Svaz Diantho-Seslerion zahrnuje zapojené trávníky s dominancí pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea), které se vyskytují v pahorkatinách na severních obvodech Alp, v hercynských pohořích a na obvodech Západních Karpat. Tyto porosty vznikly v době ledové, kdy pěchava vápnomilná, původně druh alpínských trávníků na vápencích a dolomitech, sestoupila do nižších nadmořských výšek. Po oteplení na začátku holocénu pěchava z většiny nížinných lokalit ustoupila a znovu vytvořila trávníky v alpínském stupni vápencových Alp a Karpat. Na některých místech se však její porosty zachovaly na relativně chladných a vlhkých severních svazích na vápencích nebo vzácněji i jiných bazických horninách. Podobný původ jako u pěchavy mají i výskyty dalších alpínských druhů v nižších polohách, které často rostou společně právě s pěchavou. Tradičně se tyto druhy označují jako reliktní dealpiny (Skalický 1990). V Českém masivu jich není mnoho a relativně hojnější jsou jen Biscutella laevigata a Saxifraga paniculata. Naopak v předhůří Alp v jižním Německu a Rakousku nebo Karpat na Slovensku se v pěchavových trávnících vyskytuje dealpinů mnohem více; je to např. Acinos alpinus, Carduus glaucinus, Globularia cordifolia a Polygala amara subsp. brachyptera. Kromě dealpínů v pěchavových trávnících běžně rostou také stepní druhy, jako je Carex humilis, Potentilla arenaria a Sanguisorba minor, a díky vlhčímu mezoklimatu a mírnému zástinu na severních svazích také druhy světlých nížinných lesů, např. Primula veris a Pyrethrum corymbosum. Na skalních výchozech se uplatňují druhy skalních štěrbin, jako je Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes a Seseli osseum. Pravidelně je vyvinuto mechové patro, v němž jsou častěji zastoupeny např. Ditrichum flexicaule a Tortella tortuosa.

Sesleria caerulea je bazifilní druh, jehož výskyt v alpínském a subalpínském stupni hor je vázán na vápence nebo dolomity. Na těchto horninách roste nejčastěji i v nižších nadmořských výškách, její porosty se však místy vyvíjejí také na bazických až ultrabazických silikátových horninách, jako jsou spility, čediče, diabasy a hadce. Pěchavové trávníky jsou v nižších polohách často vázány na strmé skály, které nebyly nikdy během postglaciálu porostlé zapojeným lesem. Některé porosty jsou však sekundární, vzniklé po odlesnění na mírnějších svazích. Část porostů mohla vzniknout i z rozvolněných lipových, případně dubových lesů se Sesleria caerulea a dalšími dealpínskými druhy v podrostu, které v některých vápencových oblastech vytvářejí s otevřenými pěchavovými trávníky dynamickou mozaiku (Chytrý & Sádlo 1997). Sekundární porosty, pokud nejsou spásány, často zarůstají keři a stromy.

Svými volnými trsy pěchava zadržuje půdní částice, které jsou naváty větrem nebo splaveny z horních částí svahů, případně se uvolňují na místě při zvětrávání méně čistých vápenců. Vznikají tak trávníky se stupňovitým mikroreliéfem, kdy se nad trsy pěchavy hromadí půda a pod nimi je mírný stupeň, na který navazuje nižší teráska za dalším pěchavovým trsem (Ellenberg 1996). Velká heterogenita stanovišť v malém prostorovém měřítku způsobuje velkou druhovou bohatost pěchavových trávníků.

Areál svazu Diantho-Seslerion zahrnuje severní předhůří Alp, středohory na sever od Alp a předhůří Západních Karpat. Ve Švýcarsku a v jižním a středním Německu se tato vegetace řadí do svazu Xero-Bromion (Br.-Bl. et Moor 1938) Moravec in Holub et al. 1967 (Royer 1987, 1991, Oberdorfer & Korneck in Oberdorfer 1993a: 86–180, Schubert in Schubert et al. 2001: 307–320), v němž je oddělována jako samostatná skupina asociací s dominantní Sesleria caerulea. V jihovýchodním Polsku, na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku je ve svazu Diantho-Seslerion rozlišováno několik asociací (Kozłowska 1928, Maglocký & Mucina in Mucina & Maglocký 1985: 189–190, Mucina & Kolbek in Mucina et al. 1993a: 420–492, Borhidi 2003).

V České republice se pěchavové trávníky svazu Diantho-Seslerion vyskytují v Českém krasu, v údolích středočeských řek a v Českém středohoří, v Moravském a Javoříčském krasu, v údolích řek jihozápadní Moravy, na Pavlovských vrších a velmi vzácně i jinde.

Kolbek (in Moravec et al. 1995: 92–103) rozlišil dva podsvazy vegetace pěchavových suchých trávníků, Seslerio-Festucenion pallentis corr. Kolbek in Moravec et al. 1995 pro moravská a slovenská společenstva a Cynancho vincetoxici-Seslerienion calcariae Kolbek in Moravec et al. 1983 pro společenstva středních a severních Čech. Toto schématické členění podle geografických oblastí však neodráží variabilitu pěchavových trávníků, kterou ovlivňují hlavně stanovištní podmínky, zatímco rozdíly mezi českými a moravskými společenstvy z podobných stanovišť jsou velmi malé.