Asociace XBE01

Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi Tüxen 1937

Plevelová vegetace obilnin a okopanin na neutrálních půdách

nové hledání

Struktura a druhové složení. Asociace je tvořena jednovrstevnými nebo dvouvrstevnými porosty jednoletých plevelů, které rostou v okopaninách i obilninách, neboť rozdíly mezi plodinami v druhovém složení plevelů nejsou ve větších nadmořských výškách výrazné (Lososová et al. 2004). V nižší vrstvě velmi často dominuje Galinsoga quadriradiata, někdy i G. parviflora, a dále jsou běžně zastoupeny i jiné druhy okopanin (např. Chenopodium album agg., C. polyspermum, Erysimum cheiranthoides a Euphorbia helioscopia) a druhy s širokou ekologickou amplitudou, zvláště Lamium purpureum, Sonchus arvensis a Stellaria media. Ve větších nadmořských výškách a na kyselejších podkladech přistupují vlhkomilné a acidofilní druhy, např. Galeopsis tetrahit s. l., Gnaphalium uliginosum, Persicaria hydropiper, Raphanus raphanistrum, Spergula arvensis a Stachys palustris. Pokud se Echinochloo-Chenopodietum vyskytuje jinde než na obdělávaných polích, přistupují k plevelovým druhům také ruderální druhy, např. Artemisia vulgaris, Lolium perenne, Sisymbrium officinale. Na plochách o velikosti 10–100 m² se vyskytuje zpravidla 20–35 druhů cévnatých rostlin. Mechové patro bývá někdy vyvinuto, ale vždy s malou pokryvností; nejčastějšími druhy jsou Ceratodon purpureus a Eurhynchium hians.

Stanoviště. Echinochloo-Chenopodietum se vyskytuje v obilninách i okopaninách, ale také na ruderálních stanovištích ve městech a v okolí velkých podniků. Je vázáno zejména na oblasti s chladnějším a humidnějším klimatem. Bylo zaznamenáno i v menších nadmořských výškách, kde je jeho výskyt vázán na vlhčí půdy říčních náplavů (Kropáč 2006). Toto společenstvo může také vznikat na obnažených dnech (Blažková 2004) nebo na velmi vlhkých polích, kde se společně s plevelovými druhy vyskytují i druhy z tříd Isoëto-Nano-Juncetea nebo Bidentetea tripartitae. Preferuje spíše těžší hlinité až jílovité půdy, často podmáčené a s menší dostupností dusíku (Hofmeister et al. in Preising et al. 1995: 17–49). Nejčastějším půdním typem je kambizem (často oglejená) nebo pseudoglej.

Dynamika a management. Echinochloo-Chenopodietum má fenologické optimum v létě. Pokud není hned po sklizni provedena podmítka, vytrvává na stanovišti až do podzimu. V okopaninách bývá během vegetačního období několikrát narušeno okopáváním nebo vytrháváním plevelů, avšak druhové složení se brzy obnovuje. Na jaře může na stejném místě předcházet jarní asociace Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae. Výskyt asociace Echinochloo-Chenopodietum je podmíněn každoročním narušením stanoviště. Pro svůj rozvoj však vyžaduje méně časté zásahy než plevelová společenstva okopanin ze svazu Veronico-Euphorbion, a také proto se častěji vyskytuje v obilninách. Delší absence mechanických zásahů během vegetačního období vede k vývoji druhově bohatších porostů než u jiných okopaninových společenstev.

Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:

Varianta Euphorbia helioscopia (XBE01a) se vyskytuje v okopaninách, především v bramborách v kolinním stupni. Významně jsou zastoupeny plevele okopanin, zejména Echinochloa crus-galli, Euphorbia helioscopia, Fumaria officinalis, Sonchus arvensis, S. asper a Veronica persica, jež jsou diagnostické i pro asociaci Veronico-Lamietum hybridi. Varianta je přechodná k této asociaci, odlišuje se však od ní přítomností druhů Chenopodium polyspermum, Erysimum cheiranthoides a Oxalis fontana.

Varianta Veronica arvensis (XBE01b) je rozšířena v obilninách především v suprakolinním stupni. Oproti jiným variantám se liší přítomností druhů Anthemis arvensis, Galeopsis tetrahit s. l., Scleranthus annuus a Spergula arvensis, jež jsou charakteristické pro svaz Scleranthion annui, a dalších druhů, např. Gnaphalium uliginosum, Ranunculus repens a Stachys palustris. Porosty této varianty jsou druhově poměrně bohaté a bývá v nich vyvinuto mechové patro. Byly zaznamenány hlavně v karpatských pohořích na východní Moravě, vzácně na severní Moravě a v severních Čechách. Varianta odpovídá subasociaci E. c.-g.-C. p. scleranthetosum annui Brun-Hool 1963.

Varianta Artemisia vulgaris (XBE01c) se vyskytuje na ruderálních stanovištích v obcích, na navážkách, v blízkosti hnojišť nebo na velmi intenzivně a těžkou mechanikou obhospodařovaných polích s ochuzeným druhovým složením. Diagnostickými druhy této varianty jsou Artemisia vulgaris, Chenopodium ficifolium, Lolium perenne, Sisymbrium officinale.

Hospodářský význam a ohrožení. Z hospodářského hlediska je společenstvo vnímáno negativně, protože silně zapleveluje pole. V okopaninách je schopno se brzy obnovit po disturbancích. Není ohroženo, neboť většinou zahrnuje široce rozšířené a odolné druhy. Mohou se v něm však vyskytovat i vzácné a ohrožené druhy, např. Kickxia elatine, Myosurus minimus a Veronica agrestis.

Citace: Otýpková Z. (2009): Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi Tüxen 1937. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace [Vegetation of the Czech Republic 2. Ruderal, weed, rock and scree vegetation], p. 123–126, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.