Svaz Erico carneae-Pinion zahrnuje bory s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris) nebo borovicí černou (P. nigra) rozšířené ve Východních Alpách a některých přilehlých oblastech. Typickým druhem jejich bylinného patra je vřesovec pleťový (Erica carnea) a dále se v nich vyskytují suchomilné druhy rozšířené na suchých vápencových a dolomitových svazích na obvodech Alp a Karpat (tzv. perialpidské druhy). Patří k nim Brachypodium rupestre, Buphthalmum salicifolium, Calamagrostis varia, Coronilla vaginalis, Daphne cneorum, Festuca amethystina, Leontodon incanus, Polygala chamaebuxus, Sesleria caerulea a další. Z keřů tato druhová skupina zahrnuje například Amelanchier ovalis a Cotoneaster tomentosus. Kromě perialpidských druhů se vyskytují i druhy s kontinentálními areály (např. Asperula tinctoria, Carex ericetorum, Epipactis atrorubens, Goodyera repens, Peucedanum oreoselinum, Viola collina a V. rupestris), většinou však chybějí boreokontinentální druhy charakteristické pro vegetaci třídy Vaccinio-Piceetea a svazu Dicrano-Pinion, především brusnice. Podrost těchto lesů má často travnatý ráz: dominantními travami jsou nejčastěji Brachypodium rupestre, Calamagrostis varia, Molinia caerulea agg. nebo Sesleria caerulea (Hölzel et al. 1996, Eichberger et al. in Willner & Grabherr 2007: 169–176).

Svaz Erico-Pinion je rozšířen ve Východních Alpách, zasahuje však i do jihoněmeckého Předalpí, zejména na štěrkových terasách řek Lechu a Isaru, a dále se ostrůvkovitě vyskytuje v řetězci vápencových pohoří Jura, Schwäbische Alb a Fränkische Alb od švýcarsko-francouzského pohraničí po severní Bavorsko (Hölzel et al. 1996). V relativně vlhčích oblastech severně od Alp a ve vlastních Severních Alpách se vyskytují porosty s mezofilnějšími druhy a zpravidla s dominancí trav Calamagrostis varia a Molinia caerulea agg. v bylinném patře (Hölzel et al. 1996), zatímco v údolích Centrálních Alp jsou široce rozšířeny porosty s dominantním vřesovcem pleťovým (Erica carnea). Vyhraněný samostatný typ s borovicí černou (Pinus nigra) a několika endemickými nebo reliktními druhy se vyskytuje na východním okraji Alp u Vídně. V poměrně vlhkých a teplých jihovýchodních Alpách v rakouských Korutanech, přilehlé části Itálie a ve Slovinsku se vyvíjejí bory rovněž s borovicí černou a zastoupením východosubmediteránního jasanu zimnáře (Fraxinus ornus; Eichberger et al. in Willner & Grabherr 2007: 169–176).

V České republice se charakteristický druh tohoto svazu Erica carnea vyskytuje v borech na kyselých substrátech v jižních Čechách a na hadcích ve Slavkovském lese (Křísa in Hejný et al. 1990: 495–503), které však jinak obsahují acidofilní druhy boreokontinentálního rozšíření a patří do svazu Dicrano-Pinion sylvestris. Svaz Erico-Pinion je u nás zastoupen vzácně, a to málo typickými porosty suchých borů na hadcích v menších nadmořských výškách. Tyto bory jsou oproti alpským borům ochuzeny o řadu horských a perialpidských druhů, přesto však výskyt horských vápnomilných druhů (např. Noccaea montana, Sesleria caerulea a Thesium alpinum) spolu s kontinentálními teplomilnými druhy při současném omezeném zastoupení boreokontinentálních druhů naznačují zřetelné vztahy k alpským borům tohoto svazu.