Svaz sdružuje nízké až středně vysoké mezofilní travní porosty na pastvinách, v parcích, na hřištích, rekreačních pozemcích, podél cest a na dalších sešlapávaných místech kolem lidských sídel. Rozhodující pro vznik a udržení této vegetace je časté narušování nadzemní biomasy, k němuž dochází několikrát během vegetačního období vlivem pastvy, vícenásobně opakovaných sečí nebo sešlapu. Tyto vlivy rozhodují o výběru druhů, zejména ruderálních stratégů, kteří dokáží pravidelnému narušování nadzemních orgánů odolávat a ztráty rychle nahrazovat. Vedle konstantně zastoupeného jílku vytrvalého (Lolium perenne) jde často o růžicovité hemikryptofyty, jako je jitrocel větší (Plantago major), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), máchelky (Leontodon autumnalis a L. hispidus) nebo pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia), které mají velkou část své nadzemní biomasy soustředěnu v nejnižší vrstvě porostu při povrchu půdy. Podobně se dobře uplatňují druhy s vystoupavou nebo plazivou lodyhou, např. jetel plazivý (Trifolium repens) a mochna husí (Potentilla anserina). Jde vesměs o druhy náročné na živiny, které na minerálně bohatých půdách dokáží rychle obnovovat ztracenou biomasu a navíc produkují větší množství semen, která zajišťují rychlé šíření na nová stanoviště a obnovu populací po silnějších disturbancích. Na pastvinách se kromě druhů přizpůsobených mechanickému narušování šíří tzv. pastevní plevele, tedy druhy, kterým se dobytek při pastvě vyhýbá kvůli trnům (např. Carlina acaulis a Cirsium spp.), tvrdým listům (např. Deschampsia cespitosa a Nardus stricta), jedovatosti, nechutnosti nebo silnému aroma (Artemisia spp., Colchicum autumnale, Euphorbia spp., Gentiana spp., Ranunculus spp., Rumex obtusifolius, Thymus spp. aj.).

Vegetace svazu Cynosurion cristati je vázána na živinami bohaté, středně vlhké půdy. Na půdách, které jsou přirozeně chudší nebo nejsou přihnojovány, se sice také často pase dobytek, zejména méně náročné ovce a kozy, ale druhové složení takových chudých pastvin je velmi odlišné. Na živinami chudých, kyselých půdách se na pastvinách ve vyšších nadmořských výškách vyvíjejí smilkové trávníky třídy Calluno-Ulicetea, zatímco na bázemi bohatších půdách nebo v suchých oblastech trávníky třídy Festuco-Brometea, vzácně i některé typy vegetace třídy Koelerio-Corynephoretea. S výjimkou asociace Alchemillo hybridae-Poëtum supinae se vegetace svazu Cynosurion cristati u nás nejčastěji vyskytuje v oblastech s průměrnými ročními teplotami 6–8,5 °C a ročními srážkovými úhrny 500–1000 mm.

Společenstva svazu Cynosurion cristati jsou rozšířena v temperátní zóně západní a střední Evropy zejména v atlantsky až subatlantsky laděných územích (Zuidhoff et al. 1995), kde se vyskytují na rozsáhlých plochách pastvin v přímořských nížinách. Je pravděpodobné, že se rozšíření svazu téměř shoduje s rozšířením třídy Molinio-Arrhenatheretea. S komerčně vyráběnými travními směskami byly mnohé druhy svazu Cynosurion cristati zavlečeny i na jiné kontinenty, kde vytvářejí na narušovaných místech podobná společenstva jako v Evropě, často ovšem dosycená domácími druhy.

Dlouhodobé udržování těchto trávníků i bez vlivu člověka pouhou pastvou zvěře a zároveň rozsáhlý areál svazu Cynosurion cristati svědčí o velkém stáří tohoto typu vegetace. Existuje pravděpodobně už od časného holocénu a je jedním z vývojových základů luk vůbec. Plný rozvoj těchto společenstev však u nás pravděpodobně nastal až od mladší doby bronzové v souvislosti s tehdejším rozvojem pastevně udržovaného druhotného bezlesí.

Zvláštním typem vegetace patřícím do svazu Cynosurion cristati jsou trávníky sešlapávaných míst na cestách, hřištích a rekreačních plochách a okrasné trávníky v parcích a zahradách. Druhově chudá sešlapávaná vegetace s vytrvalými druhy Lolium perenne a Plantago major byla v dřívějších syntaxonomických přehledech zpravidla řazena spolu s jednoletými společenstvy sešlapávaných míst do svazu Polygonion avicularis Aichinger 1933 a třídy Plantaginetea majoris Tüxen et Preising in Tüxen 1950. V poslední době se však stále více prosazuje oddělování jednoletých vegetačních typů sešlapávaných míst do samostatné třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae Rivas-Martínez 1975 corr. Rivas-Martínez et al. 1991, zatímco sešlapávaná vegetace s dominancí vytrvalých druhů je na základě floristického složení řazena do třídy Molinio-Arrhenatheretea a v ní nejčastěji do svazu Cynosurion cristati (Ellmauer & Mucina in Mucina et al. 1993a: 297–401, Dierschke 1997b, Jarolímek et al. 1997, Rennwald 2000, Schubert et al. 2001). Toto pojetí přijímáme i zde, i když na rozdíl od jižní Evropy u nás na sešlapávaných místech častěji rostou vytrvalé a jednoleté druhy společně.

Jurko (1974) rozlišil ve svazu Cynosurion cristati dva podsvazy: Lolio-Cynosurenion Jurko 1974 na živinami bohatých půdách, do kterého by patřila asociace Lolio-Cynosuretum, a Polygalo-Cynosurenion Jurko 1974 na živinami chudších půdách, do kterého by patřila asociace Anthoxantho-Agrostietum.

Druhově chudá a strukturně velmi uniformní vegetace parkových trávníků, často založených výsevem travních směsí a sečených někde až dvacetkrát ročně, je v německé literatuře oddělována do samostatných asociací Crepido capillaris-Festucetum rubrae Hülbusch et Kienast in Kienast 1978 a Trifolio repentis-Veronicetum filiformis N. Müller 1988. K těmto trávníkům sice neexistuje z České republiky dostatečná fytocenologická dokumentace, pravděpodobně však nemají dobré diagnostické druhy, snad s výjimkou invazního rozrazilu nitkovitého (Veronica filiformis), který se v sečených trávnících zatím vyskytuje hojněji hlavně v severních, středních a východních Čechách (Hrouda in Slavík et al. 2000: 355–397). Početnost tohoto druhu však značně kolísá v závislosti na průběhu počasí a negativně ji ovlivňují zejména holomrazy v předchozí zimě. Spíše než jako samostatnou asociaci lze parkové trávníky hodnotit jako ochuzené porosty blízké asociaci Lolio perennis-Cynosuretum cristati nebo při silnějším ovlivněním sešlapem též asociaci Lolietum perennis.

Jméno svazu Cynosurion cristati je mladším syntaxonomickým synonymem jména Lolion perennis Felföldy 1942 (Felföldy 1942). Dengler et al. (2003) navrhli jméno Lolion perennis k zavržení jako nomen ambiguum; takový návrh však je v rozporu s Kódem, protože toto jméno nebylo nikdy používáno ve smyslu vylučujícím typ. Toto jméno nebylo v literatuře prakticky používáno nikdy a nahrazení jména Cynosurion cristati jménem Lolion perennis by bylo v rozporu s fytocenologickou tradicí. Proto navrhujeme jméno Cynosurion cristati Tüxen 1947 ke konzervaci (nomen conservandum propositum).