asociace hojně uváděny porosty s větší pokryvností Chaerophyllum bulbosum (např. Görs & Müller 1969, Kopecký 1984b), které se vyvíjejí především na silněji antropicky ovlivněných stanovištích (Kopecký 1984b). Jde o přechody k asociaci Chaerophylletum bulbosi, řazené v našem přehledu do svazu Aegopodion podagrariae. V rámci variability asociace Cuscuto-Calystegietum lze rozeznat i porosty s větší pokryvností Urtica dioica, které bývají v některých fytocenologických studiích zahrnovány do asociace Urtico-Convolvuletum Görs et Müller 1969.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá žádné hospodářské využití. Z ochranářského hlediska je považováno za málo hodnotnou vegetaci, porosty s velkým podílem neofytů nebo apofytů pak za nežádoucí, neboť mohou zarůstat cenné luční a mokřadní biotopy. Vzácně se v této vegetaci vyskytují některé ohrožené druhy, např. Cuscuta lupuliformis a Senecio sarracenicus. V krajině má Cuscuto-Calystegietum meliorační význam, neboť přispívá k ochraně břehů před erozí a zachycuje značné množství živin.