nové hledání »

Asociace XBC03

Erophilo vernae-Arabidopsietum thalianae Kropáč in Krippelová 1981

Jarní plevelová vegetace na kyselých půdách

Struktura a druhové složení. Porosty této jarní asociace jsou tvořeny především jarními efemérními druhy, jako jsou Arabidopsis thaliana, Erophila verna, Myosotis discolor, M. stricta. Veronica hederifolia a V. sublobata. Kromě nich jsou bohatě zastoupeny i jednoleté druhy vytvářející několik generací ročně, např. Capsella bursa-pastoris, Lamium purpureum a Stellaria media. Protože se asociace vytváří na lehkých písčitých podkladech a v chladnějších oblastech, jsou v ní dále hojně zastoupeny semenáče acidofilních druhů plevelů, např. Anthemis arvensis, Aphanes arvensis, Centaurea cyanus, Galeopsis tetrahit s. l., Scleranthus annuus a Spergula arvensis. Strukturně jsou porosty velmi jednoduché, nízké a jednovrstevné. Koncem dubna a začátkem května může obilí tvořit vyšší vrstvu. Na plochách o velikosti 10–100 m² se zpravidla vyskytuje 20–35 druhů cévnatých rostlin. V ozimech je tato vegetace druhově bohatší než v jařinách nebo okopaninách, protože dvouleté a ozimé druhy mají možnost vyvíjet se po delší dobu. Mechové patro nebývá dobře vyvinuto; zpravidla je zastoupeno jen v ozimech, na úhorech nebo na vlhčích okrajích řepkových polí.

Stanoviště. Dobře vyvinuté porosty této jarní asociace, v nichž je přítomno větší množství efemérních jednoletek (např. Arabidopsis thaliana, Erophila verna, Myosotis stricta, Veronica hederifolia a V. sublobata), se vyskytují především v ozimech a na úhorech. Druhově ochuzenější formy, v nichž převažují Lamium purpureum, Stellaria media, Thlaspi arvense a jiné druhy s širokou ekologickou amplitudou, se vytvářejí v jařinách, řepce, na okopaninových políčkách a rovněž na narušovaných místech mimo polní kultury. Erophilo-Arabidopsietum se nachází i na ruderálních stanovištích, jako jsou železniční náspy, kolejiště a okraje písčitých cest, kde jsou porosty obohaceny o druhy sešlapávaných stanovišť nebo efeméry (např. Cerastium glutinosum), které na polích nerostou. Z ruderálních stanovišť však není toto společenstvo téměř dokumentováno fytocenologickými snímky. Vyskytuje se i na ruderalizovaných přirozených stanovištích, zejména na disturbovaných místech suchých pastvin a stepních trávníků. Vyvíjí se spíše na lehkých písčitých půdách mírně kyselé až kyselé reakce (Kropáč 2006). Častá je tato vegetace v podhorských a horských oblastech (Krippelová 1981), kde jsou bazické kationty z horní vrstvy půdy vymývány v důsledku větších srážek. V nižších polohách lze tuto asociaci zaznamenat na písčitých nebo štěrkovitých náplavech řek nebo na písčitých navážkách. Vyskytuje se na mírných svazích nebo rovinatých terénech.

Dynamika a management. Společenstvo se vyvíjí na jaře, kdy je dostatek vláhy a volných míst nezarostlých hustou vegetací. Pro jeho vývoj je nutné, aby stanoviště byla předtím alespoň částečně narušena. Pokud proběhla sklizeň plodiny následovaná mělkou podmítkou v časném létě, může se společenstvo vyvinout ještě jednou po deštivých obdobích na podzim. V tom případě však jde o druhově ochuzenější formu, ve které rostou i kvetou Arabidopsis thaliana a Erophila verna, ale většinou scházejí jiné druhy, např. rozrazily Veronica hederifolia a V. sublobata. V polních kulturách přechází jarní asociace Erophilo-Arabidopsietum na konci května v letní asociace Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae, Spergulo arvensis-Scleranthetum annui, případně Echinochloo cruris-galli-Chenopodietum polyspermi (Otýpková 2001). Na ruderálních stanovištích se Erophilo-Arabidopsietum nejčastěji mění ve společenstva svazu Sisymbrion officinalis a Atriplicion nebo třídy Polygono arenastri-Poëtea annuae. Někdy může být vývoj asociace přerušen aplikací herbicidů. Jestliže k tomuto zásahu dojde brzy na jaře, porosty se obnoví, v pokročilém jaru se však na takto ošetřených polích neobnovuje Erophilo-Arabidopsietum, nýbrž jiná letní plevelová společenstva. Protože jsou v asociaci Erophilo-Arabidopsietum přítomny mnohé diagnostické druhy letních asociací, vytvářejí se mezi nimi plynulé přechody. Kromě aplikace herbicidů může vést k zániku společenstva také vápnění polí.

Variabilita. Rozlišují se dvě varianty:

Varianta Erophila verna (XBC03a) se vyznačuje častějším výskytem druhů s širší ekologickou amplitudou (Lamium purpureum a Veronica persica) a absencí druhů acidofilních a vlhkomilných. Zaznamenána byla na rovinách v jižních Čechách a v suprakolinním stupni karpatské oblasti, ale pravděpodobně se vyskytuje i v jiných oblastech. V létě přechází tato varianta zpravidla do asociace Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae.

Varianta Myosotis stricta (XBC03b) se vyznačuje hojnějším výskytem acidofilních druhů, jako je Galeopsis tetrahit s. l., Raphanus raphanistrum, Rumex acetosella, Spergula arvensis a Vicia tetrasperma. Velmi častá je Myosotis stricta a může se vyskytovat i Papaver argemone, naopak někdy může chybět Erophila verna. Tyto porosty byly zaznamenány jen v Českém masivu. Lokality se často nacházejí na písčitých terasách v nivách větších řek. Tato varianta se vyskytuje na lehkých písčitých půdách v nadmořských výškách 330–620 m. V teplé oblasti středních Čech se na písčitých půdách vedle acidofilních druhů nacházejí i teplomilné druhy typické pro svaz Caucalidion. V létě tato varianta přechází nejčastěji do asociace Spergulo arvensis-Scleranthetum annui. Oproti variantě Erophila verna je v současnosti varianta Myosotis stricta vzácnější a většina fytocenologických snímků pochází ze sedmdesátých let 20. století.

Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo nemá větší hospodářský význam. Nijak výrazně neovlivňuje pěstovanou plodinu, která jednoleté plevele s krátkým životním cyklem brzy přeroste. Erophilo-Arabidopsietum neobsahuje mnoho vzácných druhů a většina běžných druhů, které se v něm vyskytují, je schopná regenerovat po aplikaci herbicidů.

Syntaxonomická poznámka 1. V relativně teplých a suchých oblastech západní Evropy je na živinami chudých půdách rozlišována pozdně jarní až časně letní asociace Papaveretum argemonis Kruseman et Vlieger 1939, která kromě jarních efemérních druhů (Erophila verna, Myosotis stricta, Papaver argemone, P. dubium, Veronica hederifolia agg., V..triphyllos, V. verna aj.) obsahuje nejen větší množství acidofilních, ale i bazifilních druhů. Vyznačuje se dominancí máků Papaver argemone a P. dubium, které se na našem území jako dominanty plevelových porostů neuplatňují. Pojetí asociace Papaveretum argemonis se liší u různých autorů, o čemž svědčí i její zařazení do různých svazů. Názory se také liší v tom, zda se Papaveretum argemonis na stanovišti vyvíjí jako jediná časně letní asociace, která v atlantské oblasti vikarizuje s asociací Sclerantho annui-Arnoseridetum minimae a v subkontinentální Evropě s Aphano arvensis-Matricarietum chamomillae, anebo zda na jaře předchází jiné letní asociaci. Porosty udávané z našeho území (Kropáč 1997, 2006) a ze Slovenska (Passarge & Jurko 1975) pod názvem Papaveretum argemonis se svým floristickým složením neliší od asociace Erophilo-Arabidopsietum, nejsou však totožné s asociací Papaveretum argemonis popsanou z atlantské části Evropy. Pro osvětlení variability a syntaxonomických vztahů jarních plevelových společenstev bude nutná analýza dat z celé střední a západní Evropy.

Syntaxonomická poznámka 2. Kropáč (2006) odděluje porosty vyvíjející se na polích, jež řadí do asociace Erophilo-Arabidopsietum, od podobných porostů rostoucích na narušovaných stanovištích, nikoliv však na orných půdách. Tyto druhé řadí do asociace Arabidopsietum thalianae Sissingh 1942 ze svazu Arabidopsion thalianae. Společenstva svazu Arabidopsion thalianae však často vyplňují volná místa v suchých trávnících teplých oblastí a jsou vymezena i jinými diagnostickými druhy (Sádlo et al. in Chytrý 2007: 320–365). Jarní porosty zaznamenané na ruderálních stanovištích proto v tomto přehledu řadíme do asociace Erophilo-Arabidopsietum.


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací