Struktura a druhové složení. Asociace Equiseto-Piceetum zahrnuje porosty smrku ztepilého (Picea abies), místy se slabou příměsí jedle bělokoré (Abies alba) a listnatých stromů z okolních společenstev (Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa a Fagus sylvatica). Keřové patro chybí nebo je jen slabě vyvinuto; častěji se v něm vyskytuje hlavně jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). V bylinném patře rostou vlhkomilné, na živiny poměrně náročné druhy lesních pramenišť, např. Caltha palustris, Cardamine amara, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Equisetum sylvaticum, Myosotis nemorosa, Petasites albus a Stellaria nemorum. Současně se pravidelně vyskytují acidofilní druhy smrčin Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Dryopteris dilatata, Homogyne alpina, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella a Vaccinium myrtillus. V jižních Čechách je běžně zastoupena Soldanella montana. V porostech se obvykle vyskytuje 20–30 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro je pravidelně vyvinuto a převládají v něm vlhkomilné mechy (zejména Polytrichum commune a druhy rodu Sphagnum, hlavně S. girgensohnii a S. palustre) společně s druhy mezofilními (např. Dicranum scoparium a Polytrichum formosum).
Stanoviště. Equiseto-Piceetum se vyskytuje na plochých dnech širokých údolí a pánví, nejčastěji v submontánním nebo montánním stupni hor. Vzácněji se nachází i na mírných svazích nebo i strmějších svazích ve vlhkých roklích. Mezoklima těchto stanovišť je zpravidla ovlivněno opakovaným hromaděním chladného vzduchu stékajícího z okolních svahů, což zvýhodňuje smrk v konkurenci s listnatými dřevinami. Půdy jsou kyselé a zamokřené, případně ovlivněné pomalu protékající podzemní vodou. Nejčastěji jde o gleje, pseudogleje, glejové podzoly nebo stagnogleje, na jejichž povrchu se hromadí vrstva surového humusu. Místy může docházet k povrchovému rašelinění, organická vrstva však je mělká a nesouvislá. Tyto půdy se zpravidla vyskytují na obvodech pramenišť nebo rašelinišť.
Dynamika a management. Tato vegetace se vyvíjí obvykle jen maloplošně v lesních celcích, jejichž aktuální nebo potenciální přirozenou vegetací jsou bukové, jedlo-bukové nebo smrko-jedlo-bukové lesy. V místech se zamokřenou půdou však buk ustupuje, jedle do jisté míry také, a smrk se tak stává konkurenčně nejsilnější dřevinou, a to i v menších nadmořských výškách, než se vyskytují dvě předchozí asociace smrčin. Pokud se v okolí nacházejí živinami bohatší podmáčené půdy, může se jako kontaktní společenstvo vyvinout olšina (zejména asociace Piceo abietis-Alnetum glutinosae). Vzhledem k výskytu v chráněných polohách a v kontaktu s bukovými lesy není tato vegetace tak často nebo silně narušována vichřicemi ani hmyzími kalamitami.
Variabilita. Podle dostupnosti živin lze rozlišit dvě varianty: Varianta Stellaria nemorum (LFC03a) s diagnostickými druhy Impatiens noli-tangere, Myosotis nemorosa, Senecio nemorensis agg. a Stellaria nemorum se vyskytuje na živinami bohatších půdách, často v návaznosti na prameništní olšiny asociací Piceo abietis-Alnetum glutinosae a Carici remotae-Fraxinetum excelsioris. Tato varianta odpovídá subasociaci E. s.-P. a. deschampsietosum cespitosae Jirásek 1996. Varianta Polytrichum commune (LFC03b) s diagnostickými druhy Bazzania trilobata, Polytrichum commune, Sphagnum girgensohnii a S. palustre se vyskytuje na živinami chudších půdách, zpravidla v návaznosti na oligotrofnější typy smrčin patřící do asociace Soldanello montanae-Piceetum abietis. Odpovídá subasociaci E. s.-P. a. typicum Jirásek 1996.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty této asociace se zpravidla obhospodařují jako smrkové kmenoviny, které skýtají kvalitní dříví, většinou však nejsou vyvinuty na velkých rozlohách. Vysazené smrkové monokultury na těchto stanovištích se výrazněji neliší od přirozených porostů. Mají význam pro zadržování vody v krajině a současně jsou ohroženy odvodňováním.