Struktura a druhové složení. Ráz bylinného patra udávají trsy suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum). Z dalších druhů se pravidelně vyskytuje klikva bahenní (Oxycoccus palustris), která vytváří nižší bylinné patro, a keříčky Calluna vulgaris a Vaccinium uliginosum. Z druhů zastoupených běžně i mimo vrchoviště se může objevovat např. Avenella flexuosa, Carex nigra, Molinia caerulea a Trientalis europaea. Oproti asociaci Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici zde chybějí nebo jsou vzácné druhy Andromeda polifolia, Carex pauciflora, Empetrum hermaphroditum a E. nigrum. V mechovém patře dominuje nejčastěji Sphagnum recurvum s. l. a někdy se jako subdominanty uplatňují i S. capillifolium, S. magellanicum, S. palustre nebo S. russowii. Vyskytují se i ploníky Polytrichum commune a P. strictum. Průměrně obsahují porosty této asociace kolem 5 druhů cévnatých rostlin a 2–4 druhy mechorostů na ploše 4–25 m².
Stanoviště. Tato vegetace je vázána na částečně minerotrofní části vrchovišť (laggy) nebo lemuje rašelinná jezírka. Kromě toho se může vyvíjet i na obnažené rašelině, pokud je dostatečně zásobena vodou, např. na vytěžených regenerujících vrchovištích (Hájková et al. 2001). V sušších obdobích roku poklesá hladina vody 10–15 cm pod povrch půdy; voda je kyselá (pH kolem 4) a obsahuje jen stopová množství minerálů (Houšková 1981, Králová 2005). Společenstvo se může vyskytovat také v komplexech minerotrofních rašelinišť; v takových případech se vyvíjí z vegetace svazu Sphagno-Caricion canescentis hromaděním rašeliny a s tím spojeným přechodem na zásobení srážkovou spíše než podzemní vodou. Taková stanoviště se vyznačují o něco hlouběji položenou hladinou vody (Klika & Šmarda 1944).
Dynamika a management. Společenstvo představuje spíše rané sukcesní stadium, které se vyvíjí buď z vegetace přechodových rašelinišť svazu Sphagno-Caricion canescentis, nebo sekundární sukcesí na vrchovištích s obnaženou rašelinou (Neuhäusl in Rybníček et al. 1984: 69–84, Hájková et al. 2001). Může také sukcesně navazovat na šlenkovou vegetaci s ostřicí Carex rostrata. Nejlepší management spočívá v nezasahování do přirozeného vodního režimu a ponechání přirozenému vývoji. Při narušení vodního režimu dochází většinou k expanzi bezkolence modrého (Molinia caerulea) a zarůstání dřevinami.
Variabilita. Společenstvo je málo variabilní v celém svém areálu, zčásti kvůli malé druhové bohatosti a zčásti kvůli úzké ekologické amplitudě. V literatuře nejsou udávány žádné subasociace a ani pomocí numerické analýzy nelze vyčlenit výrazně odlišné varianty. Některé porosty v nižších polohách, např. na Českomoravské vrchovině, jsou přechodného charakteru ke společenstvům svazu Sphagno-Caricion canescentis a vstupuje do nich více druhů minerotrofních stanovišť, jako jsou Agrostis canina, Carex canescens, C. nigra a Juncus filiformis.
Hospodářský význam a ohrožení. Největší ohrožení tohoto společenstva představuje odvodnění, které je vždy hlubokým zásahem do ekosystému a způsobuje sukcesní posun ke společenstvům s Molinia caerulea a ústup rašeliníků, případně zarůstání dřevinami.