Struktura a druhové složení. Toto druhově chudé společenstvo je charakterizováno dominancí vytrvalé trávy troskutu prstnatého (Cynodon dactylon) a výskytem jednoletých ruderálních druhů, např. Amaranthus retroflexus, Bromus sterilis, B. tectorum, Conyza canadensis a Setaria viridis. Dále jsou zastoupeny druhy sešlapávaných půd, zejména Plantago major, Polygonum arenastrum a Potentilla anserina. Troskut prstnatý vytváří hustou síť nadzemních a podzemních výběžků, které se proplétají a omezují růst ostatních druhů rostlin. Pokryvnost bylinného patra dosahuje 80–100 %. Jeho výška je dána výškou dominantního druhu a dosahuje zpravidla do 30 cm. Vzácně se objevují i vzrůstem vyšší druhy, např. Calamagrostis epigejos, Chenopodium album agg. a Elytrigia repens. Na plochách o velikosti 4–25 m² se zpravidla vyskytuje kolem 10 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro nebylo v žádném porostu zaznamenáno.

Stanoviště. Cynodontetum dactyli se vyskytuje na výslunných, silně vysychavých stanovištích s dobře propustným substrátem, který může být vlivem silného výparu i mírně zasolený. Na jižní Moravě roste na obnažených písčitých půdách, na jejichž nezpevněném povrchu se troskut prstnatý velmi dobře rozrůstá. Vyskytuje se zde zejména na druhotných stanovištích přímo v intravilánech sídel. V jiných oblastech státu se tato vegetace objevuje v kolejištích, na drobných pozemcích kolem kolejí, dvorech továren a okrajích cest (Jehlík 1989a).

Dynamika a management. V teplých oblastech střední Evropy je Cynodon dactylon velmi vitální a konkurenčně silný druh, který se šíří jak vegetativně, tak generativně. Vytváří velké množství růstových forem, které jsou schopny přizpůsobit se rozmanitým stanovištím (Krippelová 1972). Na ulehlých těžkých půdách tvoří především nadzemní výběžky, naopak na lehkých substrátech převládají výběžky podzemní (Lhotská et al. 1987). Je značně odolný vůči suchu a jeho porosty jsou optimálně vyvinuty v srpnu a září. Mimo panonskou oblast se troskut prstnatý v České republice vyskytuje pouze roztroušeně a na takových lokalitách se rozrůstá většinou jen vegetativně (Jehlík 1989a).

Variabilita. I přes malé množství snímkového materiálu lze rozlišit dvě varianty lišící se způsobem narušování:

Varianta Eragrostis minor (XBK04a) obsahuje druhy snášející intenzivnější disturbance, především sešlap. Zastoupeny jsou jednoleté trávy (např. Eragrostis minor a Setaria pumila) nebo druhy sešlapávaných půd ze třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae (např. Lolium perenne, Polygonum arenastrum). Tato varianta odpovídá asociaci Lolio-Cynodontetum dactyli Jarolímek et al. 1997.

Varianta Amaranthus retroflexus (XBK04b) zahrnuje porosty na ruderálních stanovištích, které jsou oproti předchozí variantě jen slabě vystaveny sešlapu. Zastoupeny jsou vzrůstem vyšší ruderální druhy, hlavně Amaranthus retroflexus, Artemisia vulgaris, Conyza canadensis. Tato vegetace byla popsána jako asociace Conyzo-Cynodontetum dactyli Eliáš 1979.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo je bez ohrožení a jeho hospodářský význam je zanedbatelný. Na chodnících a okrajích komunikací se zpravidla odstraňuje sečením nebo pomocí herbicidů, vůči oběma typům zásahů je však Cynodon dactylon poměrně odolný (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168). Na písčitých substrátech jeho porosty zabraňují půdní erozi.

Syntaxonomická poznámka. V Rakousku (Mucina in Mucina et al. 1993: 110–168) a na Slovensku (Jarolímek et al. 1997) se rozlišují dva typy porostů s dominantním troskutem prstnatým (Cynodon dactylon). Jednak jde o asociace sešlapávaných míst Lolio-Cynodontetum a Plantagini-Cynodontetum, jednak o asociaci Conyzo-Cynodontetum, která se vyskytuje na ruderálních, nesešlapávaných stanovištích. V našem přehledu rozlišujeme pouze jeden vegetační typ s dominantním troskutem, jehož variabilita je vyjádřena pomocí rozlišených variant. Někteří autoři řadí asociace sešlapávané vegetace s dominujícím troskutem do třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae (např. Hejný et al. in Moravec et al. 1995: 152–157, Klotz in Schubert et al. 2001: 372–376).